Vlčí zákon

Prohlášení

Storm seděla s vlčaty u kořisti. Smečka opodál o něčem debatovala a Storm věděla dobře o čem. Když šuškání konečně začalo utichat, po louce se rozlehl Alfův silný hlas. "Smečka se rozhodla, že Storm zůstane a že ve smečce jako první vlče dostane své postavení. Ale musí v boji porazit omegu, nebo se sama omegou stane!" 

Storm se po první větě ulevilo, ale po druhé části se úplně zalkla! Dobře věděla, jaké je to být omegou. Mít nejméně jídla, dělat všechny věci, které smečka dělat nechce a ještě k tomu si na tebe každý může dovolit. Najednou omegy trochu zalitovala, ale když uviděla jeho rozjiskřené oči, tak ji lítost  ihned přešla.

Všichni si šuškali a debatovali, jak asi dopadne souboj mezi ní a omegou. Strachu, že prohraje se nemohla zbavit, zakručelo jí v břichu a jako na zavolanou Alfa přišel ke kořisti a utrhl kus masa. Storm se šla najíst s ostatními vlčaty.

Všichni na ní zvědavě hleděli, ale ona se je rozhodla ignorovat a v klidu se najíst. Samozřejmě se ale těm ostrým otázkám nevyhnula. Forest se prostě rozhodla, že se jí zeptat musí. "Jak jsi to dokázala?" Storm sama nevěděla, jak dokázala ulovit srnu, natož to někomu vysvětlovat. Pokrčila rameny, ale Forest se snažila pořád dolézat " A jsi nervózní z toho souboje?" Storm ty její otázky nemohla vydržet, málem se rozkřikla, ale včas se zastavila a uklidnila se.

"Ano, jsem nervózní, ale měla bych se s tím smířit." Forest její slova úplně překvapila. Nezněly jako od vlčete, ale jako od dospělého vlka a Storm měla do dospělosti ještě daleko. Než se Forest nadála, Storm odcupitala pryč a už bylo zbytečné za ní dolézat.

Storm si udělala svoje kolečko před spaním a lehla si. Byla už dost unavená, pořád zívala a bolely jí tlapky. Postupně se k ní přidávali i jiní vlci. Vlčina si lehla vedle ní a přitulila se. Nic si neřekly, jenom se k sobě tulily. Storm u toho zapomněla na zítřejší souboj a usnula. Vlčina jí za chvíli následovala.