Práce snů

Moje dvojče

   ''Dále.'' Otevřela jsem dveře a vešla. ''Co se stalo pane Horane?'' ''Mám ti to říct?'' zeptal se. Malinko jsem kývla hlavou jakože souhlasím. ''V deseti letech jsem poznal jednu holku. Jmenovala se Sarah. Byla moc milá, hezká, ale stydlivá. Zamiloval jsem se do ní. Po čtyřech letech jsme spolu začali chodit. Jako by se svět začal točit rychleji a mnohem veseleji. Když nám bylo patnáct a půl, tak jsme šli spolu do školy, ostatně jako vždycky, a stál tam můj spolužák. Byl to velký násilník. Nenáviděl jsem ho, ale on mě nenáiděl ještě víc. Vlastně neměl rád nikoho, kromě Sarah. Začal mě bít a dokonce vytáhl nůž. Sarah mě velice milovala a nechtěla o mě přijít. Tak jsem přišel já o ni. Ten kluk mi chtěl vrazit ten nůž do břicha, ale Sarah se přede mě postavila. Byla mnohem menší, tak jí nebodl do břicha, ale do srdce. Na místě zemřela. Stihla se se mnou rozloučit. Řekla mi ať si najdu milou, krásnou a věrnou holku a ať jí nikdy neopustím. Už je to devět let. Skoro jsem na ní zapomněl, ale tys mi ji připomněla.'' ''Jakto?'' zeptala jsem se. Odpověď přišla za necelou minutu: ''Jsi jí hodně podobná. Já se asi zamiloval znovu.'' Chtěl mě políbit, ale uhla jsem a utekla do pokoje.

   Celých dvacet let jsem hledala svoje dvojče a ono je mrtvé. Začaly mi téct slzy proudem. Nešlo to zastavit. Už jsem vůbec neměla hlad. Šla jsem si malovat (ano vzala jsem si s sebou i stojan a malířské potřeby :D ). Nejlepší na malování je to, že můžete vyjádřit všechny svoje pocity i jediným tahem. Půlku obrazu jsem měla hotovou už z České Republiky, tak jsem to jen dokreslila. Ale i tak jsem tam vyjádřila všechny svoje pocity přesně tak, jak jsem chtěla. Potom jsem šla spát. Sice nebyl večer, pouze poledne, ale neměla jsem na to. Vybodla jsem se na jakékoliv jídlo pro kluky. Musí to pochopit. I holky mají své dny.

   Nespala jsem tak dlouho, jak jsem plánovala. Probudila jsem se v sedmnáct hodin, a tak jsem se rozhodla, že klukům udělám ještě večeři. Udělala jsem těstovinový salát. Dala jsem tam víc mrkve, speciálně pro Louise. Všem jsem na talíř nandala dostatečnou porci, já si dala jen trošičku, protože jsem neměla moc hlad. Tentokrát jsem neposlouchala přemlouvání kluků a úplně klidně jsem si večeři snědla v kuchyni. Nechtěla jsem tam, protože bych musela sedět naproti Niallovi, což se mi opravdu nechce. Zná mě sotva den a už by se mnou chtěl chodit! Tak to teda ne. Možná za měsíc :D.

   Zeptala jsem se kluků jestli se můžu jít projít do parku. Harry mi to dovolil, tak jsem šla. Nejdřív jsem šla do parku, ale potom jsem se rozhodla nakupovat. Koupila jsem si tunu oblečení. Trochu jsem litovala, že tu není jeden z kluků. Hned na to se objevil Niall úplně na mol, tak nejen že jsem musela tahat svůj těžký nákup, ale i kluka který mě miluje. O to to bylo těžší. Neustále mluvil o tom, že chce se mnou chodit a já ho neustále odmítala. Nakonec jsem ho domů dostala. Dokonce i svůj obrovský nákup. Ten jsem ovšem nechala v předsíni a nejdříve vytáhla Nialla do postele. Položila ho a na stolek jsem mu dala vodu a prášky na bolest hlavy. Hned usnul. Chvíli jsem ho hladila po vlasech, ale potom jsem svůj nákup odnesla do pokoje a do kuchyně, protože jsem koupila i nějaké jídlo. Vykoupala jsem se a šla spát. Předtím než jsem usla, tak jsem přemýšlela o Niallovi. Je to zvláštní. A už jsem byla tvrdá. Nikdo by mě v tu chvíli neprobudil. :D

Tak a je tu další část příběhu. Jak jste mohli pochopit, tak když je oslovuji tak jim říkám pane a příjmením (např. pane Horane), ale když o nich mluvím, tak jim říkám normálně jménem (např. Niall). Doufám že se vám příběh líbí. Kdyby by ste mi chtěli říct, tak to můžete napsat do komentářů. Zatím papa :*