You and I |KOREKCE|

Třetí kapitola

Eric - normální písmo
Sebastian - tučné písmo

Vrátil jsem se domů a hned mi někdo psal. Otevřel jsem SMSky a přečetl si zprávu od mojí nejlepší kamarádky Terry.
T: Ahoj :) Tak co nový domov?
E: Ahoj. Je to tu docela cool. Uprostřed města je mega mrakodrap a dneska ráno jsem ztratil peněženku, protože jsem se srazil s nějakým cápkem. Při tom mu asi moje šrajtofle spadla k němu, ale pak mi jí vrátil a nic si nevzal.
T: Ty jsi smolař :D Ale hlavně, že ti jí vrátil :) Co Toshiro?
E: Kouká na mě, proč si jí nevšímám. Za chvíli si půjdu hledat práci, protože tu nechci být za nemakačenka.
T: Ok. Já tu mám teď hodně práce s sousedovic dětmi, tak se zatím měj. Jdeme si hrát na Indiány a mě hodlají skalpovat. :D
E: Tak zatím a hodně štěstí :D
T: Zatím :) 
Vypnul jsem mobil a otevřel počítač. Najel jsem na vyhledávač a začal hledat práci tady v okolí. Nejvíce mi vyhovovala práce jako společník, nebo tak něco, u šéfa hodně velké firmy. Najel jsem na podrobnosti a strnul. Byl to ten mladík, jak měl mojí peněženku. Začal jsem hledat cokoliv o něm a došel jsem k jen minimu. Jeho rodiče byli zabiti nějakým útočníkem, má sestru a že je opravdu hodně, hodně, hodně bohatý. Víc mi už internet nepověděl. Vrátil jsem se k práci a napsal zprávu:

Dobrý den,

zaujala mě nabídka práce na pozici asistenta pana Smithwooda. Plat mi vyhovuje a nemám problémy s dojížděním, rejstřík mám čistý a jsem ochotný pracovat. Pokud jde o osobnější informace, zasílám i můj životopis, ve kterém jsou obsaženy. Předem děkuji.

                                                                                        Erik Barney 

Přiložil jsem i životopis a celou zprávu odeslal. Nečekal jsem na odpověď a zaklapl jsem notebook. Šel jsem do kuchyně, když mi začal zvonit mobil. Byla to mamka.
"Ahoj mami." pozdravil jsem jí, když jsem to vzal.
"Ahoj drahoušku. Tak co? Jak se máš? Máš už práci? A děvče?" ptala se hned.
"Je to tu super mami." o peněžence jsem se nezmiňoval.
"Už si jí hledám a poslal jsem životopis do jedné firmy. A ty víš, mami, že nejsem na holky. Myslel jsem, že to alespoň ty pochopíš." řekl jsem vyčítavě.
"Já vím, když...i Dean byl gay a teď ty...no, však víš." omlouvala se.
"Co táta? Pořád pracuje na tom případu?" ptal jsem se.
"Ano, taťka pořád pracuje na tom mafiánském bossovi. Pořád na nic nepřišli...traduje se, že to prý někomu musel předat, protože aktivita je trochu jiná, než předtím, ale tomu nerozumím." zamyslel jsem se. Táta už celé roky pracoval na případu mafiána, který mu pořád unikal. Pokaždé, když si mysleli, že už ho mají, jim buď vyklouzl, nebo to byla jenom návnada a skutečný boss zase zmizel.
"Ok, tak se zatím měj. Jdu si udělat oběd, tak se zatím měj mami." rozloučil jsem se.
"Papa, drahoušku." mamka to položila a já hodil mobil na postel. Byl jsem trochu hladový, tak jsem se pustil do vytváření oběda.

