Práce snů

Nejsou normální

Rozhodla jsem se, že o tom, co se dělo v autě radši Niallovi neřeknu...

   Druhý den jsme jeli do Prahy. Nejde ani popsat, jak jsem se těšila...
   Sice mám po cestě autobusem bolavý zadek, ale stojí to za to.
   Praha je přesně taková, jakou si jí pamatuji. Vysoké budovy, jak ty staré tak i ty nové, malé zelené parky, Vltava a hlavně milion obchodů a obchůdků.
   Niall si ihned nasadil sluneční brýle, i přes to že slunce nesvítilo, bylo ošklivo a pršelo. Musela jsem na to zareagovat: ,,Lásko, myslím, že i když si nandáš sluneční brýle, tak tě většina holek pozná...''
   ,,No a? Alespoň budu cool. A budu víc sexy!''
   ,,Na koho chceš udělat dojem?'' jsem zvědavá, co odpoví.
   ,,Na tebe pusinko moje.''
   ,,Neříkej mi pusinko!'' byla jsem už mírně vytočená.
   ,,Tak chci udělat dojem na Louise, no... Stačí?''
   ,,Bohatě...'' mrkla jsem na něj. Jen protočil očima a mohli jsme jít.
   Došli jsme k O2 aréně. Vešli jsme dovnitř a naskytl se nám pohled na krásné a hlavně velké prostory.
   ,,Aaaaahooooj, kluuuucííí!'' zařval přes celou halu Zayn.
   ,,Čaaaauuuu,'' oplatili jsme mu to. Dokonale se to rozléhalo. Ale jen teď, až tady bude několik tisíc lidí (přesně 17 360 pozn. aut.), tak se to tady nebude rozléhat vůbec.
   Kluci nacvičovali celé dopoledne. Byla jsem dost unavená, takže jsem si šla koupit kafe. Nechtělo se mi jít nikam daleko, ale nakonec jsem se překecala a šla do Starbucks. Užívala jsem si tu chvíli klidu, kdy kolem mě nepobíhali novináři a ochranka.
   Zrovna jsem se znovu napila, když si ke mně někdo přisedl. Podívala jsem se na toho dotyčného a málem jsem to kafe vyorskla: ,,Sakra, Kryštofe, co tady děláš?!''
   ,,Taky tě rád vidím... Ale na tuto otázku bych se měl spíš zeptat já. Takže, co tady děláš? Nemáš být někde s tím Nickem, nebo jak se vlastně jmenuje?''
   ,,Jak jsi si mohl všimnout, tak jsem si odskočila na kávu. A ano měla bych být s ním, ale taky potřebuji oddych. Víš, ono není zrovna příjemný, když tě pořád pronásledují novináři nebo uječené fanynky. Nebo mix těchto dvou skupin. Jo a nejmenuje se Nick, ale Niall...'' začala jsem být trochu naštvaná, navíc ten tón kterým to říkal...
   ,,Promiň, nechtěl jsem tě nijak vytočit nebo urazit, ale Anežka mě vytáčí k nepříčetnosti,'' tvářil se docela zoufale.
   ,,Tak proč se s ní bavíš?'' nedalo mi to a musela jsem se zeptat.
   ,,Všichni moji přátelé odjeli někam do pryč a zbyla tu jenom ona, takže mi prosím řekni, s kým jiným bych se mohl sakra bavit?!''
   ,,Klídek, jo? A když tady tedy nechceš být, proč tu zůstáváš? Proč neodjedeš jako všichni ostatní?''
   ,,Protože mám tady práci a rodinu. Prostě nemůžu odjet.''
   ,,A co vůbec děláš?''
   ,,Řídím Škodovku.''
   ,,Cože?! Děláš si srandu?!'' teď jsem musela vypadat docela vtipně, protože jsem na něj koukala s otevřenou pusou.
   ,,Ne, nedělám...'' řekl úplně vážně.
   Chvíli jsme se ještě bavili o jeho a mojí práci, ale pak jsme už oba museli jít, a tak jsme se rozloučili obětím, popřáli si hezký den, vyměnili si nová telefoní čísla a každý jsme se vydali svým směrem. Já samozřejmě zpátky k Niallovi.
   ,,Jsem zpátky!'' zakřičela jsem přes celou O2 arénu.
   ,,Ty jsi byla někde pryč?'' zeptal se mě Harry. Měl dokonalý nechápavý výraz, takže jsme se začali všichni smát.
   Ni mě přivítal krásným polibkem a oni šli ještě nacvičovat, což znamená, že je choreograf někam postavil a ve výsledku si stejně dělali co chtěli. Nikdo jim to neměl za zlé, všichni se dobře bavili.
   Tohle vydrželi dělat až do doby, než někdo zakřičel oběd. Ni samozřejmě vystartoval a ihned stál u Filipa, který ty obědy nejen rozdával, ale i připravil. Niall mu je vytrhl z ruky a běžel je dát na stůl. Filip vypadal dost překvapeně, a tak jsem k němu došla a řekla mu, že tohle je naprosto normální, že se nemá bát o jeho duševní zdraví.
   Když už bylo všechno snědeno, musím říct, že velký podíl na to měl Ni, tak jsme šli zdobit stage. Mými malbami! Oznámili mi to, jako by se nic nedělo, ale moje malby budou viset tady! Uvidí je několik tisíc lidí! Asi umřu radostí!
   Jakmile bylo všechno hotovo, tak jsme měli asi tři hodiny volno, takže jsem vzala kluky k Orloji a k Pražskému Hradu. Louis si hrozně moc chtěl udělat selfie se strážníkem, takže jsme tam trošku víc času než jsem předpokládala.
   Zpátky k O2 aréně jsme se vrátili okolo šesté hodiny. Koncert začíná v osm a kluci se musí dostatečně připravit. Což znamená, že jedna a půl hodiny budou dělat blbosti a poslední půlhodinu je ochranka donutí jít se převléknout. A takhle to chodí každý koncert. Oni prostě nejsou normální...