Vlčí zákon

Nový vůdce

Luna běžela s největším vypětím. Prodírala se houštím, vysokou trávou a snažila si u všeho toho chaosu udržet všechny členy u sebe. Storm s Evelínou trochu zaostávaly, ale vždy, když se otočily na blížící se bouřku tak okamžitě přidaly na plné rychlosti. Vlčina běžela svou obvyklou rychlostí, aby jí síly stačily až do tábora.

Zakručelo jí v břiše. Začínala mít hlad, Storm také nejedla a co smečka, jedla vůbec? Vlčina chtěla méně a méně jít ke smečce, čekalo na ně tolik otázek, na které nedokázala odpovědět. Od téhle myšlenky jí v malé chvíli odvedl hlasitý blesk. Tělem jí projel obrovský strach a Storm běžící vedle ní se celá začínala třást. Vlčina se k ní přitiskla a snažila se jí uklidnit, ale bouře se blížila čím dál tím blíž a za chvíli Vlčina nedokázala uklidnit ani sebe. 

Hromy za jejími zády zněly hrůzostrašně. Ten obrovský hurikán si ze stromy hrál jako z klacíky! Vítr byl tak silný, že zvedal větve stromů a odnášel je pryč a jim nezbývalo nic jiného, než utíkat. Už byli u hranic tábora a z dálky Vlčina viděla třesoucí se postavy vlků. Ale Alfa nebyl na dohled. Vlčina začínala mít o svou matku a otce strach, ale netížilo jí jen to. 

Kdo teď povede smečku když Alfa zmizel?

Vlčina viděla třesoucí se vlky v klubíčku. Oni potřebovali vůdce a jak vidím, tak Beta to ani náhodou nezvládá. Budu to muset vzít do vlastních tlapek! Když přiběhli do tábora, nastala panika. Všichni se na sebe bezmocně vrhali a prali se o ta nejbezpečnější místa. Na tohle se Vlčina nemohla dívat a svým nejhlubším hlasem zařvala:

 "DOST!!" Celá smečka zpozorněla a upírala pohled na Vlčinu. „K nám se blíží smrtelná bouřka a měli by jsme si pomáhat a ne se prát, nechovejte se už jako malí ne-dorostenci a držte sakra při sobě!!"  Tahle slova smečku zasáhla. Vlčina nevěděla co se děje, ale všichni se začali seskupovat do kruhu kolem ní a upírali na ní věrné pohledy. Beta vystoupila s řady a zeptala se vlídným hlasem:

 „Co tedy budeme dělat?" Vlčina věděla, co má odpovědět. Vzpomínala si na tu jeskyni, ale ta byla nějaký kus odtud a jak se tak ohlédla za sebe, moc času jim nezbývalo. 

"Musíme co největší rychlostí utéct do jeskyně, hned teď!" Všichni Vlčiny slova poslechli a utíkali k jeskyni. Vlčina je udržovala v jakémsi chumlu, ale stálo to dost námahy a když uviděla jeskyni,  odfrkla si. Všichni vešli s pocitem bezpečí do jeskyně, kde už předem byly nachystané pelechy. Úplně vzadu, v nejteplejší části měl pelech Alfa, Beta a vlčata, pak po stranách Vlčina, Husky, Arana, Luna, Evelína, Kňoura a omega. Všichni ulehli na svá místa, jen to Alfovo bylo prázdné. Vlčinou projel velký smutek, žal a strach, ale co v téhle bouři mohla dělat? Nemohla smečku nechat bez dozoru, podruhé už ne.

Tak tahle kapitolka je trochu delší a promiňte, že sem jí tu dala až v 9 hodin večer a pořád čekám na to, kdo je vaše oblíbená postava:)))