Vlčí zákon

Chci vysvětlení

Omega rozklepaně došel před Vlčinu a upřeně se díval do země. Vlčina si všimla, jak je omega ze všeho toho rozruchu rozklepaný, ale od někoho vysvětlení mít musí. 

"Omego, vystavil jsi nás velkému nebezpečí a proto mám právo na vysvětlení tohoto činu." Omega pohlédl Vlčině do očí, jeho pohled byl dosti nejistý, ale bylo v něm i trochu odvahy. Vlčina ho ještě jednou vybídla a Omega pochopil, že už nesmí dál otálet.

"Alfo, vše se seběhlo strašně rychle. V ten den mě probudil ledový vítr, ale bylo v tom i něco jiného, z nedaleka se ozývalo bolestné kňučení. Věděl jsem, že nikam nesmím, ale po pár dlouhých chvílích už to nešlo vydržet. Kňučení bylo nesnesitelné, drásalo mi uši a nebyl bych dobrý vlk, kdybych se za kňučením nevydal. I když venku byla obrovská vichřice a moje stopy za chvíli zmizely, to bolestné kňučení nešlo ignorovat a musel jsem jít dál. Moje tlapky byly promrzlé a já si uvědomil, že už to dlouho nevydržím. V tu chvíli se mi naskytl nehezký pohled, přede mnou ležel mrtvý vlk, měl tržnou ránu z které se ještě pořád valila krev, ale byl tu ještě jeden pach a v ten moment do mě vrazil Hasky. Oba jsme se lekli a vyděšeně uskočili. Husky na mě nechápavě hleděl a vyštěkl: co tu sakra děláš? a já mu nedokázal odpovědět a tupě na něho hleděl," Omega se odmlčel "no, pak se mi celé tělo roztřáslo a já omdlel." Řekl zahanbeně a díval se tupě do země. Vlčina se vzápětí otočila na Aranu a Huskyho, kteří vše jen potichu poslouchali.

Arana si uvědomila, že teď je na řadě ona, i když se jí vůbec nechtělo. Omega stál pořád před Alfou a nedovolil si uhnout pohledem od země. Smečka vše mlčky sledovala a nedočkavě hleděla na Aranu. Arana sebejistě pohlédla na Vlčinu a rozhlédla se po jeskyni. Lehký větřík jí příjemně načechrával srst a ona konečně začala mluvit.

"Alfo, v tu chvíli Hasky zavyl a my jsme se ještě spolu rozběhly za ním, ale když už mi Husky šel naproti s omegou v tlamě, tak vás nikde nebylo. Vystrašeně jsme na sebe z Haskym hleděli, rozhlíželi se všude možně, ale nikde jste nebyla, tak nám nezbyla jiná možnost, než se co nejrychleji dostat do jeskyně. Mráz byl už moc silný, už ani Hasky ten mráz nesnášel, natož omega který mu visel z tlamy. 

Omlouvám se, že je kapitola tak krátká, ještě jí prodloužím, ale doufám že si jí užijete :)) Budu ráda za každý komentář nebo vote;) Mám vás všechny ráda.