Bouře se blíží

99 18 8
                                    


Všichni mlčky stáli. Nikdo se neodvážil promluvit,  až Luna to nesnesitelné ticho prolomila. 

„Kdo to je Alfo a co dělá na našem území?" Alfa nic neříkal, kývl hlavou dopředu a odešel i s Vůdkyní. Luna a Evelína jen překvapeně hleděly, jak Alfa a Vůdkyně odchází do lesa. Vlčina a Storm byly také dost překvapené. Ale co teď? Nemohou se vrátit do smečky, co by řekly Betě a tady taky zůstat nemůžou. 

Vlčina se rozhlížela po okolí. Pár metrů od nich byly husté větve, které byly ohraničeny keři. Bylo to dost bezpečné místo, kde by mohli počkat na Alfu s Vůdkyní. Odešla pod husté větve, všechny jí následovaly a uchýlily se ke spánku. Nikdo neměl odvahu něco říct, natož to vysvětlovat celé smečce. 

Storm se opírala o bok Vlčiny a tiše dřímala. Vlčina byla už také dost unavená a pomalu usínala. Noc byla dost tichá, až moc tichá a Vlčina cítila, že zítra je nečeká nic dobrého. Ráno Vlčinu probudily paprsky světlonosiče, ale po Alfovi s Vůdkyní ani stopy! 

Možná se vrátili přímo ke smečce. 

Ale téhle myšlence Vlčina nedávala velkou naději. Evelína  a Luna už byly také vzhůru, jen Storm ještě podřimovala . Zima už tak mrazivá nebyla, ale země byla pořád dost zmrzlá, foukal studený vítr a jediné, co hřálo byly příjemné paprsky světlonosiče. 

Když se Vlčina víc rozhlížela po obloze, uviděla blížící se bouřku. Zachvěla se hrůzou, necítila z toho nic dobrého. Musí se rychle vrátit za smečkou a schovat se do jeskyně!  Luna měla v obličeji dost vyděšený výraz, který se upíral přímo na bouřku. „Musíme odsud rychle vypadnout a varovat smečku!„ Lunina slova zněly dost naléhavě a vážně. Všichni se je hodlali poslechnout. Naposledy z hrůzou v očích pohlédly na bouřku a vyrazily směre ke smečce.

 Tak tady máte napínavou kapitolku doufám, že se bude líbit.:))) a mám na vás jednu otázečku: jaká je vaše nejoblíbenější postava ? ( Napište do komentářů)

Vlčí zákonKde žijí příběhy. Začni objevovat