Vlčí zákon

Ráno

Vlčina se ze zívnutím probudila. Od průchodu prosvítalo jemné světlo, ale smečka i přesto pořád spala. Vlčina byla pořád dosti zklamaná z toho, jak se Alfa s Vůdkyní zachoval, ale pořád to byli její rodiče a ona začínala cítit, že je už ztratit nechce. Ale pravidla smečky ovlivnit nemohla a to, co udělali také ne.

Storm s Vůdkyní byly spolu stočené do klubíčka. Storm se ji zdála konečně šťastná a ona se má pokusit jí to štěstí dnes sebrat! Ale Vlčina neměla ponětí, jak se Storm zachová kdyby měla její matka odejít a obávala se, že by odešla s nimi.

Beta se unaveně protáhla, Vlčina byla ráda, že je v pořádku. Vlčata kolem ní si roztomile zívla, když tak Vlčina myslela na Vlčata zjistila, že se jim teď vůbec nevěnovala. Jak se teď cítí Forest, když před Storm byla ona její oblíbenkyní? Vlastně Forest byla úplně jiná, byla vážná, ale taky si dokázala užívat života. Tyhle vlastnosti Vlčina ztratila, když její smečku bezsrstí zabili a stala se zcela jiným vlkem a tak to bylo asi i ze Strom.

Smečka už byla skoro celá vzhůru. Husky se z hlasitým zívnutím jako poslední probudil a unaveně se rozhlížel. Vlčina se smečce nedivila, že si přispala po takových nervech, ale začal do ni proudit strach. Bála se, co se stalo venku během bouřky, celé jejich území mohlo být zničeno a oni by museli pokračovat dál!

Alfa postupoval chodbičkou ven, aby se rozhlédnul, jestli je bezpečné vyjít. Očichával vchod a pak jistě vyšel ven. Beta z Vlčaty ho následovala a pak pomalu vycházela celá smečka. Vlčina šla ven jako poslední, aby si ohlídala že všichni jsou v pořádku, ale když vyšla ven nebyl to moc příjemný pohled. Všude byly spadlé stromy, velké větve, které vítr unesl až na louku, kde se povalovaly. Déšť dokonce způsobil i nějaké sesuvy půdy, ale Vlčina se nejvíc bála o tábor. Byl totiž pár metrů od lesa a nemusel by na něj být teď dobrý pohled.

Alfa rázným hlasem promluvil: "Vrátíme se do tábora zjistit škody, ale jestli budou až moc velké přečkáme pár dní tady v jeskyni, než se země uklidní a bude bezpečné jít dál." Nikdo neodmlouval. Na smečce šlo poznat, že ještě všechny informace, co byly včera řečeny nevstřebala a že jim to bude chvíli trvat. Všechno teď bylo o dost složitější a to se Vlčině nelíbilo. Chtěla zase žít bezstarostně a ne s překvapením za překvapením!

Vlčina z dálky viděla tábor lemovaný keři. Nedoufala, že by takové bezpečné místo někde našli a přála si, aby tábor byl v zachovalém stavu. Najednou do ní strčila Arana, Vlčina leknutím hekla a překvapeně se na sestru dívala .

"Dlouho už jsem s tebou nemluvila. Vlastně od té doby, co to tu je všechno vzhůru nohama, že dokonce ani Alfa to nezvládá. Vypadá to, že jediný který se chová ještě normálně si ty" Tyhle slova Vlčinu ještě víc překvapily a hlavně od Arany. 

"Zažili jsme i horší věci, ale tahle také není vůbec příjemná" Arana s vážností přikývla. Vlčina věděla, kam tím míří a o minulosti se jí bavit fakt nechtělo. Už chtěla jen, aby bylo konečně ticho.

Omlouvám se, že jsme tu dlouho nic nedala. Až teď jsme se tu dostala a obávám se, že příští týden se tu dostanu taký jen jednou, ale vždy když se tu dostanu něco napíšu:) tak si kapitolu užijte a pište své oblíbené postavy:))))