You and I |KOREKCE|

Osmá kapitola

Erik

"Sebastiane..." sesunul jsem se na zem. "Jste v pořádku pane?" zeptala se mě sestřička, která šla okolo. "Můj...šéf...zemřel..." vzlykal jsem. "Cože? Vy myslíte toho muže vevnitř?" ujistila se. "A-ano..." pípl jsem. "Ten je naživu. Stroj jim totiž špatně funguje, teď to jdu ohlásit na vedení, že je rozbitý, jinak ten muž je rozhodně v pořádku, sama jsem mu kontrolovala tep." usmála se. "Cože?!" vymrštil jsme se na nohy a pohlédl dovnitř. Chvíli jsem zíral na Sebastiana a když jsem uviděl, že se jeho hruď nadzvedává, usmál jsem se. "Vy jdete za panem  Smithwoodem?" zeptal se mě doktor. "Ano!" vyhrkl jsem dřív, než jsem si to rozmyslel. "Tak pojďte. Třeba Vám řekne, proč to udělal..." pozval mě dovnitř. Vrhl jme se Sebastianovi kolem krku a jako smyslů zbavený jsem ho objímal. "Eriku...?" zamumlal. "Pane!" podíval jsem se na něj uslzenýma očima. "Jsem už v nebi?" zeptal se. "Ne ty pitomče. Našel jsem tě..." vzlykal jsem. "Víš, že bys mi měl vykat...?" zeptal jsem. "Pardon..." omluvil jsem se. "Pojď sem..." šeptl a kynul mi rukou, abych se naklonil k němu. Udělal jsem to co chtěl. "Jsi tak roztomilý, když se červenáš..." pošeptal. Zrudnul jsem ještě víc, takže jsem musel být rudý až na zadku. "Uzdravte se brzy pane. Zítra to klidně vezmu za Vás..." vzlykal jsem s rychle odešel. "Eriku! Počkej! Eriku!" volal, ale já doslova prchal z nemocnice rovnou domů. Zabouchl jsem dveře a svezl se podél nich na zem. Dal jsem se do breku. Toshiro se ke mě přitulila.

Sebastian

Já jsem vážně pitomec. Nejenže mu nepoděkuju za záchranu života, ale ještě se mu vyzradím. Co jsem čekal? Že mi padne kolem krku? Je blbost, aby byl gay jako Dean...ale proč ho pořád srovnávám s Deanem? Je jiný...úplně. Podíval jsem se na hodiny. Ručička se posunula a odbila celá. 22:00. Za dvě hodiny mi bude 21 let a otevře se sejf s odpověďmi na mé otázky. Já tupec se pokusím zabít. Zajímalo by mě, co se děje s Mai...Panebože, já jsme takovej vůl...nadával jsem si v duchu. Podařilo se mi najít mobil a zavolat Mai. "Se-Sebíku?!" uslyšel jsem jí vzlykat. "Mai! Jsi v pořádku?" zepta jsem si. "Mám hlad a bojím se!" vzlykala. "Já jsem v nemocnici..." povzdechl jsme si. "Proč?" zeptala se. "Řízl jsem se o nůž a ...ehm...no...chtěl jsem jít k doktorovi, ale omdlel jsme a našel mě Erik..." rychle jsem si vymyslel lež, abych jí nemusel vysvětlovat svůj debilní nápad. "Ty jsi teda nešika...a kdy přijdeš?" povzdechla si. Přemýšlel jsem. Něco mě napadlo. "Hele, Mai, vydrž  minut a já něco vymyslím, ju?" řekl jsem. "Hmm..." zabroukala a položila to. rychle jsem vytočil Erikovo číslo...

