Patnáctá kapitola

294 26 2
                                    


Donnie

Zvláštní, Erik nepíše. A to šel jenom pro kočku. Že by zapomněl? To se mi nechce věřit, Erik na mě nikdy nezapomněl. Jsme přeci přátelé už od mala a já s ním jako jediný zůstal po tom, co přiznal, že je gay. Upřímně, možná to je lepší. nepřebere mi Terry ani žádnou jinou holku a já jemu nepřeberu žádného kluka. Znovu jsme se podíval do zpráv, ale Erik nepsal. Napadlo mě, že bych mu zavolal. Hned jsem najel na tlačítko Volat a zkusil ho prozvonit. K mému překvapení mi elektronický hlas oznámil, že toto číslo je nedostupné, stejně jako mobil volaného. Že by mu spadl? To ne, Erik si dává pozor...Rychle jsem vytočil druhé číslo. "Terry?" řekl jsem, když to dívka mých snů vzala. "Ano? Co potřebuješ?" ozval se hlas té víly. "Hele, neozval se ti Erik? Mě neodpovídá jeho mobil je nedostupný." zeptal jsem se. "Možná se mu vybil, co ty víš..." řekla lhostejně. "Víš přeci sama dobře, že to vždy řekne." ohradil jsem se. "Hmm...to je pravda. Možná zapomněl, ale to taky nedělá..." zauvažovala. "Jak dlouho by nám trvalo se tam dostat?" zeptal jsme se pevně, odhodlaný pomoct svému kamarádovi. "Vlakem tak tři čtvrtě hodiny, autem půl..." řekla zmateně. "Dobře, za dvacet minut u nádraží. Nechci riskovat, že by se mu něco stalo." řekl jsem a až potom si uvědomil, co jsme tím právě myslel. "Ok, tak u nádraží." zavěsila Terry. Ve vteřině jsme vlítl ke skříni a vzal si oblečení. Bydlím s mamkou, ale ta je teď na služební cestě, takže jsem se jenom obul a tryskem vyběhl na nádraží, které jsem měl dobrý kilometr a půl od domova.

U nádraží už na mě čekala Terry. Terry byla vyšší dívka, hubená jako kostlivec, bílá pleť, kratší hnědé vlasy po ramena měla protkané blond melíry jako zlaté nitky a její jantarové oči si mě prohlíželi pobaveným výrazem. "Čau." pozdravil jsem jí. "Nazdar, padej si pro lístek." poslala mne rovnou pro lupen na vlak. Poslušně jsem odběhl k nejbližší volné pokladně a koupil si ho. "Mám." zamával jsem jí před obličejem malým lístečkem. "Tak pojď." táhla mě k vlaku do našeho cíle. "Hele, a tobě nic neříkal zajímavého?" ptal jsme se jí, když jsme se usazovali ve volném kupéčku. "Ne. Ale je mi ho líto chudáčka. Přišel o bráchu, teď o tátu a málem i o Toshiro." řekla smutně. "Hm...snad už na tom bude líp, zaslouží si to." zabručel jsem. Terry nic neřekla, vrazila si na uši sluchátka a zaposlouchala se do písniček. Taky jsem si pustil do uší písničky a protože jsem -stejně jako Terry a Eric- otaku, pustil jsme si Nightcore-Rather Be.

Po tři čtvrtě hodiny nudné jízdy liduprázdným vlakem jsme zastavili a já s Terry jsme se vyhrnuli ven. "Víš, kde bydlí?" zeptal jsme se jí. "Jo, psal mi." řekla a vytáhla z kapsy mobil, najela do fotek a ukázala mi jeden screenshot z jejich chatu. "Ok, tak tam pojedem..." řekl jsem jí klidně.

