Vlčí zákon

Bezsrstí se blíží

Po chvíli Vlčinu probudil hlasitý štěkot Bety. "Alfo!! Alfo!!" volala. Vlčina otevřela oči a nechápavě se rozhlédla po jeskyni, všichni se líně protahovali a otevírali zalepená víčka. Vlčina se unaveně postavila na tři tlapky, Bíst si okolního hluku zcela nevšímal a potichu chrápal kousek od Vlčiny. " Alfooo!!" ozvalo se ještě hlasitěji. Vlčina trhla hlavou a kulhavě se rozběhla ven za Betou. Sníh ji nepříjemně studil do tlapek a lepil se jí na srst. Rozhlédla se po pláni sněhu, Beta už nedočkavě čekala kousek od ní. "Alfo, pojďte za mnou, něco jsme našli!" Vlčina se překvapeně rozběhla za Betou.

Co se mohlo tak závažného stát, že budí celou smečku?
Pomyslela si. Beta byla dost hbitá, Vlčina s ní těžko držela krok. Sníh byl hluboký tak půl metru a ona musela únavně vyskakovat. V tlapce ji nepříjemně pálilo.

Beta běžela do lesa směrem k mýtině, prosvištěla keři a sníh za ní jen vlál. Vlčina udýchaně klopýtala a přeskakovala různé překážky, těžce popadala dech a v krku ji nepříjemně škrábalo. Hlasitě si odkašlala a přeskočila řadu keřů. Beta už stála na mýtině s Aranou a Haskym. Vedle nich ležel kus masa a po jejich druhé straně pár králíků. Vlčina k nim pomalu došla. Po mýtině vlál studený vítr, sem tam se ozvalo nějaké zašumění, ale jinak bylo všude kolem naprosté ticho. Byl odtud krásný výhled na hory, ale také na úkryty bezsrstých. Vlčině se při vzpomínce na bezsrsté, kteří byli vlastně všude kolem zježil hřbet a nenávistně se otočila zpátky na Aranu, Betu a Haskyho, kteří už si ji nedočkavě prohlíželi.

 Vlčina nervózně očichávala kus masa. Mělo kyselou vůni a vypadalo to, že ho někdo upravoval. Vlčina znechuceně zavrčela a zacukaly jí pysky, přikrčeně odstoupila od masa a cenila tesáky. Věděla, že to tady nastražili bezsrstí. 

Chtějí nás otrávit, vědí kde jsme a brzy si pro nás přijdou!
Pomyslela si a nervozně švihla ocasem. Beta při Vlčinině reakci okamžitě zpozorněla a nastražila uši. Hasky a Beta od masa také začali odstupovat, cenili tesáky a couvali směrem k Vlčině.

"To maso tady na nás nastražili bezsrstí, chtějí nás otrávit! A za pár cest světlonosiče si pro nás přijdou!" Zavrčela podrážděně Vlčina, popadla dva králíky a rozeběhla se směrem k jeskyni. Arana, Beta a Hasky ji následovali. Vlčina přeskočila řadu keřů a co nejrychleji se hnala sněhem k jeskyni, srst ji vlála ve větru. V hubě pevně svírala zajíce a svojí zraněnou tlapku držela ve vzduchu. Když byla skoro u jeskyně, začala zpomalovat, až ji dohnala Arana a zbytek lovců. Beta udýchaně hekala a Hasky si chraplavě odkašlal, jen Arana s Vlčinou už na ně nedočkavě čekali. 

Vlčina přešla jistým krokem přes břečťan. Do čumáku ji okamžitě vjela vůně smečky a teplo, jen podlaha jeskyně ji studila do tlapek. Vlčina ohrnula pysky a zhluboka se nadechla. Králiky položila kousek od vchodu a zbytek lovců ji následoval. Zastavila se uprostřed jeskyně a rozhlížela se kolem. Smečka stála napjatě v pozoru a upírali na ní své pohledy, jen Bíst jako jediný pořád podřimoval. Vlčata překvapeně mrkala a vše potichu sledovala, Vlčina věděla že na vlčata toho musí být mnoho, zažila toho tolik za tak krátkou dobu. Věnovala jim uklidňující pohled a otočila se spět na smečku.

"Smečko, musím vám oznámit jednu nepříjemnou novinu." Odmlčela se a rozhlédla se po vystrašených tvářích, které na ní naléhavě hleděly. Vlčině se nepříjemně zježil hřbet při myšlence na to, co se chystá smečce povědět. Najednou byla plná odhodlání a síly. Přežití smečky bylo na ní, jen na ní a ona nesmí dopustit žádné úmrtí jakéhokoli vlka! Zhluboka se nadechla a nastražila uši, smečka už na ní nedočkavě koukala. 