Bude oběd a já mám hlad. Zvedl jsem se a vyšel na chodbu.
"Děje se něco pane?" zeptala se zmateně Lizzie.
"Ne." odsekl jsem chladně.
"Jenom si jdu pro oběd." dodal jsem už klidněji a sjel do vestibulu, odkud jsem si to namířil k nejbližší restauraci. Pak jsem si to ale rozmyslel a šel k obchodu. Nechtělo se mi zbytečně ztrácet čas, tak jsem si prostě koupil jídlo. Vrátil jsem se do kanceláře a otevřel si balený oběd. Hlad mě nějak přešel a tak jsem se jenom tak nimral v lososovi a nijak nechtěl jíst. Donutil jsem se sníst většinu, ale pak už ne.
Ještě na chvíli jsem se zabral do papírování, když mě vyrušila Lizzie.
"Pane? Máte tu návštěvu..." ozvala se ode dveří a ustoupila stranou. Za ní vyběhla Mai. "Sebííííkůůů!" pištěla a vrhla se ke mě.
"Nazdár..." objal jsem jí naznačil Lizzie, ať vypadne. Zavřela a já dal Mai pusu na čelo.
"Tak co první školní den?" zeptal jsem se.
"Bylo to super! Paní učitelka se ptala, kdo umí nějakou básničku a já řekla tu o ovečce, jak jsi mě učil!" popisovala.
"A ještě něco?" ptal jsem se jí.
"Pak jsme měli nakreslit, co bychom chtěli být, až vyrosteme a já nakreslila tebe! Chtěla bych taky pracovat jako ty Sebíku!" z batůžku vytáhla papír a ukázala mi ho. Byl tam nějaký panáček, který se mi docela podobal a taky můj stůl, terasa, Lizzie...
"Proč tu je Lizzie?" zeptal jsem se.
"Protože se vezmete!" objasnila hned Mai. Jak jí mám vysvětlit, že nejsem na holky?
"Mai, poslouchej..." začal jsem vážně.
"To, co ti teď řeknu, nesmíš říct nikomu. Vůbec nikomu, slibuješ?" Mai si mě chvíli prohlížela, ale pak kývla. Mai nikdy nelže, i když musí.
"Dobře. Na světě jsou kluci a ti jsou jiní než ostatní. Nemají rádi holky, ale kluky." začal jsem.
"Ty nechceš Lizzie?" zeptala se mě nevěřícně.
"Ehm...ne." zakroutil jsem hlavou.
"A já patřím k nim. Mám rád kluky, ne holky, chápeš?" dokončil jsem svůj výklad.
"Ty mě nemáš rád?" zeptala se mě se slzičkami na krajíčku.
"To víš, že mám, ale já myslím jako třeba tatínek a maminka. Tebe mám nejradši na světě." objal jsem jí.
"Takže Dean nebyl tvůj kamarád? Mě přišlo divný, proč jsi mu dával pusinky..." řekla už veseleji a já na chvíli stuhnul. Ona nás viděla?! Snad jenom u polibků...
"Mai, viděla jsi ještě něco jiného mezi námi?" zeptal jsem se nejistě.
"Ne, ale jednou jsem šla k tobě, když jste tam nebyli a na posteli byl nějaký flek. Hlavně, že jsi mě učil, že nemám jíst nic v posteli a vy jste měli jogurt." žvatlala vesele a já už raději mlčel. Nechci jí teď vysvětlovat nic o tom, jak vznikají a nevznikají malé děti.
"Mai, já tu mám ještě práci. Nemáš hlad?" zeptal jsem se pustil jí.
"Ani ne. Měli jsme ve škole řízek a brambory." zakroutila hlavou a slezla z mého klína. "Můžu si kreslit?" zeptala se.
"Jestli chceš...Během několika minut budu hotový, tak posečkej, ju?" protáhl jsem se.
"Jo." Mai se pustila do vytváření dalšího díla a mě nechala zase svým myšlenkám. Vlastně jsem neměl ani moc práce, mohla to dodělat Lizzie, ale potřeboval jsem přemýšlet.
"Pane, přišla žádost o pozici Vašeho asistenta." oznámila mi Lizzie ode dveří.
"Hned se podívám." přikývl jsem a koukl se na e-mail. Byl tam životopis s krátkou zprávou. Od toho Erica Barneyho...uculil jsem se.