Zkusil jsem zabušit na dveře, ale nikdo se neozýval. "Musí tam být..." zavrčel jsem nevrle a zkusil to znovu. "Možná..není doma." řekla Terry. "Neblbni, víš, že všechno řekne. Ať je to cokoliv." řekl jsem. "Tak co hodláš dělat?" založila si ruce na prsou. Už už jsem jí chtěl něco říct, když jsem zevnitř zaslechl divné zvuky. Přitiskl jsem ucho na dveře a naslouchal. "...co tady vlastně hledáme?" slyšel jsme prví hlas. "Něco, co ho spojuje s tím Smithwoodem či co." slyšel jsem i druhý hlas. Smithwood, co mi to jen říká? Á! Už vím! Heuréka...Je to šéf Erika, ale co s tím mají? Naslouchal jsem dál. "...šéfová říkala, že by měla mít teď Sebastiana v hrsti, když má jeho přítele." uslyšel jsem konec věty. Ale co to má společného s Erikem? "Co tam slyšíš?" zeptala se Terry nedočkavě. "Pššt." utišil jsem jí rázně. Přišla blíž a přiložila ucho ke dveřím jako já. "...stejně, tady nic nebude, nebyl tu víc jak 24 hodin..." první hlas zněl znuděně. "Něco najdem. Musí tu být něco, co nám dá možnost se Smithwooda navždy zbavit. Hledej ve věcech toho jeho otce, třeba má něco tam." pobídl ho druhý has hrubě a zase šlo slyšet přehrabování se ve věcech. "Co budem dělat?" špitla Terry. "Mají Erika. To je jasné. A ještě přítele toho Smithwooda." řekl jsem jí tichounce. "Měli bychom jim pomoct." špitala. "Zavolat policii nemůžeme, nevěřili by nám. A toho Smithwooda hledat taky nebudeme, stejně by nám taky nevěřil. Musíme je sledovat a dostat z toho Erika sami." řekl jsme sebevědomě, ale v nitru jsme se sklepal jako ratlík v dešti. "Hmm...tak počkáme, až vylezou?" zeptala se. "Ne, dostaneme je odtamtud sami." vrazil jsem jí do ruky kovovou tyč, co se válela opodál. Vší silou jsem udeřil do dveří. "Policie! Otevřte dveře!" zařval jsem tím nejhrubším hlasem,co moje pubertální hrdlo zvládlo vydat. Terry udělal to samé, ale pro jistotu mlčela. Oba jsme zahodili trubky a letěli se schovat za nejbližší roh. Z domu se vyřítili dva týpci a metelili si to k blízkým motorkám. "Za nimi!" zavelel jsem a oba jsme se rozeběhli po stopách motorkářů.

Erik

Otevřel jsem oči a rozhlédl se. "Vstávej hochu." pomohl mi neznámý muž na nohy. "Ehmm...kde to jsem?" zeptal jsme se zmateně. "Unesli tě. Jsi teď v mafiánském bunkru." řekl mi. "A vy jste kdo?" zeptal jsem se, když zpoza muže vykoukla malá holčička, kterou mou můj mozek identifikoval jako sestru Sebastiana, Mai. "Jsem Steve, pracuju pro ně, ale neboj. Pomohu vám ven z tohohle pekla. Stačí počkat, než sem dojde Sebastian a je to v pohodě." řekl. Do očí se vrátili slzy. "Co se děje?" zeptal se mě Steve. "On...nechal zabít mého otce, aby na něj policie nepřišla." pípl jsem. "Je to mafián. Nemůžeš se divit." poplácal mě po zádech. "To by Sebík neudělal." bránila malá holčička svého brášku. "Udělal..." hlesl jsem. "Mai, ty to neřeš, ano?" otočil se na ní Steve a zase se pohledem vrátil ke mě. "Víš, kdy přijde?" zeptal se. Zakroutil jsme hlavou. "Hele. Teď musíte dělat, co vám řeknu. Vy oba." řekl a přitáhl za ruku Mai do takového malého kolečka.

Tak, protože jste mi dali 50 votes, tak bych vám sem mohla hodit zase pár faktíků.
1) Poslouchám převážně House musik, nejvíce Daft punk. Pak mám hodně ráda ještě Italobrothers a Nightcore.
2) Mám zrychlený metabolismus, což způsobuje, že na svých 168 cm výšky a téměř 15 let věku mám pouze 46,5 kilogramu. 
3) Jsem strašpytlík. Málem jsme měla smrt ze Scary movie 3 a to ještě ani není horror. Nikdy jsem ale žádný jiný neviděla.
4) Měla jsem být kluk. Eduard nebo Edward bych se jmenovala. Nebo Johana.
5) Yaoi jsem se nakazila od kámošky díky shipu Nnoitra x Tesla. Jen jí pěkně poděkujte :D

You and I |KOREKCE|Kde žijí příběhy. Začni objevovat