Vlčí zákon

Vděčné probuzení

Vlčina unaveně otevřela oči, neviděla ostře a vše kolem ní se točilo. Byla jí dost velká zima a vůbec nevěděla, kde je. Až po chvíli si začala vzpomínat, co se vlastně stalo a konečně začínala normálně vidět. Byla přikrytá hrubou srstí a ležela na svém místě Alfy. Najednou uslyšela hlasy "Už je vzhůru!" Překvapeně se rozhlédla po jeskyni. Sledovala jí celá smečka svými ustaranými pohledy.

Rozhlédla se, jestli tu je i omega, Husky a Arana. Byli na svých místech, hlasitě podřimovali a Vlčina si úlevně odfrkla. Ale na bývalém místě omegy ležel ještě někdo další, Vlčina ho nemohla zařadit. Nechápavě se na vlka dívala, ale vlk ležel v bezvědomí na pelechu přikrytý zbytky kožešin a třásl se zimou.

Najednou se u Vlčiny objevila Forest a láskyplně se jí zachumlala do srsti: "Jsem ráda že si v pořádku!" Vlčina neměla slov, olízla Forest ouško a s vážným pohledem se rozhlédla po jeskyni. Šepotání utichlo a všichni se posadili do pozoru.

Vlčina se ještě jednou podívala po neznámém vlkovi a pak upřela pohled na smečku. Evelína vykročila rázným krokem před Vlčinu a s nastraženýma ušima se posadila před ní. 

"Alfo, vím že máš plno otázek a proto bych ti chtěla popsat, co vše se stalo během tvého spánku." Vyslovila s vážností Evelína. Na Vlčinu její sestra takhle nikdy nemluvila, byla až moc vážná a nedovolila si dělat žádné roztěkané pohyby. 

Na to si teď budu muset zvyknout
Pomyslela si Vlčina a upřeně se podívala Evelíně do očí.

"To já bych vám měla poděkovat za to, že jste mě zachránili." Evelína nervózně začala škrábat tlapkou o zem.

"No, Alfo my jsme tě nezachránili." Vlčina se na Evelínu nechápavě podívala.

"A kdo mě tedy vytáhl z toho sněhu?" Evelína hlavu naklonila směrem k neznámému vlkovi a pronesla: 

"On tě zachránil!" To Vlčinu úplně zarazilo, pro tohle neměla slov, jen se upřeně dívala na vlka. Vlk najednou otevřel oči, byly rudé jako krev a žhnuly jako plápolající oheň, jako by věděl, že se mluví o něm, vyřazovala s něj až moc velká energie a to se Vlčině vůbec nelíbilo. 

Když se vlk s hekáním posadil a setřásl ze sebe zbytek kožešin, Vlčina viděla jeho zranění na levém boku. Rána byla dost hluboká a začínala hnisat a s úděsem si uvědomila, že je od ostrých zubů. Věděla, že smečka je v nebezpečí a jestli bezsrstí jsou někde blízko budou muset odejít.

Vlčina měla naježený hřbet, její zuby byly výstražně vyceněné a z vypětím všech sil se postavila. Její zraněnou tlapkou procházela nesnesitelná bolest, ale ona kráčela dál doprostřed jeskyně. Všichni byli vystrašeně přikrčení a neznámý vlk vše vyděšeně sledoval. 

Vlčina uprostřed jeskyně svým hrubým hlasem vyštěkla: "Poslední dobou je vše vzhůru nohama. Jedno z vlčat mělo dávno už projít zkouškou omegy, náš bývalý Alfa měl vychovávat své vlčata a starat se o svou betu, ale všichni dobře ví co udělal. Zanechal naší smečku bez řádu, bez ochrany, ale to se teď změní! Zavedeme nové zákony, uspořádáme slavnost omegy a utečeme co nejdál od bezsrstých, protože to oni zabijí smečky a ta naše nebude další na jejich seznamu!" Vlčina začala výt a celá smečka s ní vyla na souhlas.

Když vytí utichlo, Vlčina obrátila svůj zrak na neznámého vlka, který stál jako přibitý a nedovolil si ani pohnout očima. "A ty, ty jsi kdo?" Vlk se na Vlčinu podíval vzdorným pohledem. 

"Jmenuji se Bíst." Vlčina si ho ještě jednou prohlédla, ale ještě pořád tu měla pár nezodpovězených otázek.

 "Arano, Husky, ale hlavně omego vysvětlete mi, jak to všechno vlastně bylo."

Dnes 31. srpna Vlčí zákon získal 1 K přečtení!!;):):D Všechny vás miluji, je to hlavně vaše zásluha;)