Práce snů

His name is Thomas

Tak jsme šli...

Ležím v nemocnici. Za chvíli už příjde na svět můj malý chlapeček. Vím, že to bude bolet, ale to mě vůbec nezajímá. Těším se na něj. Škoda jen, že tu není...
,,No tak, nemysli na něj,'' posadil se ke mně Zayn, ,,Nestojí ti za to.''
,,Jak sakra víš, na co myslím?!'' zasmála jsem se.
,,Jsem vševědoucí,'' řekl a nasadil vítězoslavný výraz. Hned ho však změnil v ustaraný, ,,Tváříš se takhle pokaždé, když na něj myslíš.''
Povzdechla jsem si, ,,Asi máš pravdu,'' usmála jsem se. Samozřejmě falešně.
...

,,Auu!'' zařvala jsem přes celý pokoj. Praskla mi plodová voda. Sestra ihned přiběhla, aby mě odvezla na sál.
,,Chci, aby tady se mnou byl Zayn!'' zařvala jsem, protože to hrozně bolelo.
,,Může tady být jedině otec dítěte,'' řekla sestra striktně.
,,Prosím,'' začala jsem bolestí plakat.
Ona si asi myslela, že pláču kvůli němu, a tak ho zavolala. Jenže ten kdo přišel nebyl Zayn...
Byl to Niall.
,,Co tady k čertu děláš?'' zeptala jsem se trochu udiveně, trochu naštvaně a hodně bolestně.
,,Kdybys mi zvedala mobil, možná bych se ti omluvil a všechno vysvětlil dříve, ale teď to není důležitý. Tlač, prosím tě, tlač!''
...

,,Je tak maličkatý,'' divil se Niall ,,Jak někdo může být tak maličkatý?''
,,Nialle, je to miminko!'' zasmála jsem se ,,Ty jsi byl taky takhle maličkatý, když jsi byl miminko.''
,,Jaké ho pojmenujete?'' zeptala se sestra.
S Niallem jsme nastejno řekli ,,Thomas'' Bylo to neuvěřitelné, chvíli jsme na sebe koukali, a teprve poté mi došlo, co se tu stalo. Nedomlouvali jsme se, ale já to jméno vymýšlela měsíc a on... To nevím, ale jak? Jak jsme se mohli takhle shodnout?
Moje přemýšlení utla sestra ,,Dobře, tak tedy Thomas a příjmení po tatínkovi nebo po mamince?''
Niall se na mě podíval, nechal rozhodnutí na mně ,,Po tatínkovi,'' v jeho obličeji se objevil šťastný výraz.
Sestra to zapsala, odvezla mě na pokoj a nechala mě tam samotnou s Niallem. Tommyho si vzala zatím k sobě, aby ho doktor prohlédl, jestli mu něco není.
,,Můžu ti to vysvětlit?'' zeptal se Niall.
,,Tak povídej,'' řekla jsem víc otráveně, než jsem chtěla.
Ale i přes to začal ,,Nikdy v mým životě bych tě nepodvedl. Nikdy. Ona, ta hnusná pí... ženská, mě tam zatáhla. Řekla, že mi chce jen ukázat, jaký jsem čuně, že všechno hned zašpiním, ale místo toho se na mě vrhla a v tu chvíli jsi vstoupila ty. Pak se to seběhlo všechno moc rychle, ale odstrčil jsem ji a běžel za tebou. Bohužel bylo pozdě...'' sklopil hlavu. Po chvíli zvedlo oči, které měl plné slz, aby se podíval, jak se tvářím, ,,Omlouvám se,'' řekl přidušeným hlasem.
,,Ty se nemáš za co omlouvat... Já jsem se chovala jako blbka, která tě opustila kvůli jedné blbé puse...'' teď jsem zase skoro brečela já.
,,Příměří?'' zeptal se s nadějí v hlase.
,,Příměří,'' řekla jsem a potřásli jsme si rukou. Pak jsme se začali smát.
Když jsme tam byli tak sami, začal mi vypravovat, co šechno se událo, když jsem tam nebyla. Napříkla vyhodili tu holku a teď jim pomáhá jen Melissa. Rozhodli se, že některé domácí práce musí dělat sami, ale prý jim to moc nejde. Nebo když šli společně nakupovat, rozhodl se Harry, že se ukáže jedné fanynce bez šátku (ano, oni nosí šátky a brýle, aby je nikdo nepoznal) a ona začala ječet přes celý obchodní dům, že je tam Harry Styles, takže se najednou ocitli v obklíčení.
,,No prostě jsme se hodně smáli.'' dořekl Ni a než jsme se stačila začít vůbec smát, objevil se Zaynie, ,,Čus bus, guys, tak jak se tady máte?'' zařval.
,,Zayne, nekřič!'' napomenula jsem ho, ,,je to velice neslušné a rušivé,'' zakabonila jsem se.
,,No dobře, už jsem zticha...'' zamumlal, ,,to je hrozný,'' řekl ještě tišeji.
,,Já to slyšela!'' zasmála jsem se.
,,Tak jak jste ho pojmenovali?'' zeptal se náhla, aby změnil téma.
,,Thomas,'' řekla jsem pevným hlasem.
,,Achjo...'' povzdechl si Zayn a já zatajila dech ,,čekal jsem něco jako ‚Zaynus Niallurus III.' '' řekl s nevídanou vážností.
Zasmála jsem se, ,,Blbečku,'' řekla jsem se slzami v očích, které jsem měla od smíchu.

Chvíli jsme si ještě dělali srandu, až najednou Niall zvážněl, lekla jsem se, co se mu stalo, ale zeptal se mě na prosto a jednoduchou otázku, na kterou jsem chvíli nemohla odpovědět, za prvé mě zaskočila a za druhé jsem si to potřebovala promyslet.
Znění otázky bylo, ,,Vrátíš se ke mně, prosím?''