Vlčí zákon

Nečekané

Když opouštěli tábor Vlčina si připadala, jako by opouštěla šanci přežít. Stýskalo se jí už teď a to nebyli ani za lesem. Celou smečkou převládal strach, nikdo nevěděl kam se chystají jít, jak dlouho půjdou, nebo jestli to vlčata zvládnou.

Cítila v tlapkách, že tato cesta nebude bez úhony. Vítr jí vlál mezi ušima, slyšela, jak si členové smečky šeptají mezi sebou. Všechny debaty směřovaly k jedinému tématu: "Co s námi bude?"

Vlčina už se nemohla stresovat takovými otázkami, nastražila uši a zavětřila. Cítila tu vůní a krásu lesa, slyšela šumění listí a tu kořist, která tu všude byla. Zase cítila, jaké úrodné místo opouští. 

Alfa se zastavil "Před tím, než opustíme toto území musíme něco ulovit. Nevíme, jak dlouho potrvá než najdeme místo, kde by mohla být dobrá kořist."

Tentokrát lovila celá smečka, dokonce i vlčata. V očích Forest šlo vidět, jak je z celé téhle události nadšená, ale asi si neuvědomovala, jak to pro ní může být nebezpečné. Větší kořist by jí mohla i zabít! Jediný, kdo z lovu nebyl nadšený byla Storm. Šlo poznat, že ještě nikdy nelovila a nechtěla se před celou smečkou ztrapnit, ještě když na těchto dvou dnech závisí její život. Vlčina přiběhla k ní. 

"Storm, já vím, že na těchto dvou dnech záleží tvoje přežití, ale nemůžeš si nechat poroučet strachem. Vlastně musíš dát šanci všem možnostem, které se ti naskytnou, dát do nich co nejvíc můžeš." Storm se najednou přestala ježit srst a úplně se změnila. Najednou vypadala, jako by lov byl každodenní součástí dne. 

Vlčina se na lov těšila. Už jí kručelo v břiše a zajímalo jí, jak to budou zvládat vlčata. Z Alfovy pusy vyšla překvapující slova: "Vlčata a Storm budou lovit poprvé a bude s nimi potřeba začít od začátku. Tím pádem budu muset jednoho z vás pověřit, aby je vycvičil a s Betou jsme se rozhodli, že nejlepší vlk pro tuto práci je Vlčina!" Vlčinu to úplně zaskočilo, ale také se jí ulevilo, že je bude učit ona.