Perfektní místo

126 20 5
                                    


Smečka se pokoušela zrychlit, aby vše stihla do západu světlonosiče, ale vlčata to nedokázala a musela jít pomalu. Proto se Evelína, Arana a Husky vydali napřed hledat nějakou zvěř nebo místo, kde by mohli lovit všichni. Vlčina šla s vlčaty a bylo to dost namáhavé.
Čemu se divit, když po sobě jen skáčou, ale když se potřebuje zrychlit tak najednou nemůžou.    Pomyslela si trpce.                                                                                                            

Forest se snažila navázat konverzaci se Storm, ale moc se jí to nedařilo a Vlčině bylo Forest líto. Storm byla totiž jediné vlče, jako ona. Bratři si totiž hráli jenom spolu. Ale co s tím mohla nadělat, to se časem spraví. Za chvíli i Vlčinu začaly bolet tlapky. Dnes ušli dost dlouhou cestu a měly by jim zůstat síly na lov.

Náhle se vedle Vlčiny objevila Luna. "Doufám, že brzy zastavíme, už i mě začaly bolet tlapky." 

"To mě ani nepovídej." odpověděla jí Vlčina.

"Už teď se ta cesta nedá vydržet, a to nejsme ani na kopci. Doufám, že to všichni přežijeme ve zdraví." Vyštěkla naštvaně luna. Vlčina už se jen dívala, jak Luna elegantně odchází za Kňourou.  Divila se ji, že se s takovým protivou baví. V téhle smečce Kňoura moc oblíbený nebyl, vlastně tu byl jenom na obtíž. Kňoura byl členem bývalé Luniny smečky, která záhadně zmizela, ale do tohoto tématu se Vlčině šťouchat nechtělo. 

Když před sebou Vlčina uviděla les a plno míst, kde by bylo bezpečné přespat, rozveselilo jí to natolik, že si přestala všímat namožených a unavených tlapek. Z lesa vyběhli Evelína, Arana a Hasky. Vypadali, že jsou šťastní a že něco našli. Evelína běžela k Alfovi a Arana s Haskym šli smečce ohlásit, co objevili. Vlčina rychle sprintovala za Aranou, než jí všichni zahrnou otázkami. 

"Co jste našli?" Vyštěkla klidným hlasem. Arana s nadšením začala mluvit:

"Místo, kde bychom mohli pár dnů zůstat. Je to kousek od řeky a lesa, kde by se dalo lovit. Dokonce je tam i louka!" Vlčina byla strašně zvědavá a začala na Aranu valit otázky. 

"A nějaký přístřešek?" Zeptala se. 

„No, taková jeskyně." 

"Hm, to je zajímavé," řekla se zaujetím Vlčina, ale tím její otázky neskončily "a žádní nepřátele v té jeskyni nejsou?" 

"Ne, byli jsme to tam prohlédnou. Nic, ani nikdo tam nebyl." Řekla nadšeně Arana. Vlčina se strašně těšila, až půjdou lovit a aspoň chvíli zůstanou na jednom místě a tohle nové území bylo úžasné.

Vlčí zákonKde žijí příběhy. Začni objevovat