You and I |KOREKCE|

Dvanáctá kapitola

Sebastian

"Asi už tátu odvedu k sobě..." ozval se za mnou posmutnělý Erik. "Jo, jasně...hele, přijdeš zítra? Mám tu něco..." usmál jsem se na něj a Erik kývl. Přitáhl jsem si ho a dlouze políbil. Pustil jsem ho a sledoval, jak oba dva odjíždí. Otočil jsem se na své dva nové kumpány. Byl jsem strašně zhnusený tím, že jsem právě nechal Erika ve lži, že jeho otec s ním bude i zítra a vlastně celou tou plánovanou nehodou. "Budeme muset být u Vás pane, aby Vám nikdo v noci neublížil." řekl slizce Ryota a olízl si rty. Dělalo se mi z něj špatně. "Fajn, ale nepolezete mi do ložnice, jasné?" řekl jsem tvrdě a s nimi v patách jsem si to namířil do bytu. Zamkl jsem se v ložnici a sundal si košili. Vzal jsem si jenom kraťasy na spaní a lehl si do postele. Nespal jsem, jenom zíral na otevřený balkon. Konečně, po hodině zírání do blba jsem usnul.

*pohled třetí osoby*

Dveře potichu cvakly a otevřeli se, naštěstí bez nějakého zvuku,který by mohl přerušit tak klidný spánek mladého Sebastiana. Do temného pokoje vklouzla hubená postava a spokojeně si prohlížela spícího mladíka, jehož slámově zlatavé vlasy se leskly ve svitu paprsků měsíce v úplňku. Postava se potichu doplížila k loži a posadila se na její kraj. Sklíčka brýlí se zaleskla v nočním světle a na tváři nočního návštěvníka se objevil škodolibý úsměv. Muž se zvedl a sundal si černou košili, která mu halila jeho svalnatou, léty zjizvenou hruď, která vypovídala o velmi dobrodružném životě. Košila jím byla odhozena na zem, kde už spočinula. Muž si přilehl k mladíkovi a pevně si ho přitáhl. Mladík spal tak tvrdě, že nepostřehl, že si ho někdo bere. Mužova ruka jemně přejela po boku mladého muže. Jemná kůže, světlá jako jarní den, ho musela velice lákat, protože se posadil a uštědřil mladíkovi letmý polibek na jeho paži. "Tak moc Vás miluji můj pane..." zazněl šepot z úst muže, který se uložil ke spánku vedle svého pána, chlapce, který o něm nevěděl. Měsíc zářil a ozařoval tak skrze otevřený balkon pro někoho velmi romantickou scénu. Muž se ale za chvíli zvedl od svého Sebastiana, vzal si košili a tiše odešel. Tušil, že kdyby se klidná nit spánku mladého muže přetrhla a on by procitl, nebyl by poctěn jeho návštěvou. Měl navíc na práci ještě něco a na zábavu a potěšení není čas.

Erik

Táta se uložil v obýváku a mě tak nechal vlastním představám. Nemohl jsem teď spát. Zvedl jsem se a přešel k oknu. Měl jsem zvláštní, divně burcující pocit, že se něco stane. Něco, co se stát nemá. Vedle mě se ozvalo zamňoukání a já poznal svou Toshiro. Zvedl jsem jí do náručí a hladil jí. Najednou seskočila na zem a vběhla na chodbu. Šel jsem za ní, ale to už byla v koupelně, kde už jenom vyskočila na okno, kudy se prosmýkla ven. Vykoukl jsem za ní. "Toshiro! Vrať se!" zavolal jsem, ale marně. Toshiro někam utíkala. Výborně. "Tati, Toshiro utekla. Pomůžeš mi jí najít? Prosím..." nakoukl jsme do obýváku. "Jo, jasně...asi nějaký pes či co..." usmál se a vzal si bundu. Taky jsem si vzal bundu a společně jsme vyšli ven, abychom našli tu malou, bílou zběhlici. "Rozdělíme se, já se kouknu tam a ty hledej tady." rozkázal táta a odpojil se ode mě. Vydal jsem se po silnici a pátral po náznaku něčeho bílého.

