Práce snů

Česká republika!!!

Začali jsme se podepisovat. Bylo to opravdu báječné. Zase jsem se cítila jako doma...

Za chvíli nás už vedla policie pryč, protože fanoušci se nahrnuli až k zábranám a málem je všechny poschazovaly. Pravdou ovšem je, že je úplně chápu. Taky jsem taková byla. Všichni asi tušíme kdy... Ano! Když jsem poznala One Direction a začala je poslouchat.

Tři dny tady strávené utekly hrozně rychle. Ani jsme neměli možnost poznat to tu. Sice jsem v Německu několikrát s rodiči byla, ale vždycky jen na chvíli.

Do České republiky jsme dojeli autobusem. Ty cesty mě snad jednou zabijou. Strašně mě bolí zadek. Vystoupili jsme a já se rozhlédla. Jsem ve městě ve kterém jsem studovala 8 let. Vrchlabí. Nešlo se nerozbrečet. Bulela jsem jak malá. Niall mě k sobě přivinul do pevného obětí a já mu vzlykala do trička. Cítila jsem se... Ani to nedokážu popsat. Je to pocit naprostého štěstí, lásky, bezpečí a... Prostě směsice všech pocitů. Přece jen je to moje nejbližší město. Nikdo tu moc One Direction rád nemá, takže máme štěstí. Je tu jen pár holek, které je zbožňují.

Flashback

,, Eliško?''

,, Ano Ali? Co se děje?''

,, Prosím zavolej Marky, Ivě, Kačce, Ádě, Natce a Alče M., ať se v pátek sejdou u Alči Ř. doma. Ona už ví o co jde. A Ať jste tam všechny!''

,, O co jde?''

,, To je překvapení, ale neboj, bude se ti to líbit.''

,, Ok, v pátek tam budem.''

,, Díky. Jsi zlato.''

Konec Flashbacku

Stáli jsme před domem mojí BFF. Já se srdcem až v krku zazvonila. Čekali jsme asi 2 minuty než se dveře otevřely. Stála v nich její mamka. Objala mě a dovedla ke dveřím do pokoje. Prý jsme očekáváni. Dohodla jsem se s kluky, že zatím zůstanou schovaní za dveřmi, Niall mi dal ještě krátkou pusu a potom jsem vešla dovnitř.

Holky se na mě sesypaly, jako na povánoční slevy (blbý přirovnání :-D ). Ihned se mě začaly vyptávat, kde jsem byla, co jsem dělala a na podobný kraviny. Řekla jsem jim jen okrajově, co se událo. 1D jsem samozřejmě vynechala. Nemůžu jim kazit překvápko. Chvíli jsme si ještě povídali a pak ta chvíle přišla. Vytáhla jsem kameru.

,, Kluci pojďte dovnitř!'', zavolala jsem na ně.

,, Aaaaaaaaaaaaaaaa!'', zapištěli všechny najednou.

,, Asi jsem právě přišel o uši.'', promluvil Harry, když holky konečně sklaply a ušklíbnul se.

,, Je to možný? Moje oblíbená Boyband stojí přede mnou. Oni existují!'', prohodila Áďa a slzy jí začaly stékat po tvářích.

,, Notak neplač.'', začal jí utěšovat Liam a pevně jí objal.

,, Jestli budou plakat všichni, tak nám nebudou stačit náruče.'', rozesmál se Louis a my s ním. Kromě Markéty. Ta na něj jen zírala s otevřenou pusou.

,, On mluví!'', vyhrkla najednou. Já dělala všechno abych se nerozesmála. Ale už jsem to nevydržela, když se rozešla směrem k němu a začala ho osahávat.

,, Marky, klídek zase, jo?'', odtáhla jí Eliška od něho se smíchem a věnovala mu omluvný pohled.

Pak když se všechny vzpamatovaly z šoku, chtěli podpisy a nakonec se s nima úplně normálně bavily. Byl to prostě úplně pohodovej pokec. Klukům se odtamtad vůbec nechtělo a holky je nechtěly pustit. Musela jsem jim slíbit koncert ve Vrchlabí. Navíc ještě speciální vstup do Backstage.

Koncert už byl předem domluvený. Konal se v kulturním domě Střelnice (je trapný že jsem zapomněla tohle jméno a musela jsem se podívat na akci s Michalem Nesvatbou :-D Top :-D ).

Ale nejdřív jsme jeli ke mně domů. Mamka nás všechny přivítala. Došlo i na slzy. Táta s náma nebydlí. On asi ani neví, že jsem byla v zahraničí.

Nejdříve jsem mamce představila kluky. Dala jim všem ohromnou pusu a děkovala, že se o mě tak dobře starali. Nevím jak ona, ale myslím si, že by si měla v hlavě srovnat, kdo se o koho staral. Ano, přesně tak. Nepřímo poukazuji na svojí osobu.

Když se dozvěděla, že chodím s Niallem, skákala radostí asi dva metry do vzduchu. Já totiž nikdy nevěřila v lásku, ale teď už chápu ty pocity. Všechno co psaly ty třináctky na Wattpad, to teď plně chápu.

Večer se konal koncert. Vzala jsem si barevné puntíkované šaty. Nakreslila jsem si linky a červenou, takovou veselou, rtěnku. Kluci si vzali stejné oblečení, takže vypadali jako čtyřčata. Málem jsem vyprskla smíchy, ale rozdejchala jsem to.

Kluci zpívali to samé, jako minulé koncerty. Zase mě pozvali na pódium a já mohla zpívat s nima. Jen co jsme dozpívali, přijela černá limuzína. Kluci mi zavázali oči a odvedli mě k ní. Byla jsem napjatá jako pružina. Před tím božským autem mi sundali šátek. Nezmohla jsem se na nic víc, než jen vykulit oči. Stál tam ten nejvíce top člověk, teda hned po One Direction...

Potlesk pro mě! Dokopala jsem se k dalšímu dílu. Já vůbec nemám čas a navíc jsem si našla ještě jinou činnost, která mě baví. Miluju psaní, ale... Máme psaní na klávesnici, takže asi toho začínám mít po krk. Všimla jsem si, že se mi mnohem častěji pletou písmenka. Nikdy se mi tak moc nepletla :(. A školy mám taky po krk. Ráda tam chodím, ale školy vyžaduje i určitou námahu, v podobě učení. To je asi tak shrnutí toho, proč nejsou díly. Ani u Práce snů, ani u Ginny. Mrzí mě to. Ok, nebudu to už okecávat. Doufám, že se vám část líbila :) Hvězdičkujte, sdílejte, komentujte, ale hlavně si užívejte života. Pac a pusu Vaše Mája :* ;*