Práce snů

Záchrana života

  Sklopila jsem zrak. To jsem ale dělat neměla...

     Vůbec jsem nevěděla, co má v úmyslu. Přišel ke mně ještě blíž a vzal mě na rameno. Začala jsem nehorázně ječet. Křičela jsem až do té doby, než přišel Liam: ,,Co tady sakra vyvádíte. Měl jsem ještě krásných pět minut spánku a vy jste mě vyrušili...'' Liam to říkal v takovém polospánku, takže si nás všiml, až když domluvil. Najednou jsme se všichni tři začali smát. Možná že jsme byli dokonce hlučnější, než když jsem řvala jen já, ale v tu chvíli to bylo jedno. Hlavně, že byla zábava.

     Niall mě, po mém i Liamově dlouhém přemlování, sundal. Liam hned odešel, ale Niall žadonil o to, aby se mohl vysprchovat u mě. Já byla neomluvná a tak odešel z pokoje se svěšenou hlavou. ,,Ale neboj, vynahradím ti to.'', stačila jsem na něj ještě zakřičet, než zmizel za roh. Ihned jsem popadla stojan a začala kreslit svoje pocity. Jak štětec klouzal po papíře, nevnímala jsem čas. V podstatě jsem nevnímala vůbec nic. Niall mi bušil na dveře a vyhrožoval, že půjde na snídani beze mě. Jakmile jsem uslyšela slovo snídaně, vrátila jsem se do reality. Vyletěla jsem ze židle. Řvala jsem, že tohle si spolu ještě vyřídíme. Jak si jenom může dovolit říct, že půjde na snídani beze mě! On ví, že já miluji úplně všechny snídaně, vlastně... já miluji úplně všechno jídlo.

     Po snídani, lepší než od boha, jsme jeli autobusem k Eiffelově věži. Strávili jsme tam celý den. Bylo to úžasné. Večer, když se stmívalo, mě Niall vzal do pizzerie s názvem Antonio's Pizza (jak oroginální :D ). ,,Jen škoda že tu nemají Nando's.'', povzdechnul si, ,,Dlouho jsem je neměl...'' Zakroutila jsem hlavou na důkaz nesouhlasu: ,,Ty se máš, já je neměla nikdy...''Usmál se: ,,No... tak to abychom se brzy vrátili domů.'' Podívala jsem se na špičky bot: ,,Podle toho, jaké místo bereš jako domov.'' Přišel ke mně blíž a objal mě. ,,Domov je tam, kde máme rodinu.'', řekla jsem ne moc nadšeně. ,,Pravda, ale záleží to na tom, jestli jako rodinu bereš i svého přítele.'' Odtáhnul se z pevného objetí. Políbil mě.

     Plakala jsem, ale nevím, jestli to bylo smutkem z toho, že mamka a taťka jsou tak daleko, nebo štěstím že mám tak dobré ''nadřízené'', kteří jsou ti nejlepší přátelé jaké jsem kdy měla. Chytil mě za ruce a pověděl mi: ,,Tak a teď máme oba domov tam, kde je ten druhý. A netrap se, za pár týdnů uvidíš svojí rodinu.'' Dali jsme si šunkovou pizzu. Dopadlo to tak, že já měla asi tři kousky a Niall ten zbytek. S klukama jsme se sešli před pizzerií. Rychle jsme se vydali na autobusovou zastávku. Přišlo mi to divné, že takové hvězdy jako jsou oni jezdí MHD (městskou hromadnou dopravou), ale nechala jsem to být. Cesta probíhala v pořádku až do té doby, než se řidič rozhodl, že se trochu prospí. Byla jsem vyděšená stejně jako všichni ostatní, ale zachovala jsem klidnou hlavu a zatáhla za ruční brzdu (doufám že tam nějaká je :D) . Řidič se v tomto okamžiku probudil. Všichni, včetně mě a řidiče, jsme zůstali vyděšeně zírat. To co jsme viděli před námi, všem vyrazilo dech...

Už hrooooooooozně dlouho nevyšel žádný díl, tak jsem to musela napravit. Musím se vám k něčemu přiznat. Od doby co má Niall holku, se mi to píše strašně špatně. Bylo by mi asi líp kdybych to nevěděla, ale to by nebyl život, že jo? Upřímně řečeno Niall je takovej slaďoušek a i když ho neznám osobně a i když neznám osobně ani tu holku, tak na ní strašně moc žárlím. Jo jsem hodně divná :D Ale když on je tak sexy :-* No, vrátíme se k věci :-/ Teď o prázdninách jsem pořád někde v pr..., teda nejsem doma :D Takže logicky nemůžou vycházet žádné díly :( Doufám že se vám tato kapitola líbila a můžete jí podpořit vote, komentem nebo sdílením mého příběhu :) Mějte se hezky a čágo :D