You and I |KOREKCE|

Velikonoční speciál

Přeji všem veselé Velikonoce :)

Sebastian - tučně
Erik - normálně

Probudil jsem se schválně velmi brzy. Vytáhl jsme ze Sebova obětí a rychle mu dal pusu na tvář. Spal, drobeček můj...Není divu, tohle byla divoká noc. Začervenal jsme při vzpomínce na včerejší milostnou chvilku - no, tak chvilka trvala pěkně dlouho -  a raději se tiše oblékl. Měl jsem něco pěkného v plánu...

Spal jsem nerušeným spánkem dlouho. Zdálo se mi akorát o našem výletu na Valentýna. Musel jsem se usmát i v realitě. Bylo to totiž dokonalé.

Tiše jsem se prosmýkl až do přízemí do kuchyně a začal péct, vařit a dělat všechno možné, abych připravil rodinu na Velikonoce. 
"Dobré..." zabroukala malá Mai unaveně.
"Ahoj, probudil jsem tě?" zeptal jsem se.

"Ne, jenom už nemůžu spát..." protáhla se a rozhlédla.
"Co tu blbneš...?" posadila se na židli a vedle sebe svého plyšového medvídka.
"Nic, jenom chystám trochu velikonoční náladu." mrkl jsem.
"Tak já ti pomůžu!" řekla už trochu energicky a taky trochu nahlas.

Slyšel jsem hlas Mai. To mě vzbudilo. Otevřel jsem oči a překvapeně zjistil, že tu není Erik.
"Eriku?" rozhlédl jsem se zmateně po ložnici a trhl sebou. Ticho mi neodpovědělo na otázku, kde je moje zlatíčko. 

"Potřeboval bych jít ven někde natrhat nějaké kytky. Půjdeš se mnou?" zeptal jsem se. Mai kývla a odběhla. Během chvilky se vrátila převlečená.
Společně jsme vyrazili do parku najít nějaké květiny.

Vyřítil jsem se polonahý na chodbu.
"Mai! Eriku!" zařval jsme na celý barák bezradně. Do háje, kde jsou?!
"Eriku?!" volal jsem bolestně jako raněný tur a lítal po domě. Měl jsem ohromný strach.
"Co tu řveš...?" ozval se unavený Steve.
"Promiň, ale hledám Mai a Erika, nemůžu je najít." hekl jsem. Byl jsem už vážně vyděšený.
"No jo..." rozhlédl se Steve. 
"...fakt tu nejsou..." souhlasil a protřel oči. 
"Musím je najít...." špitl jsem a začal zběsile prohledávat dům.

Našli jsme plno květin a teď jsme je nesli. 
"Jsou moc pěkné, Sebík bude mít radost." radovala se Mai.
"To určitě..." pousmál jsem se. Už dávno jsem zjistil, že Sebastian miluje květiny. 
"Doufám, že je má rád i Steve..." brumlala si pro sebe. Já zatím odemkl a vklouzl do domu. Bylo ticho, asi Seb i Steve ještě spali.

Rozhodl jsem se jít se Stevem hledat ven. Měl jsem neskutečný strach, celý dům jsme obrátili vzhůru nohama. Vyběhl jsem na ulici a pátral po všem, kde by mohla být má láska a sestřička.
Doma jsem mu zkoušel volat, ale mobil byl nedostupný. Drtilo mě. Mám strach, že ho někdo unesl..

"Vybil se mi mobil..." podíval jsem se na display mrtvého stroječku. A teď zrovna nemůžu najít nabíječku a ani jí hledat teď nebudu, přeci nechci vzbudit miláčka.
"Upečeme beránka, dobře?" mrkl jsem na Mai, která vesele kývla.

Vytáhl jsem mobil.
"Kluci, potřebuju tady pár lidí. Ztratil se mi Erik a Mai." štěkl jsem rychle, když to někdo z mých chlapů vzal.
"Jistě pane." hovor byl položen. Díkybohu, že je mám, pomůžou mi...

Domem se linula příjemná vůně. Z trouby jsem vytáhl beránka.
"Povedl se nám." usmál jsem na Mai.

"To jo. Až vychladne, ozdobíme ho?" zasněně sledovala kouř stoupající z pokrmu.
"Jasně. Já zatím připravím oběd." souhlasil jsem a pustil se do svíčkové. Mai zatím, když beránek vychladl, začala zdobit jeho tělo barevnými posypy, takže za chvilku vypadal jako letní louka. Moc se mi líbil, byl hodně barevný.