Erik

Zazvonil mi mobil. Volal mi Sebastian. S tím teď mluvit nechci. Típl jsem to, ale za chvíli mi volal znovu. Povzdechl jsme si a vzal to. "Co je?" vyprskl jsem. "Promiň mi to, ale...něco od tebe potřebuju." řekl pomalu. "A co?" byl jsem víc naštvaný než smutný. "Jde o mou sestru. Je doma sama a nemá jí kdo hlídat. Nemohl bys prosím....?" zaprosil. "Ještě si to rozmyslím..." odsekl jsem a chtěl to položit, ale Sebastian to nevzdával. "Prosím. Je jí šest, je doma sama a má hlad a strach. Moc tě prosím, nemusíš to udělat pro mě, ale pro ní..." Zamyslel jsem se. "No tak dobře..." povzdechl jsem si smutně. "Díky moc." poděkoval. "Tak mi řekni adresu..." řekl jsem a šel se obléct...
Za chvíli jsem už stál u velké vily za obrovským plotem. Zazvonil jsem a přede mnou se otevřela vstupní brány. Šel jsem před dveře, kde mi otevřela malá Mai. "Eriku!" skočila mi kolem krku. "Ahoj..."pozdravil jsem jí. Táhla mě dovnitř. "Uděláš mi prosím jídlo? Já to neumím...." zaprosila. "Jo, klidně...a co bys chtěla?" usmál jsem se. "Je mi to jedno, cokoliv prosím..." prosila a sedla si na židli. "Dobře...zvládneš vajíčka?" zeptal jsem se při pohledu do lednice. "Jo." odsouhlasila.
Za chvíli jsem už před ní stavěl talíř s jídlem. Hladově ho snědla dříve,než jsem se stihl posadit na židli. Protřela si očička a zívla. "Chceš jít asi spinkat, viď?" řekl jsem ustaraně. Pokývala hlavou a znovu zívla. "Tak jdem." vzal jsem jí do náručí, kde mi téměř ihned usnula. Chvíli mi trvalo najít její pokoj, ale úspěšně jsem dorazil do prostorného pokoje, který byl bezpochyby její. Uložil jsem jí do postele a přikryl. Sledoval jsem jí, jak klidně spí. Zvedl jsem se a rozhodl, že si půjdu taky lehnout. Vešel jsem do ložnice, která byla netknutá. Porozhlédl jsem se. Hodiny ukazovali něco před půlnocí, ale mě spát nechtělo, ikdyž bych měl. Najednou jsme si všiml pootevřené stěny, za níž byl jakýsi kovový lesk. Otevřel jsme jí víc a uviděl dva sejfy. Jeden nesl jméno Mai a ukazoval několik čísel a druhý zase Sebastian a na něm se ukazovalo mnohem méně. Všiml jsme si, že to jsou minuty a sekundy, které nemilosrdně mizeli. Čas na tabulce ukazoval necelých 56 minut. Rozhodl jsme se, že si to odčekám. Neměl bych to dělat, ale...nikdo se to nedozví, ne?
Minuty se táhli jako hodiny, ale konečně něco v sejfu cvaklo a s heknutím se otevřel. Nakoukl jsem dovnitř. Nebylo tam nic moc, až na dopis. Nebyl jsem hloupej a neotevřel jsme ho. Táta mě naučil, jak si je přečíst, aniž bych porušil pečeť, jako tady. Pomocí brčka jsem nafouknul obálku a pomocí pinzety z ní vyndal papír. začal jsem číst:
"Milý Sebastiane,
teď ti povím konečně něco, co jsem ti tajil 21 let, za což se ti omlouvám. Pokud tohle čteš, znamená to, že jsem já i mamka zemřeli a tudíž jsi tohle našel v časovém sejfu. Teď k věci: Určitě jsi slyšel o drogovém bossovi, že? Nejpropracovanější podsvětí na světě...tak to já jsem ten boss. Ano, vypomáhal jsem si zločinem. Odstranil jsem obrovské množství lidí a prodal tisíce a tisíce tun drog. Omlouvám se ti, že jsem ti to neřekl. Teď moji nejbližší ví, že už to víš  přijdou k tobě. Záměrně jsem čas otevření dal v noci, aby jsi se na to mohl vyspat. Teď je na tobě, jestli místo vezmeš, nebo ne. Mém i jiné nástupce, tak se nestrachuj. Ale pokud řekneš ne, neříkej prosím nic policii. Prosím. Ikdyž se ti to bude hnusit, tak ne. Je to moje celoživotní práce...
                                                                Opatruj Mai a sebe, mám tě rád
                                                                                                                           Benjamin John Smithwood"

"Panebože!" vyhrkl jsem. Vrátil jsem dopis do obálky a tu zase do sejfu. Všechno jsem vrátil tak, jak to bylo, aby to Sebastian nepoznal. Vyndal jsem mobil a chtěl zavolat otci, ale zastavila jsem se. "Ne..." řekl jsem si a zase ho uklidil. Počkám, jak se rozhodne Sebastian. Půjdu podle něj, pokud bude chtít pokračovat, půjdu s ním. Pokud ne, řeknu to otci. Sebastianovi nic nehrozí, takže už se to může říct...Vytočil jsem Sebastianovo číslo a čekal...

Ok, tak to je pro dnešek vše kulišáci :D A tady jsou fakty:
1) Kde jsem přišla na příběh? Chtěla jsem psát yaoi a jedno jsem si i načrtla, ale nelíbilo se mi. Pak jsem měla hodinu dějepisu a  tam zaznělo slovo Maffie a to mě nakoplo k tomuhle :D
2) Kde jsem se inspirovala? U spousty knížek na WP a hlavně jednou : Boss a Boss 2 (bylo to moje první yaoi a dost na mě zapůsobilo) a taky trochu i filmem 50 odstínů šedi :D
3) Událost, při které zemřel Dean, je inspirovaná skutečnou událostí, kterou prožil můj dobrý kamarád Johny (Dean symbolizoval jeho nejlepšího kamaráda, který zemřel úplně stejně, jako Dean- probodnutí plící kusem železa)
4) Kde jsem přišla na postavy? Všichni jsou takovou směsicí mého okolí, až na Terry- tu jsem vytvořila přesně-ano, velmi přesně :D -podle sebe, což také uvidíte sami poté.
5) Na jméno Donnie jsem přišla úplnou náhodou. Když jsem přepínala programy v televizi, běželi staré Želvy Ninja, které jsem ráda sledovala a na chvilku jsem si chtěla udělat takovou nostalgickou minutku a zavzpomínat na staré časy a vzpomněla jsem si na svého oblíbence jménem Donnie-Donatelo :D 
6) Mám ráda yaoi, ale nesnáším yuri.
7) Původní zaměření Sebíkovi firmy bylo prodávat kancelářské potřeby, teď je to ale spíš směs všeho možného :D
8) Mai se nejmenuje Mai-to je zkrácenina- ale Mary Jane Smithwood, ale to se mi nechce vypisovat :D navíc to ještě sama neví...
9) Původně měl být Sebík Barnabáš, ale upustila jsem od toho. 
10) Původní úloha Donnieho byla opačná, než je teď. V původním příběhu měl být na Erika naštvaný, za jeho orientaci (homofob), a rozhodl se ho unést a zabít. 

Tak snad se vám to líbí :D snažím se :) ARIGATO za votes, reads, followers... :) díky kulíšci :)