You and I |KOREKCE|

Prvomájový speciál

Přeji pěkný prvomájový den :) a hlavně všem zamilovaným ;)

Sebastian - tučně
Erik - normálně

Probudil jsem se pádem z postele. Promnul jsem si oči a spánek, na který jsem spadl. Naštěstí nic vážného a Sebby se neprobudil. Protáhl jsem se a znuděně pohlédl na budík, který hlásil přesný čas a datum. '7:05 1.5.2017'
První květen...Máj? Začervenal jsem se, když mi došlo, že to je svátek zamilovaných.

Nemohl jsme nahmatat svého miláčka vedle sebe. Vrátili se mi špatné sny...O Deanovi, jak mu nemohu pomoci a on umírá beze mne...Začal jsem se škubat, trhat sebou a bránit se neviditelné síle. Z očí mi tekly slzy a vsakovaly se do polštářů a zanechávaly po sobě mokré cestičky na mých tvářích.

"Sebe?" otočil jsem se na něj. Převlékal jsem se, když jsme zaregistroval jeho škubání. Zase...vrátily se mu noční můry. Přisedl jsem k němu, hladil jsme ho po těle a mazlil se s ním. Nemohl jsem nic jiného dělat, Seb měl tvrdý spánek a není dobrý nápad ho budit.

Někdo mě držel. Neuvědomoval jsem si, že to je moje láska, takže jsem začal bojovat. 
Když mě konečně spánek opustil, probudil jsem se a vyděšeně sledoval, jak po Erikově tváři stékal tenký pramínek krve ze škrábance, který jsem mu udělal.
"P-promiň.." pípl jsem omluvně a otřel mu krev rukou.

Chytil jsem ho za dlaň a usmál se.
"V pořádku...co se ti zdálo? Dean...?" pohladil jsem ho po vlasech. Jen kývl. Sklonil jsem se políbil do vlasů a na čelo. Usmál se a přitáhl si mě do polibku.
"Dobré ráno..." špitl jsem.

"Dobré, dobré..." oplatil jsem se posadil se.
"Zalepím ti tu ranku..." špitl jsem, vstal a sáhl do nočního stolku. Zahrabal jsem a našel malou červenou krabičku. Byl v ní prsten. Začervenal jsem se, bylo to připravené na použití. Rychle jsem vytáhl náplasti a ranku mu pečlivě zalepil.

"Děkuji..." špitl jsem a políbil.
"Nepůjdeme si dát snídani?" prohodil jsem a pročísl si vlasy. Kývl.
Společně jsme připravovali snídani, když do kuchyně vtrhla malá Mai a hned se k nám rozeběhla. Vytáhl jsem jí do náručí a pomazlil se s ní.

Spokojeně jsem je sledoval, když se přišoural i Steve.
"Dobré..." zabručel.
"Ale, ale...někdo tu má kocovinu." mrknul jsme na něj.
"No jo...trošku..." usmál se. Hned jsem mu přistrčil kafe a snídani. To samé i Mai a nám dvěma. 

"Co je dnes v plánu? Je svátek..." pokrčil jsme rameny u stolu. Všichni dojídali své jídlo. První, kdo zaregistroval mou otázku, nebyl Seb, ale Steve.
"Já nevím, myslím, že bychom mohli všichni někam zajít. Dlouho jsme nikde nebyli spolu jako...rodina." navrhl.

Zvedl jsem hlavu, abych se taky zapojil do rodinné debaty. Byl jsem tady takový hlavní iniciátor, hlava rodiny.
"To je dobrý nápad..." ozval jsem se. Dneska to chci uskutečnit a když u toho budeme všichni, bude to jen dobře.

"Nejsem proti. Ale kam?" souhlasil jsem a pokukoval. Mai byla podivně zamlklá, neřekla za dnešek nic moc a u stolu vůbec nic.
"Mai, co ty? Co bys chtěla dělat?" zeptal jsem se jí. Jenom se začervenala a mlčela dál. Přišlo mi to divné...

Skousl jsem si ret. Mai totiž věděla, co mám v plánu a bál jsem se, aby to nevyzradila. Sykl jsem po ní tiše a trochu zakroutil hlavou. Kývla. Bohužel, ti dva si toho všimli.
"Co si to tam špitáte? Co je šeptem, to je čertem!" koukal po nás Steve.

"Jo, co si to tam šeptáte?" pokukoval jsem po nich. Přišlo mi to divné. Mai je zamlklá, Seb po ní pokukuje a syká na ní, něco si mezi sebou předávají gesty,...Zamračil jsem se, nebylo mi vůbec příjemné, když jsem netušil o co jde.