Hledali jsme hodiny, ale bez výsledku. Odmítal jsem jít na policii. Moji muži slíbili, že budou pokračovat a já tedy sklesle odešel domů. Ve dveřích mě do nosu praštila krásná vůně. Vydal jsem se po ní a v kuchyni málem spadl na zadek.

"Sebe, dobré ráno." usmál jsem se, když jsem uviděl Seba. Už byl i oblečený...
"Jak ses vyspal? Než jsi vstal, stihli jsme tu s Mai napéct beránka a obstarat květiny...." chtěl jsme pokračovat ve výčtu všeho, co jsme stihli zatímco on si válel šunky, ale byl jsem zabalen do pevného obětí.

"Myslel jsem si, že jsem tě i Mai ztratil..." vzlykl jsem. Pevně jsem ho objímal a nechal své slzy mu kanout do černých vlasů. Nebránil se, jenom překvapeně mrkal. Trochu jsem se odtáhl, oběma dlaněmi ho chytil za tváře a políbil. Velmi jsme si ten polibek vychutnal.

"Co se děje?" utřel jsem mu palci slzy z tváře. 

"Zmizeli jste, tak jsem zburcoval půlku mafie, aby vás dva hledali, vy paka..." zasmál jsem se a doutřel jsem si slzy.

"Ty jsi tady pako." zasmál jsem se s Mai.
"My tu děláme Velikonoce." dodala Mai, vylezla na stůl a skočila Sebovi do náruče.
"Já bych tě neopustil zlato..." objal jsem ho i Mai.
"Vy troubové, my vás hledáme jako blbci a vy se tu mazlíte!" ozval se ode dveří udýchaný Steve. Přišel k nám a taky se přidal z tulivé hromadě.
"Měl jsem o vás strach..." šeptl a usmál se.

"Tak...mohli bychom se najíst..." šeptla najednou Mai. Musel jsem se usmát. Najednou jsem si všiml, že jí z kapsy mikiny vypadl nějaký papírek se srdíčkem. Ušklíbl jsem se, pustil všechny a rychle se sebral. Skoro ho tak vyškubl Mai.
"hej! Dej mi to!"sápala se hned po papírku, ale já byl rychlejší a vyšší, takže na mě nedosáhla, ikdyž jsem jí držel v náručí.
"Copak to je?" zeptal jsem se.
"To je od Seala! Dej mi to, je to pro mě důležité!" skoro mi vylezla na hlavu, aby se dostala k papírku. 

Vyškubl jsem Sebovi papírek a otevřel ho. Byla tam něco napsané dětským písmem. Mai se začala sápat po mě. Steve se odtáhl a křenil se jako blbec.
"M-Y-lá Mai...." začal jsem číst nahlas a schválně zdůrazňoval gramatické chyby malého prvňáčka.
"...moc se m-Y l-Ý-bí-Ž-..." musel jsem se uculit při pohledu na rozzuřenou Mai, kterou musel Seb držet kolem pasu, aby mě maličkýma ručkama neroztrhala na cucky.

"Pujč mi to..." vytrhl jsem mu papírek a nechtěně ho tak roztrhl na dvě poloviny. Mai ztuhla. Byla jako socha. Pak se jí z očí vyvalily slzy jako hrachy, vytrhla se mi, vzala nám oběma poloviny svého papírku a žalostně se rozplakala.
"Mai..." klekl jsem si k ní, ale otočila se ke mě zády. Nikdy jsme se nehádali. Nikdy znamená nikdy, vždycky jsme byli v pohodě, ale...teď jsem jí já ublížil.

Seb se na mě podíval a já odehnal pár posunky Steva. Ten se ale sebral a šel k nám.
"Jste hloupí..." plakala Mai a svírala v malých ručkách dvě části papírku.
"Omlouváme se ti....my jsme to tak nemysleli, jenom jsme tě chtěli poškádlit..." začal jsem a koukal přitom na Seba, který vypadal, že spustí stavidla taky.
"Hele, lidi, vy s tím naděláte." zabručel Steve, vzal Mai papírek a z šuplíku vytáhl nůžky s izolepou. Chvilku se s tím patlal, ale pak podal Mai slepený papírek.
"Tady slečno. Teď je i dobře chráněný, vidíš?" usmál se. Mai si utřela slzičky a skočila mu kolem krku. Na nás vyplázla jazyk, ale hned nato se usmála.
"Tak už bychom si mohli dát toho beránka, ne?" ozval se Steve hladově.
"Máš pravdu..." usmál jsem se a vstal.