Tento příběh se odehrává když je Marinet a Adrian už rok a něco (přibližně) Beruška a Černý Kocour. oba ví kdo jsou navzájem, ale co se stane a co budou dělat, když už nebude existovat Lišaj nebo aspoň nebude mít jeho mirákulum.
Prosím jen upozorňu...
Když jsem se probudila, tak teta už měla připravenou snídani a telefonovala Aně, že už mohou přijít. Já rychle vstala, nasnídala se a šla za tetou. Začala stříhat a tak jsem jí pomohla. Asi za hodinu tu byl Adrien a Ana. Ti nám pomohli a potom začal Adrienovi vibrovat mobil. Ahoj otče. Ahoj Adriene, za 20 minut buď na letišti, přiletí tam Felix. Dobře. Nemám tam jít s tebou? Díky Mari, to budeš moc hodná. Teto, nevadí ti to? Ne ,jen běž já zatím musím ještě něco domluvit s Anou. Ok,tak ahoj. Nechceš se proběhnout princezno? Tak jo, máme spoustu času a na letišti jsme za 2minuty. Jen tak jsme se probíhali po střechách a dívali si do očí a navzájem se v nich ztráceli a zeptala jsem se ho proč zrovna nemá v lásce Felixe.
Pohled Adriena(po sto letech :-D)
Zeptala se mě proč nemám v lásce Felixe. Protože když jsme byli malí, tak jsme spolu bydleli a byli nejlepší kámoši. Na základce se ale všechno změnilo. Já si jednou našel dívku ale Felix žárlil, jenže on byl ten kdo vždy holky přitahoval a přebral mi jí. Jenže on na vztahy nikdy moc nebyl a vždy to skončilo rozchodem a jen kvůli tomu si všichni mysleli, že já jsem úplně stejnej, protože si sme hodně podobní jenže jenom vzhledem. Potom v pátý odjel a mě se všichmi začali posmívat a tak mi otec prokázal laskavost a zařídil mi domácí učení a rozjel jsem kariéru modela. A to je konec, ale teď už musíme jít, jinak to nestihneme.
Pohled Marinet
Přišli jsme včas. Chvíli jsme čekali na lavičkách. Adrien mě hezky držel za ramena a povídali jsme si než jsme uviděli Fekixe. Šli jsme mu vstříct s Adrienem ruku v ruce. Přišel k nám Felix a pozdravil nás. Čus bráchanče a ahoj ..... Marinet. Marinet Dupain-Cheng. Já se jmenuji Fekix Regst (mnou vymyšlené nejhorší příjmení pod sluncem :-D). Ahoj Felixi. Dlouho jsme se neviděli. Jo to jo, ae teď zpátky k tobě Mari. Viděla jsem jak Adrien zuřil, když to slyšel, tak jsem zakročila. Počkala co z něj vyleze a pokusila se mu na to nějak odpovědět. Máš kluka? byla jeho první otázka a navíc to řekl tak flirtovním hlasem že sem se málem poblila a cršela z něj sebejistota a pořádně velký ego. Promiň romeo ale ano mám a doporučuji ti randit se svým egem než se mnou a neříkej mi Mari, zásadně Marinet. Adrien nastavil pěst že si ťukneme, protože jsem ho setřela takovým způsobem. A mohu se zeptat kdo je ten šťastný? Přece Adrien, jinak bych tu asi nebyla. Hele lidi, všechno zodpovíme doma, ale teď rychle k limuzíně jinak nás zamordujou novináři a bodyguard čeká v limuzíně. Popadl Felixe a utíkali jsme rychlostí blesku. Když jsme byli v limuzíně tak to Adrien Felixovi všechno vysvětlil. Proč jsme utíkali před reportérama? Protože jsem otcův model a jsem proslavený po celém světě jako model. Chápeš? Jo. Super. Hele Marinet, můžu si s tebou potom chvilku popovídat? Ano. Ahoj Marinet a Adriene ořišla za námi Chloe. Ahoj Chloe, co potřebuješ? No zavolal - aaaa si nás učitelka kvůli tomu rozlučkovýmu večírku. Jo aha. Tak my budeme muset jít, ale Nathali ti ukáže pokoj a otec by chtěl s tebou mluvit. Ok. My jsme šli před dům. Tak o co tu jde doopravdy? Mistr Fu nás chce u sebe v podobě superhrdinů. Ok, jdeme tam. Proměnili jsme se a šli. Když jsme tam přišli, tak tam už všichni byli. Všechny jsem vás sem svolal, protože.........
Tak, úplně vyčerpávájící práce. Teď ještě vymyslet co jim mistr fu chce a jsme v suchu. Tohle je poslední kapitola před odjezdem, vracím se 16.7.2016 z tábora. V tu dobu nečekejte žádné kapitoly. Další vývoj vám řeknu potom, protože sama ještě nevím jaký bude. A je to náhrada za tp že tu nebudu, samozřejmě budu psát i na táboře, jen to vydám až přijedu.
Mějte se kouzelně Vaše Via Marinet
P.S.- tady je obrázek jak vypadá Felix je to původně jiná fotka a tak jsem jí upravovala :-D
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
