Práce snů

Nejlepší chvíle v koupelně

Odešel do koupelny, ale já i tak slyšela, jak se tiše chichotá...

   ,,Hej, Ni, vylez z tý koupelny! Jsi tam nejmíň půl hodiny!'' křičela jsem na něj za dveřmi koupelny.
   ,,Ty nechceš, abych byl hezkej?'' zeptal se pobaveným tónem.
   ,,Ty bys byl hezkej, i kdyby sis přes hlavu přetáhnul pytel na odpadky,'' řekla jsem mu přesně to, co jsem si myslela.
   Zase se zachichotal!
   ,,Hej, nesměj se!''
   ,,Dobře, už jsem!'' ozval se zpoza dveří.
   ,,Tak mě tam pusť.''
   ,,A co pusinku?'' začal zase tím otravným tónem.
   ,,Tak jo...'' zabručela jsem.
   Dveře se otevřely. Vyšel ven. Využila jsem situace. Prosvištěla jsem okolo něj a přitom jsem zakřičela: ,,Cesta je volná!''
    Trochu mě mrzelo, že jsem nemohla vidět ten jeho nechápavý výraz, který se potom určitě změnil na naštvaný, ale konečně jsem se mohla osprchovat, abych byla krásně čisťoučká a voňavoučká.
   Když jsem vyšla ven (čisťoučká a voňavoučká), Ni seděl na posteli, nikdy jsem na něm neviděla takový výraz, který nasadil teď. Tiše zašeptal: ,,Wau...''
   A to jsem na sobě měla úplně obyčejné šaty... Počkat! Ty šaty jsou vlastně od něho. Aha, to všechno vysvětluje...
   Jeho nádherný výraz se během vteřiny změnil na seběvedomý úšklebek: ,,Jsem prostě dokonalý,'' řekl, jakoby mu patřil celý svět.
   ,,A to jako proč?''
   ,,Protože mě miluje ta nejúžasnější holka s tou nejhezčí postavou v těch nejúžasnějších šatech, které jsem jí koupil...'' řekl to s takovou něžností v hlase, že jsem se málem roztekla.
   ,,No, s tou postavou se zase klidni, ale to ostatní ti schvaluju,'' mrkla jsem na něj.
   Zasmál se: ,,Egoisto.''
   ,,Hele, zajímalo by mě, kdo je tady egoista, egoisto.''
...
   Po Praze jsme se procházeli celý den. Navštívili jsme například Karlův most, Obecní dům, Hamley's (kde jsme strávili půlku dne a potom jsem musela ještě kluky tahat, abychom mohli jít dál), procházeli jsme okolo Národního divadla a Stavovského divadla. Když jsme takhle bloumali po Praze, zastavovali se okolo nás lidi a šeptali si (asi proto, že si Ni nasadil ty ''strašně cool brýle, ve kterých ho nikdo nepozná'' jak je sám pojmenoval). Líbilo se mi to, ale zároveň mě to vytáčelo.
   Večer jsme se odebrali na hotel. Uvědomuji si, že jsme tu předposlední den a zítra musíme vstávat  brzy, ale proč nepřijít na hotel v 11:30 p.m. a neusnout až ve dvě ráno, protože vás váš kluk neustále vytáčí? Super več... Teda ráno.
...
   ,,Vstávej,'' zašeptal mi do ucha. Miluju ten jeho chrapláček po ránu: ,,nebo tě zlechtám.''
   ,,Opovaž se!'' otočila jsem se na něj se svým roztomilonaštvaným výrazem, který umím nasadit jenom já a on... Vlastně jsem se ho naučila od něj.
   ,,Nekoukej na mě takhle,'' nebezpečně blízko se ke mně přiblížil. Začal těžce a přerývavě dýchat. A já také.
   Políbili jsme se. Možná to bylo o krapet hezčí než poprvé.
   A pak mě políbil znovu a znovu, až mě začal líbat tvrdě a začalě svlékat. Nechtěla jsem ho zastavit, ale musela jsem.
   ,,Ty mě jednou zabiješ,'' rychle dýchal a díval se na mě smutným pohledem.
   Celý zbytek dne se na mě koukal tím stejným smutným pohledem jako ráno. Mně ho je tak líto...
...
   Další ráno do mě Niall šťouchnul, aby mě probudil: ,,Vstávej, koupil jsem ti KAFE.''
   Tohle slovo mě dokázalo tak nabudit, že jsem otevřela oči a rychlostí blesku mu ho vyškubla z ruky. Konečně jsem se mohla napít té lahodné teplé tekutiny, kterou jsem neměla, tak zatraceně dlouho...