Všiml jsem si, že se to Erikovi nelíbí. Začínal jsem být mírně nervózní.
"Steve, na minutku prosím...." vytáhl jsem Steva od stolu a odvedl do své pracovny.
"Hele, jde o to, že...

Ještě více mě naštvalo, že Seb si odvedl Steva. Mai, která za mě vycítila mojí nakvašenost, odběhla se slovy, že si musí uklidit v pokojíku.
Otráveně jsem sklidil a umyl nádobí a jenom čekal na návrat těch dvou.

"...chci Erika požádat o ruku. Potřebuju to před ním utajit a najít dost vhodné místo. Ale...nevím jak, už teď je takový nervní." vydechl jsem jedním dechem.
"Hmm...jakože gratuluji, ale proč se ptáš mě?" zabroukal.
"Prosím, potřebuju pomoct." zaškemral jsem.
"Dobře, dobře...zkusím něco vymyslet." souhlasil.

Konečně sešli. Steva jsem nechal jít, ale Sebastiana jsem jsem si odchytil.
"O co jde?" zavrčel jsem.

"Prosím, neptej se..." chtěl jsem zase jít, ale strhl mě opět k sobě. Takhle vytočené jsem ho snad ani neviděl.

"Fajn, tak si drž tajnosti! Vůbec mi to říkat nemusíš..." vyštěkl jsem a pustil ho. Nechci se hádat, ale tohle je fakt divný.

"Prosím, nech toho..." zakňoural jsem. Nechci si to dneska kazit. Uraženě se otočil, odešel k hlavním dveřím, oblékl se a práskl dveřmi. Povzdechl jsem si, ale usoudil jsem, že by bylo lepší ho nechat vychladnout po jeho.

Otráveně jsem rázoval ulicí. Byl jsem víc, než vytočený. Nakonec jsem se usídlil v parku v centru, které bylo docela daleko. Jen tak jsem seděl na lavičce, když se mi spustili slzy. Copak máme ve vztahu krizi?

Uběhla hodinka, dvě...Erik se ale nevracel. Povzdechl jsem si a vytáhl mobil. Od jeho posledního zmizení na Velikonoce jsem byl rozhodnutý, že si ho budu hlídat. Proto jsem tajně sledoval jeho pohyb s mobilem, který měl stále u sebe.Byl v parku. Toho ještě stále mohu využít...
"Mai, Steve! Musíme jít pro Erika!" zavolal jsem do patra. Oba ihned přišli. Společně jsme se vydali k autu.

Seděl jsem tam dlouho a tiše si vzlykal. Všude samé zamilované páry, jen já mám krizi. Najednou jsem uviděl, jak ke mě někdo doběhl. Vzhlédl jsem, otřel si slzy a...Byl to Seb, Mai a Steve, který vypadal, že každou chvílí vypustí duši z těla. Zamrkal jsem a trochu se zarazil.

"Eriku..." vydechoval jsem běh od auta k němu. Rychle jsem začal šmátrat po kapsách. Mai mi podala malou červenou krabičku a usmála se.
"Do toho bráško..." špitla. Oplatil jsem jí úsměv.
"No tak dělej kámo..." poplácal mne po zádech Steve. Kývl jsem a lehce nemotorně si klekl před Erikem. Mai i Steve začali pomaličku couvat.

"C-co...?" nechápal jsem, když si přede mě klekl. Když otevřel červenou krabičku a já uviděl stříbrný prstýnek, pochopil jsem. Z očí se mi spustili další slzy, ale tentokráte pro změnu ty štěstí.

"Eriku...já...ptám se tě tady....Ve-vezmeš si mě prosím?" zašeptal jsem trochu přidušeným, lehce se třesoucím hlasem. Prosím, ať řekne ano...

"A-a-no!" vypískl jsem a skočil mu kolem krku. Neunesl mě a svalil se na záda do trávy. Pevně jsem ho objímal a brečel jako želva. Objal mne kolem rameno, když se k nám přidala i Mai a nakonec i Steve.
"Budu družička!" jásala nadšená Mai.
"A Steve bude družičák!" přidala hned vzápětí. Musel jsem se pousmát.

Trochu jsme se od sebe odtáhli. Dal jsem Erikovi na prst prstýnek a políbil ho. Teď je můj a po svatbě bude můj definitivně. A to až do smrti...

Přiznávám, trvalo mi dlouho, než jsem se rozhoupala k jejich zasnoubení :D Tak snad se brzičko dočkáme i svatby :)
Já doufám, že vám tento speciál líbil, pokud ano, budu moct ráda, když zanecháte vote a nějaký pěkný komentář ;) Arigato