You and I |KOREKCE|

Sedmnáctá kapitola

Sebastian

"Co tu ksakru děláš?!" vyhrkl jsem. "Pracuju, co tu děláš ty?!" štěkla a bouchla dveřmi. "Jdu si pro Mai a Erika." řekl jsem pevným hlasem. "A co tak sám?! Kde máš ty svoje opičáky?!" vyzvídala. "Šel jsem sám, protože jim je špatně a než bychom vyrazili, umřeli by!" stál jsem proti ní. Ta dříve milá panička teď vypadala trochu děsivě. Byl jsem sice vyšší o půl hlavy, to ale neznamenalo, že jsem i silnější. Všiml jsem si totiž, že má u pasu zbraň. Těžce jsem polkl. Probodávali jsme se navzájem pohledem. "Proč jsi je nechala unést?" zeptal jsem se. "Proč?! ty se ještě ptáš?!" vřískla. "Já to prostě nechápu!" štěkl jsem. "Chtěla jsem, aby ses cítil jako já. Když ti někdo sebere přesně to, na čem ti nejvíce záleží a co miluješ!" vrčela. "A co s tím mám společného já panebože?" pozvedl jsem obočí. "Já tě milovala Sebastiane a když jsem tě zbavila toho předchozí hajzla a tvých rodičů, čekala jsem, že bys mohl hledat útěchu u mě." zavzlykala hned. "Tys-zabila-moje-rodiče-a-Deana?!" popadl jsem jí za krk a přirazil ke stěně. Začínala se dusit, ale já vyzvedl do vzduchu a nepřestával tlačit na zeď. "P-pu-sssss-ťť!" chrčela. "Ne!" štěkl jsem jí do obličeje. Náš zápas asi přivolal hlukem několik lidí, protože se dovnitř nahrnulo asi 4 lidí. Pokoušeli se mě od ní odtrhnout, ale nešlo to, bránil jsme se jako býk. Když najednou padl výstřel. Pustil jsem Lizzie a zkoprněle se podíval na svůj bok. Na bílou látku košile rychle prosakovala rudá tekutina. "Co jste to ksakru udělali? To je Sebastian!" slyšel jsem ještě Lizzie, než jsem padl na zem a omdlel.

Steve

Ti šašci mě ještě chvíli vyslýchali, ale pak mě pustili, protože jim prý utekl šéf. Uchechtl jsme se a vydal se zpět k dokům. Vypadá to zatím skvěle. Kousek od budovy jsem uslyšel výstřel a rozzuřený řev šéfové. "Panebože! Našli nás benga!" vyhrkl jsem a tryskem se rozběhl dovnitř. vyběhl jsme do patra a vběhl do kanceláře, odkud jsem slyšel hluk. Na zemi ležel ten mladík, Sebastian tuším, že se jmenuje a kolem něj ostatní včetně vyděšené šéfové. Vrhl jsme se be zromyšlení k němu. Měl puls. Rychle jsem si sundal košili a pokusil se tu ránu zastavit. "Nečumte tak a pomožte mi, ne?!" štěkl jsem na ostatní. Hned se ke mě vrhl jeden týpek. "Dokážu mu to zašít sám z vojny, ale musíte mi pomoct ho dát někam na světlo a sehnat mi matroš." řekl jsem jim rozkazy a vůbec si nevšímal šéfové. "Paní?! Ty dva...oni utekli!" vtrhl dovnitř další. "Cože? Kdy?" zděsila se šéfová. "Nevíme, ale ve stěně je díra, takže jim někdo musel pomoct." A do háje...

Erik

Zavedl jsem je k Sebastianově vile a zazvonil jsem. Otevřel mi Nobuo. "Kde je Sebastian?" zeptal jsem ho. "On utekl bez nás, ale co tu děláte vy?" řekl. "Pusť nás dovnitř a vysvětlíme to." řekl jsme mu přísně. Kývl a za chvíli už jsme se seděli v prostorném obýváku naproti němu. "Tak?" zeptal se. Pustil jsem Mai, která odcupitala k sobě do pokoje a zadíval se na shromáždění okolních mužů. "Tohle je můj kamarád Donnie a kamarádka Terry. Pomohli nám utéct." vysvětlil jsem. "A? Nepotkali jste se tedy s ním?" vyzvídal. "Ne." odsekl jsem a rozhlédl se. Už si to ke mě metelila Toshiro. "A pokud dovolíte, já se poroučím." zvedl jsem Toshiro a sám se postavil k odchodu. "Počkej ještě." zastavil mě Nobuo. "Co je?" řekl jsem otráveně. "Vy nám můžete pomoci. Navíc, přechytračil jste je, takže..." začal, ale já ho zastavil. "Klidně Vám to řeknu, ale pomáhat nebudu. Zadruhé, nepřechytračil, ten chlap, co k Vám přišel, nám pomáhal a to on vymyslel tuhle lež." řekl jsem mu do očí pevně. "Do-dobrá..." vzdal to a poodstoupil ode mě. "Tak pojďte...ukážu Vám to tam." povzdechl jsem si a kynul mu, aby mě následoval. 

