Vlčí zákon

Noční můra

Storm utíkala po louce a užívala si čistého vzduchu, tráva jí vlála kolem tlapek a ona se cítila najednou zase doma. Ale její krásná představa se najednou proměnila v zlý sen. Zase slyšela to bolestné kňučení, ty výstřely a všechny ty zvuky se blížily k ní. Nemohla tomu utéct, i když běžela co nejrychleji mohla. Hlasy se pořád přibližovaly, až jí dostihly. Najednou se ozval hlasitý výstřel a Storm na boku ucítila strašnou bolest. Z boku se jí valila krev. Začínaly jí docházet síly, až nakonec omdlela. 

Storm se s leknutím probudila ze zlého snu. Ten sen jí pořád vrtal hlavou, byl odlišný od jiných snů. Vlastně si v něm připadala jako v realitě, ale nedokázala si představit, že by se něco podobného mohlo stát. Nechtěla si to ani připustit. Storm se otáčela po členech smečky a až teď si všimla, že se na ní Vlčina celou tu dobu dívá. 

"Storm, jsi v pořádku?" Zeptala se jí Vlčina.

"Ano, byla to jen noční můra. Nedělej si starosti, do rána je ještě daleko. Běž spát." Odpověděla ji Storm klidným hlasem, ale klidně se vůbec necítila.                   

Storm se pokoušela usnout, ale nedařilo se jí to. Pořád se jí v hlavě honil ten sen a někdy i vzpomínka z toho osudného dne. Celý zbytek noci se převalovala a nemohla usnout. Když konečně dorazily první světlonosičovy ranní paprsky, unaveně se zvedla a protřepala si kožich. Dnes byl krásný den a Storm v čumáku necítila, že by měl přijít déšť nebo sníh.
Konečně nějaká dobrá zpráva.
Pomyslela si. Když se tak koukala na východ světlonosiče zjistila, že neví jak by měla ukázat smečce, čím by jim byla užitečná. Vždyť jí matka do osudného dne nechtěla pustit z nory a Storm nevěděla ani s jakým živlem si je nejbližší! Vlastně ještě sama sebe nenašla, ale byla rozhodnuta, že se to do dvou dnů změní. Konečně byli všichni vzhůru a Alfa rozkázal, aby se všichni připravili na odchod. Nikdo nevěděl, kde má Alfa za lubem smečku dovézt, vlastně bych řekla, že on sám to taky nevěděl.