You and I |KOREKCE|

Desátá kapitola

...O několik hodin dříve...

Mai

Šla jsem ze školy domů. Šla jsem kolem parku a nedokázala jsem odolat tam jít,i když mi to Sebík výslovně zakázal. Zastavila jsem se u malého pomníčku. Neumím ještě číst, takže nemám tušení, co tam je napsaného, ale jsem si jistá, že to tu znám. Jakoby z noční můry, kterou si nepamatuji. Najednou mě někdo chytil, ucpal mi pusou hnusnou prackou a pevně sevřel. Snažila jsem se bránit, ale pořád mě držel. Svázal mě a hodil do nějaké dodávky. Než zavřel, stihla jsem si ho prohlédnout. Byl to vysoký mladík s krátkými hnědými, musel být starší než Sebík. Měl černé brýle a v puse mu chybělo několik zubů, čehož jsem si všimla, když se na mě pousmál. Zabouchl dveře a auto se dalo do pohybu. Snažila jsem se vykroutit z lana, ale nešlo to-bylo to až příliš utažený. Dala jsem se do pláče. Auto zastavilo a ten chlap mě surově vytáhl z auta. "Au!" spadla jsem na zem do bláta. "Vstávej a poď." řekl mi, vytáhl mě na nohy a táhl do nějaké budovy. "Máte jí?" ozvalo ze z vysílačky toho chlapa. "Ano šéfe. Máme." odpověděl a táhl mě někam. Posadil mě na židli, přivázal a sedl si naproti mě. "Proč tu jsem?" pípla jsem a rozhlédla se po holé místnosti bez oken. "Tvůj bratr je něco velmi nebezpečného pro společnost a proto musí být zničen." ozval se ode dveří známý hlas. Otočila jsem se a vykřikla. Poznala jsem svého věznitele, který ke mě přišel a vlepil mi facku, takže jsem usnula.

...Současnost...

Sebastian

"Cože?!" vyhrkl Erik. Složil jsem obličej do dlaní, po kterých se mi brzy rozeběhli horké slzy. "Musíme j zachránit." řekl pevně Erik. "A jak podle tebe?" zvedl jsem uslzené oči. "Takhle." vzal mi mobil a něco začal ťukat. "Co přesně teď děláš?" zeptal jsem se. "Vyhledávám, odkud pochází ten hovor." řekl a dál něco zběsile hledal. Za hvilku mi podal mobil i s přesnou adresou místa. "Tady? Staré doky?" ujistil jsem se. "Určitě. Je to opuštěné a dá se tam dobře ukrýt." kývl. "Ale...nemůžu tam jít jen tak." otočil jsem hlavu. "Zavolám tátovi..." řekl, ale já ho zastavil. "Nesmíme volat policii..." špitl jsem. "Ale rodiče ano." usmál se a vyšel z auta. Opřel jsem se a zadíval se ven. Na kapotu černého auta se sneslo několik vloček prvního sněhu. Ikdyž byl teprve listopad, vločky se snášeli poklidně k zemi. Najednou se venku ozvala střelba. Erik skočil ke mě. "Jeď!" řekl a já ho poslechl. Sešlápl jsem plyn až na zem a prudce vyrazil. "Jsi v pohodě?" zeptal jsme se a dál sledoval cestu. "Jo...Někdo...vystřelil." mumlal udýchaně. "Díky bohu..." usmál jsem se a zamířil si to domů. Málem jsem vrazil na příjezdové cestě do nějaké audiny. Před ní stál vysoký muž s delšími černými vlasy a brýlemi. Druhý byl zavalitý plešoun a oba si mě zle prohlíželi. Vystoupil jsem. "Ty jsi Smithwood?" zeptal se mě ten tlustoprd. "Jo. Sebastian." odsekl jsem. Brejloun se pousmál. "Jak jsi se rozhodl?" ptal se tlusťoch. "Já...nevím." zamumlal jsem.

Erik

Zatímco Seb něco vyřizoval, vytáhl jsme mobil a zavolal tátovi. "Tati? A-ahoj...Promiň za to před tím...jo, byla to střelba..." otočil jsme se dozadu a viděl několik kulek v zadním skle. Takže Seb má neprůstřelné skla. "Jsem v pořádku, neboj...proč ti volám? Potřebuju tvojí pomoct...ehm...unesli sestru mého...přítele a já mu-ano mám přítele- chci pomoct...jo? Ale nevolej policii...díky...jo? Už teď můžeš? Díky...čau..." zaklapl jsem mobil a sledoval ty dva.

