Školní výlet? To je pár dní školy na které se každý z nás těší. Nemusíme se učit a můžeme se ostatním smát, že dřepí na zadku ve škole. Někdy se, ale na výletě stane něco, co vám změní život.. Něco takového se stalo i mě. Všichni mi říkají Nam a boh...
Po vyučování pro nás přijel Jin. „Jine? Mohla bych jít prosím pěšky?" Udělala jsem psí oči a sledovala, jak mu to v hlavě šrotuje. „No a znáš cestu?" Starostlivě se na mě podíval. „Pamatuju si kudy jsme jeli" Usmívala jsem se jak debil a čekala co řekne. „No dobře...ale jestli se stratíš, už pěšky chodit nebudeš.." výhružně se na mě podíval a já jen přikývla.
Jin s Heou nastoupili do auta a jeli k dormu. Vydala jsem se cestou mezi stromy. Byl to opravdu nádherný pohled... Do sluchátek jsem si pustila písničku Peter pan od Exo a procházela se ulicemi Seoulu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Měla jsem ze všeho dobrý pocit a hrozně dobrou náladu. Splnil se mi můj sen.
„No to si ze mě někdo dělá prdel ne!" Začalo pršet. Dorm je ještě docela daleko a já mam na sobě jenom šaty.
Před sebou jsem zahlédla kavárnu. To je moje záchrana. Rozzářily se mi oči a rozeběhla jsem se co nejrychleji to šlo. Na dveřích byl obrovský nápis "DNES ZAVŘENO".
No super.. Budu jak zmoklá slepice.. Oni si teď hezky sedí doma a čumí na televizi a já tady umíram zimou.
Začala jsem se klepat zimou a zase se vydala na cestu. No tak aspoň si pročistim hlavu no.. Nad tou myšlenkou jsem se pousmála.
U nějakého domu jsem zahlédla kluka s deštníkem. Ok.. Nam tvař se, že umíráš zimou a třeba zakopni.. To ti jde dobře...
Sice koukal do telefonu, ale myslim, že si mě všiml. Svojim 6. smyslem jsem odhadla, že se na mě kouká, tak jsem schválně zakopla. Normální člověk by čekal, že mě třeba chytí.. Místo toho jsem si pěkně rozbila držku. No klasika.. Odřený kolena.. No tak tohle nikdo nesmí vidět.. Ještě víc mě nasralo bahno na šatech. Ok zdrham, takhle mě ten kluk vidět nesmí. Zvedla jsem se a zrychlila chůzi. Po 2 minutách jsem si všimla, že na mě neprší, ale okolo mě prší docela dost. Pomalu jsem zvedla hlavu a podívala se nad sebe. Někdo nademnou držel deštník. Prosím ať je to Jin...prosím ať je to Jin.. Ok tak neni... Byl to ten kluk. Otočila jsem se k němu čelem, abych mu viděla do obličeje. Usmál se na mě a pozdravil. „Annyeong!" odpověděla jsem mu a pořádně si ho prohlédla. Ten obličej mi byl dost povědomej.. „T-t-tao?" (ZTAO) vyhrkla jsem ze sebe ani nevim jak. Tupě jsem na něj zírala jak na obrázek. Začal se smát. Omg asi umřu... Jsem mrtvá.. Začala jsem mlátit hlavou o lampu, jestli se mi to nezdá.. „Nedělej to, kdyť si ublížíš.." odtáhl mě od lampy a oblékl mi jeho bundu. „Ty moje jméno znáš.. Jak se jmenuješ ty?" usmál se na mě. Jelikož na mě mluvil korejsky, tak jsem mu rozuměla pěkný hovno. „Do you speak english?" Pochopil, že mu nerozumím a zeptal se znova, ale anglicky. „Říkej mi Nam."
„Kam vůbec jdeš v tomhle počasí?" zeptal se po pár minutách. „Jdu domů.."...„A to je kde?" zastavil se a chvíli mě pozoroval. „No.... v dormu BTS.." sledovala jsem špičky bot. „vim kde to je.. Doprovodím tě.." chytil mě kolem ramen. Usmívala jsem se jak zhulená a nebyla jsem schopná ničeho. A pak mi to došlo.. „Co vůbec děláš v Koree?" Tao se zastavil a v obličeji měl otrávený výraz. „Otec zjistil, že jeho stracená dcera žije v Koree nebo co.." pokrčil rameny a pokračoval v cestě. Měla jsem z toho zvláštní pocit, ale pak jsem nad tím mávla rukou. „No tak jsme tady.. Děkuju za záchranu.." Tao mě obejmul a usmál se na mě. „Dáš mi tvoje číslo?" podal mi telefon. Ani na chvilku jsem nezaváhala a číslo mu uložila. „Děkuju.." pro změnu jsem ho obejmula já. Rozloučili jsme se a každej jsme šli svou cestou.
„Tak jsem tady!" zařvala jsem přes celej barák. Najednou jsem slyšela několik hlasitých ran v kuchyni. Vydala jsem se tím směrem. V kuchyni na podlaze leželi kluci a Hea. „Vy jste mě špehovali?" Nahodila jsem *poker face* a čekala na odpověď. „My jsme hráli hru.." usmál se na mě Namjoon. Omggg ty jeho ďolíčky.. Umřu.. „Jasně, že jste hráli hru... Sherlock Holmes a záhada zmoklý Nam.." .... „No nic jdu se umýt a převléct" zamávala jsem jim a chtěla jít ke schodům. „Nam co to je za bundu?" volala na mě Hea. „Ta je Taovo.. Zapomněla jsem mu jí vrátit.." všichni kluci vytřeštili oči. „Proč máš bundu toho hnusáka?" zavolala zase Hea. „Zachránil mě před deštěm.... Jo a neni hnusnej.." zakřičela jsem ze schodů a pokračovala v cestě.
V pokoji jsem nenašla nic na doma. Taovu bundu jsem pověsila na věšák. Vyšla jsem z pokoje a šla hned vedle. Myslim, že ten pokoj patřil Kookiemu a Taemu. Otevřela jsem skříň a vzala jsem si Kookieho bílé tričko a Taeho šedou mikinu. U sebe v pokoji jsem si vzala spodní prádlo a šedé tepláky od Stussy. Všechny věci jsem hodila přes rameno a šla jsem do koupelny, kde jsem se vysprchovala. Kolena jsem si zalepila náplastmi s poníkama. Oblékla jsem se do připraveného oblečení a vlasy si smotala do vysokého drdolu. Ujistila jsem se, že mi to sluší, vzala jsem si telefon a šla za ostatníma do obýváku, kde zrovna probíhala hádka o tom, jakej se pustí film. „Pusťte tam Hunger games.." řekla jsem, když jsem scházela schody. Všichni na mě upřeli pohledy. „To je moje triko!" „A moje mikina.." Stěžovali si Tae a Kookie. „No a" pokrčila jsem rameny a sedla si k ostatním.
----------------------------------------------
Annyeong! Vítejte u další části :DD doufam, že se vám příběh líbí. Tao bude mít v příběhu větší roli.. Možná to zjistíte už v příštím díle a možná taky ne.. :d Omlouvám se za chyby, ale nechce se mi to znova číst :)