"Hrozí nám velké nebezpečí, bezsrstí na nás začínají číhat, kolem tábora rozmístili masa napuštěné jedem a jestli jejich past nezabere, za pár cest světlonosiče si pro nás přijdou." Pronesla vážným hlasem. Luna se okamžitě napřímila a její uši byly  v pozoru.

"Alfo, a co tedy navrhuješ?" Pronesla Luna a pohlédla Vlčině zvědavě do očí. Ta se rozhlédla po vyděšené smečce, věděla, že je musí uklidnit, ale také připravit na možnost boje.

"Máme pár dnů, než si pro nás bezsrstí přijdou. Samozřejmě tady na ně nebudeme čekat, ale připravíme se na odchod, útěk, a v nejhorším případě i na boj! Vlčata se budou starat o Bísta a omega jim v tom bude pomáhat," vlčata radostně zavrtěla ocásky, ale pak zase obrátila své pohledy na Vlčinu "Luna a Kňoura budou smečku připravovat na útěk a v nejhorším případě i boj," Luna a kňoura věrně sklopili hlavy a dál poslouchali "smečka se pomalu bude připravovat na odchod, a až budeme dost silní a připravení, odejdeme." Pokračovala Vlčina "Jako rozloučení s tímto územím jedno z vlčat podstoupí den omegy." Pronesla vážným a důrazným hlasem. Vlčata na ní po slovech den omegy překvapeně hleděla a někdy nadšeně zavrtěla ocásky. 

Vlčina si prohlížela vchod do jeskyně, přes břečťan pronikalo lehké světlo a začínalo se chýlit k času spánku. Hladem jí zakručelo v žaludku, při pohledu na ulovené zajíce se jí sbíhaly sliny na jazyku. Mlsně se olízla, zbytek smečky vypadal také hladově, ale naštěstí tady bylo dost zajíců pro všechny. 

"Po tak dlouhém dni musíte být všichni hladoví a unavení, lovce dnes potkalo štěstí a zajistili jídlo pro celou smečku." Vlčina  věnovala Araně, Haskymu a Betě chválivý pohled a otočila se zpět ke smečce, která už nedočkavě čekala, než si Vlčina vezme prvního zajíce. Jistě se rozešla k úlovku, byla to její velká chvíle, poprvé si brala jídlo jako první.  Byla i trochu nervozní, ale hlavu měla hrdě vztyčenou a občas nenápadně zavrtěla ocasem. Vzala si tedy jako první z úlovku a mířila na své místo, a až se pohodlně usadila vedle Bísta, začal si rozebírat úlovek zbytek smečky.

 Bíst vedle ní potichu podřimoval a někdy ohrnul pysky. Vlčina na něj byla dosti přitisklá, ale pelech byl pořád dost velký, aby se v něm mohla pohodlně natáhnout. Celá smečka už byla usazená na svých místech a spokojeně jedla své zajíce, vlčata si hrála s kostmi a roztomile je žvýkala, Beta je jen pobaveně sledovala a jedla svůj díl masa. Všichni vypadali spokojeně. Vlčina se pousmála a hladově se protáhla, prohlížela si šťavnatého zajíce a mlsně se nad ním olízla. Zahryzla své tesáky hluboko do jemného kožíšku, maso mělo výtečnou chuť a Vlčina s každým soustem spokojeně zamlaskala. Po chvíli byla polovina zajíce pryč, Vlčina si olizovala své tlapky od krve a zbytků masa, její zraněná tlapka už byla skoro zahojená a po kousanci zůstaly jen malé jizvy. Druhou polovinu zajíce nechala Bístovi. Vlčina si ho zvědavě prohlížela, jeho zranění bylo přikryté kouskem kůže, z které vyčuhovaly bylinky. Byl hodně urostlý, ale po pár dnech kdy nejedl se mu pod kůží začaly zřetelně rýsovat kosti, Měl mohutnou hlavu a jeho uši byly velmi špičaté. Srst měl nevídaně barevnou a jeho pach byl velmi pronikavý až nahořklý. Vlčina se k němu unaveně svalila a schoulila se do klubíčka. Smečka začínala uléhat ke spánku, vlčata svá malá tělíčka tiskla k Betě, Arana a Hasky se kamarádsky pošťuchovali. Přes břečťan šlo sledovat, jak se chýlí k času spánku, Světlonosič zapadal za vysoké hory a mraky se měnily v červánky. Vlčina si unaveně zívla a ještě víc se přitiskla k Bístovi, zavřela své oči a pomalu usínala v šepotu své smečky. 

 Tak tady je po delší době další kapitolka :D Doufám, že se vám bude líbit :))