Dorazili jsme na stadion a začali se rozcvičovat na závody. Všichni jsme byli dnes velmi dobří. Dnes se závodilo v polovině disciplín. Nikdo se naštěstí nezranil. Všechno probíhalo v klidu a všichni se skvěle bavili. Další den to bylo trochu těžší, všichni byli unavení z oslavování ze včerejšího úspěchu. Ale přesto jsme těsně byli první, yeeey. Všechno bylo jako v pohádce. A protože závody skončili předčasně, tak jsme měli ještě zítřek volný a můžeme si dělat co chceme. Nás osm si vybrali bazén v našem hotelu. (já v tom bazénu byla😄) Další den jsem tam celý dováděli jako malí, ale bylo to zábavné. Uspořádali jsme dokonce i kohoutí zápasy. Kluci vzali holky na ramena a holky se snažili se vzájemně schodit tu druhou a další takové blbosti. Hrozně jsme si to tam užili. Další den jsme odjížděli zpátky domů. Při jízdě domů jsem v autobuse řekla Adrienovi, že se mi v Praze moc líbilo,ale na doma v Paříži to nemá. Vrátili jsme se do Paříže pozdě večer a tak Adrianův otec dovolil, že tam mohu přespat. Ráno jsem se Vzbudila v jeho náruči. Bylo za minutu sedm. To mi zvoní budík. V sedum mu zazvonil budík. Ne Nathali já ještě nechci vstávat. Ale musíš, odpověděla jsem mu na to a on se najednou probral. Udělali jsme hygienu a šli dolů na snídani. Tam už na nás čekal Gabriel s jednou velmi zajímavou zprávou. Dobré ráno synu, Marinet a usmál se. Mám pro vás zprávu. Adriene, tvůj...........
Pardon že jsme to utnula tady a že jsem ty závody tak utnula ale napadla mě jedna velmi zajímavá věc kterou se dozvíte v další kapitole, která bude buď tento týden do pátku ráno nebo až přijedu z tábora. Podle toho jak rychle to napíšu a vymyslím.
Mějte se kouzelně
Vaše Via Marinet 😘
ČTEŠ
Kouzelná Beruška a Černý Kocour a Secret Agents
FanficTento příběh se odehrává když je Marinet a Adrian už rok a něco (přibližně) Beruška a Černý Kocour. oba ví kdo jsou navzájem, ale co se stane a co budou dělat, když už nebude existovat Lišaj nebo aspoň nebude mít jeho mirákulum. Prosím jen upozorňu...