Mai

Otevřela jsem oči. Byla jsem v místnosti sama. Nikde nikdo. Rozhlédla jsem se. Kousek ode mne byli dveře. Přemýšlela jsem. Ve vlasech mám sponku, dost ostrou, aby upižlala ten provaz. Zatřepala jsem hlavou, až mi vklouzla do ruky. Začala jsem s ní šudlat lano a snažila se si pohnout. Lano jsem sice nepřeřízla, ale natrhla, takže jsem byla schopna vytáhnout jednu ruku. Druhou jsme měl přivázanou pevněji. Začala jsem zápasit s druhým provazem a během chvíle jsem se uvolnila. Najednou se ozvaly kroky a já rychle dělala, jakoby nic. "Tak co malá princezno? Kdy přijde bráška?" uculil se na mě ten chlap. Sklopila jsem oči a pokrčila rameny. Zase si sedl na zem a napil se kafe, které si přinesl. Hořce jsem polkla a ucítila sucho v puse. "Pane Mafiáne?" zvedla jsem oči. "Co chceš?" zeptal se nevlídně. "Dáte mi pití? Prosím..." zafňukala jsem. "Tak počkej tady..." zvedl se a nechal na zemi svojí bundu. Odešel a já se vyprostila. Hupsla jsem k bundě a začala prohledávat kapsy. V jedné z nich měl zbraň. Ikdyž jsem neměla tušení, jak se s tím něco dělá, v Sebíkových filmech jsem viděla, jak je drží a míří. Zvedla jsem se s ní v ruce akorát, když se vrátil. Namířila jsem na něj a on jenom vyděšeně zvedl ruce nad hlavu. Vyšli jsme na chodbu. Viděla jsem východ. Ta chvilka nepozornosti mě ale stála kopanec, takže jsem se zřítila na zem a praštila do hlavy. Před očima se mi roztančili hvězdičky a já omdlela.

Sebastian

"Tak...?" nadzvedl brejloun obočí. "Tak...ano." svolil jsem. Byl jsem dost spocený a přemýšlel, jestli jsem udělal dobře. "Dobrá." brejloun ke mě natáhl ruku. "Jsem Nobuo Tamabayashi." představil se. Tlusťoch popošel ke mě."A já Ryota Izumi." zamumlal. "Rád bych poznal pravidla a tak dále, ale...unesli mou sestru a já jí chci pomoct..." řekl jsem roztržitě. "Teď jste oficiálně naším pánem, takže my Vám musíme pomoct." řekl Nobuo. "Ok..." pokýval jsem hlavou. "Víte, kdo jí unesl?" zeptal se Ryota. "Ne, nemám tušení. Ale Erik mi zjistil adresu." ukázal jsem jim mobil. "Hajzlové jedni...nedají si pokoj..." zabrumlal si pro sebe Ryota. "Vy je znáte?" žasl jsem se. "Ale jistě. Jsou to naši protivníci." řekl s ledovým klidem Nobuo. "Dojdu si pro zbraň." obešel jsem je a zamířil do domu.

Erik

Seděl jsem s vutě a pozoroval ty dva. Najednou šel Sed pryč a já se dost lekl. Proč mě tu s těmi tvrďáky nechává?! Vylezl jsem ven. "A ty jsi kdo?" změřil si mě tlusťoch pohledem svým malých, prasečích očí. "J-jsem E-Erik Barney...Sebův pří-..." zastavil jsem. "Přítel." dokončil za mě Seb. "Vy jste gay?" zeptal se brýlatý mladík. "Ano a pokud se vám to nelíbí, nemusíte se mnou být." řekl pevně, až se ti dva zarazili. "D-dobře...." sklopil oči tlusťoch. "Eriku, tohle jsou Ryota a Nobuo." ukázal mi na ně. "Těší mě." zkusil jsem se usmát, ale strach mi to moc nedovoloval. "Dobrá tedy. Pojedete za námi, my Vás tam zavedeme a pomůžeme Vám se záchranou." shrnul to Nobuo. "Ehm...Sebe? Jede i můj táta...ale sám, vážně, bez ostatních." otočila jsem se na Seba. "Ok, kdy přijede?" kývl. Asi za půlhodiny." odpověděl jsem. "Dobrá tedy. Počkáme na něj." svolil. "Pane? Můžeme mezitím s Vámi o něčem mluvit?" zeptal se Nobuo. "Jistě." Seb šel s nimi k domu a mě tam nechal samotného. Na tvář se mi snesla první vločka sněhu. 

Tak jo :D to bychom měli. V pondělí jedu někam dopryč takže nebudu aktivní cca 5 dní. A teď, když máme jubilejní 10. kapošku, bych vám mohla dát nějaké fakty a taky poodhalím svůj tajný projekt :D

Fakty:
1. Nobuo znamená inteligentní. Postava Nobua je inspirovaná otcem spolužáka.
2.Ryota znamená doslova ,,krásně kulaťoučký,, :D já musela...a jeho postava je inspirovaná Ishidou z Bleach (jap. anime seriál)  
3. Přemýšlela jsem nad dvěma až třemi alternativními konci a doteď si s tím nejsem jistá, jestli ano či ne.
4. Sebík se rozhodl pro mafii jenom proto, že potřeboval pomoct s Mai. Jinak, kdyby nebyla Mai v nebezpečí, by řekl ne.
5. Terry se ukáže v příběhu. Ne jako jen tak někdo, ale jako součást něčeho :D sorry za spoilery :/
6. Donnie je inspirovaný mým spolužákem :D nebudu ho jmenovat raději...