"Tady to je. Vchod je tady." ukázal jsem jim a byl na odchodu, když padl výstřel. "To bylo zevnitř! Jdeme tam!" zavelel Nobuo, vytáhl pistoli a společně s ostatními vběhl dovnitř. Zachvíli dovnitř vběhl i Steve. "Eriku, co budeme dělat?" zeptala se Terry. Znovu se do toho nechci motat, chci jít jen domů, ale...co když tam je Sebastian a je zraněný? Proč na něj pořád myslím, zabil mého otce...teda...nechal ho zabít..."Fajn, jdeme tam..." svolil jsem a vběhl jsem dovnitř. "Donnie, Terry, jděte dolů, já půjdu do patra!" zavelel jsem a běžel do patra. Rozhlédl jsem se a uviděl, že z jedněch otevřených veří ke mě doléhá hluk. takže Nobuo a ostatní šli sem...ale počkat, to není jeho hlas, ten je...Steva! Schoval jsme se do stínu chodby a sledoval, co se bude dít.

Steve

Několik chlapů Sebastiana zvedlo do vzduchu a odnášeli ho pryč. Šéfová seděla za stolem a vzpamatovávala se z toho šoku. Šel jsme za nimi. Všichni stáli pod schody a ani se nehnuli. "Tak jděte, nebo vám tam zdechne!" zavolal jsem na ně, když jsme ucítil něco ledového na mém krku zezadu. "Ani se nehni..." pošeptal mi někdo do ucha. Zamrkal jsem a viděl, že na ty chlapy míří několik lidí z té druhé mafie. "Hlavně klid...já jen chci pomoct Vašemu šéfíkovi..." zašeptal jsem opatrně. "Je zraněný?" zeptal se ten za mnou. "Ano. Jeden z našich ho postřelil, když napadl naší šéfovou." řekl jsme popravdě. "Kdo je váš šéf?" zeptal se můj věznitel, když to tak nazvu. "Lisbeth Gogh..." pošeptal jsem. "Zajistíme jí." řekl. "Ano, ano, hlavně mě nechte, ať ho ošetřím." řekl jsem nedočkavě, když jsem viděl, jak na zem odkapává Sebastianova krev. "Fajn, ale žádné podrazy..." pomalu mě dotlačil se zbraní na krku k němu. "On ho jen ošetří, je postřelený." vysvětlil kolegům. "Dejte ho opatrně do místnosti s matracemi." řekl jsem svým komplicům, kteří ho pomaličku odnesli na místo, kde ho uložili na jednu z matrací. "Potřebuju šití, látky, obvazy a hlavně nějakou tu pinzetu." rozkazoval jsem všem bez rozdílu příslušnoti mafie. Všichni mi ochotně nanosili věci a mlčky mě sledovali. Chvíli mi trvalo, než jsme pinzetou vylovil z jeho těla kulku, ale podařilo se mi to. Dřív jsem byl na vojně, sice krátce, ale byl. Naštěstí jsem byl zdravotník, takže tohle pro mě byla hračka. "Zachránil jste ho..." usmál se na mě ten tlusťoch. "Máme tu ženskou." ozval se za ním ten, co mě držel, a vlekl svázanou šéfovou. "Tak jo lidi. Svažte i je a náš soud si to s nimi vyříká, jen co se náš pán probere." rozháněl tlusťoch ostatní. "Ale jeho nechte. On je s námi." ukázal na mě. Všichni mí bývalý kolegové si mě zlostně přeměřili a šéfová obvzláště. "Hele, vysvětli mi zatím...jo a říkej mi Nobuo...jak jsi tohle všechno udělal?" zeptal se ten tlus...teda Nobuo a podíval se na mě. "To je na dlouho...hodně dlouho..." uchechtl jsem se.