*pohled třetí osoby*

Mladý chlapec bezradně pátral po své panensky bílé kočičce, avšak netušil, že se k němu blíží černá dodávky, jejíž řidič rozhodně neměl v úmyslu zastavit. Chlapec zvedl oči a jeho černé vlasy byli osvícený bílým světlem černé bestie. Řidič za volantem se ďábelsky smál jako šílenec, kterému se podařilo uniknout z nějakého sanatoria pro duševně choré. "Eriku!" ozval se bolestný hlas otce, který nechtěl ztratit i svého druhého a posledního syna, který mu zbyl. Auto bylo pouhé dva metry před zkoprnělým chlapcem, jenž nebyl schopen úniku, když ho silné paže odmrštili do bezpečí. Auto do něčeho prudce narazilo a řidič, jenž nebyl připásán, se velmi bolestně praštil o strop a prolétl předním sklem jakoby tam nic nebylo. Chlapec zůstal ležet na zemi v bezvědomí, jeho otec těžce raněný, avšak při vědomí, pod dodávkou a řidič se zlomeným vazem mrtev o několik metrů dál v kaluži krve, která crčela z jeho rány na hlavě. Na tváři mu zamrzl ten ďábelský, zlomyslný slizký úsměv šílence, který měl i v okamžik své smrti. "Ha-halo? Tady vrchní...komisař...policie...William Barney...mám tu autonehodu...jsme zraněni...já...a ...syn..." snažil se přivolat pomoc pomocí telefonu. Najednou zbledl. Pod koly auta uviděl v kaluži krve chomáč bílých chlupů. "A máme tu i raněné zvíře...děkuji...ano...nashledanou..." ukončil svůj hovor a čekal, až přijde pomoc. Natáhl ruku a dlaň zabořil do chomáčku. Ozvalo se bolestné mňouknutí. "Vydrž, Toshiro, pomoc je už na cestě..." uklidnil starší muž vyděšenou zraněnou kočku, která znovu bolestně mňoukla.

O pár chvil později už do ulice přijela policie a ambulance, která se ihned jala všech zraněných. U řidiče mohli pouze zkonstatovat smrt, která nastala okamžitě, u chlapce pouze lehký otřes mozku, kočka měla těžší zlomeninu onou zadních nohou a byla proto okamžitě transportována ke zvěrolékaři a muž byl hospitalizován s velmi těžkými poraněními v nemocnici, kde ale o pár hodin později umírá. Chlapec a kočka jsou jediní, kdo tuto děsivou nehodu přežijí. 

Sestřička se skláněla nad chlapcem, který právě otevíral oči. "Dobrý den. Jsem slečna Dolores a jsem vaše sestřička. Je mi líto, ale Váš otec zemřel." řekla mu tiše. "Můj otec...?" zamumlal chlapec. "Ano." ujistila ho. "Co se stalo?" zeptal se jí smutně. "Řidič asi nezvládl řízení a otec  Vás pravděpodobně odmrštil stranou, čímž Vám zachránil život." vysvětlila mile paní a pořádně ho přikryla. "A moje kočka? Určitě jsem jí viděl, že tam byla...taková bílá, slyší na jméno Toshiro..."  ptal se chlapec smutným hlasem. "Ano, na místě byla nějaká kočka, zvěrolékař jí musel amputovat obě zadní nohy, jinak by nepřežila, ale jinak je v pořádku a již brzy jí budete moct vidět." usmála se sestřička a odešla. Chlapec se rozplakal. Ztratil otce a jeho milovaná kočka přišla o dvě nohy. A on pouze otřes mozku...život není fér.

Tak jsem dneska zkusila novou techniku a to třetí osobu :D jak se líbí? Zatím mi to nejde, já vím, ale nechtěla jsme to zapisovat z milionu pohledů, tak jsem zvolila tohle :D tak snad se líbí :)