Práce snů

Máš pro mě zmrzlinu?

Znění otázky bylo: ,,Vrátíš se ke mně, prosím?''

    A co mu mám teď jako odpovědět? Nenacházela jsem ta správná slova. Přece jen, byli jsme od sebe odloučeni dost dlouho. Co když se něco změnilo?
    Nakonec jsem se odhodlala mu odpovědět a byla a jsem si jistá, že je to ta správná odpověď: ,,Nialle, pokud budeš ke mně stoprocentně upřímný s tím na co se teď zeptám, tak se k tobě vrátím,'' nadechla jsem se, abych navodila dramatickou atmosféru, ,,máš pro mě dostatek čokoládový zmrzliny?'' usmála jsem se a jemu se očividně ulevilo.
    ,,Nemám, ale brzy dodám,'' začal se smát a já se znovu zamilovala do jeho smíchu. Jako už tolikrát předtím.
    Přestal se smát, zvážněl. Podíval se na mě. Začal se ke mně přibližovat. Když už jsme byli u sebe tak blízko, že jsme se téměř dotýkali nosy, řekla jsem: ,,I když jsem odešla, nikdy jsem tě nepřestala milovat. Po tom všem ani nemůžu, nejde to,'' tohle všechno ho asi ještě víc nakoplo a políbili jsme se.
    ,,Fuj, na tohle se nemůžu koukat. Z toho, jak jste sladký, asi budu blinkat duhu. Jdu radši na chodbu,'' ohlásil se Zayn. Hups, já jsem úplně zapomněla, že je tady... S Niallem jsme se na sebe trochu provinile koukli, ale, jak už to u nás bývá zvykem, začali jsme se hned smát.

    ,,Konečně jsem venku z té mučírny, kde nevaří dobré jídlo,'' zaradovala jsem se.
    ,,Hele, nestěžuj si. Jsou mnohem horší věci, než tam být,'' uzemnil mě Zaynie.
    ,,Tak mi dej nějaký příklad, co je horší než nemocnice, když jsi tak chytrej,'' podívala jsem se na ním svým pohledem ,nikdo mě nebude stírat'.
    ,,Teď mě nic nenapadá a ani se mi s tebou nechce moc hádat. Vyhrála jsi,'' řekl a já se zaradovala. Vyhrála jsem.
   Niall se na nás celou cestu jenom divně koukal, protože jsme se takhle pošťuchovali celou cestu. Ale když jsme dorazili před dům, zmlkli jsme, protože nám oboum došlo to samé. Co mamka řekne na Nialla. Přece jen jsem k ní přišla ubrečená, že jsme se rozešli a v porodnici na to nepřišla řeč.

    Když jsme vešli dovnitř, já se Zaynem jsme byli docela nervózní, ale Niall s Tommym na rukách vypadal naprosto v pohodě.
    ,,Ahoj děti, tak co Tommy? Nezlobí?'' fuj já se lekla, mamka přišla odněkud ze zadu, takže jsme ji ani jeden neviděli, ,,A ty Nialle, pomohl bys mi prosím s tím balením? Alča má strašně moc věcí.''

    ,,Cože?! Mami, vy se znáte?!'' musela jsem vypadat docela vtipně, protože jsme měla pusu dokořán.
    ,,Samozřejmě, miláčku, že se známe. Musela jsem si ujasnit, kdo je otec mýho vnuka,'' a podívala se na mě pohledem ,to je úplně jasný'. Ale nebylo. Kdyby moje dcera přišla se zlomeným srdcem a dítětem, tak se tak maximálně budu ptát, ale seznamovat se s ním? To už je trošku divné.

    ,,Slib mi, že sem budeš jezdit alespoň jednou za půl roku,'' podívala se na mě mamka svým psím pohledem.
    ,,Slibuju,'' řekla jsem, ,,a myslím, že sem budu jezdit mnohem častěji.''
    ,,Tak ahoj, děti,'' nesnáším, když nám říká děti, nikdy jsem to neměla ráda, ale teď jsem to nějak přešla a prostě ji objala: ,,Ahoj mami.''

   Nasedli jsme do letadla a odletěli zpátky do Anglie za klukama. I s dalším malým překvapením.