Školní výlet? To je pár dní školy na které se každý z nás těší. Nemusíme se učit a můžeme se ostatním smát, že dřepí na zadku ve škole. Někdy se, ale na výletě stane něco, co vám změní život.. Něco takového se stalo i mě. Všichni mi říkají Nam a boh...
Jin vyplaval s Yoongim k okraji a Jimin mu s ním pomohl ven. Když jsem ho viděla, chtělo se mi plakat ještě víc. Jimin hned začal s resuscitací, aby mu dostal vodu z plic a Jin zavolal záchranku. „Nam zkusíš umělý dýchání?" Podíval se na mě utrápený Jimin. Chvíli jsem váhala, ale pak jsem si k němu klekla a začala jsem s umělým dýcháním. Snažili jsme se, ale furt nic. Během chvíle přijela sanitka a hned ho dali na lehátko a jeli pryč. Jin jel s nima kvůli informacím a dalším podrobnostem. „Zavolej klukům, že jsme ho našli.." Prolomila jsem panující ticho. Jimin přikývl a dal jim vědět.
„Pojď pojedeme za nim.." Začala jsem Jimina tahat za rukám. „Nam já se bojím..že..že je to jeho konec.." Zamumlal Jimin s nateklýma očima. „Tak aspoň budeme ještě chvíli s nim!" Zařvala jsem na něj a táhla ho pryč. On mě jen mlčky následoval.
V dormě už byli všichni, kromě Jina, Hey a Yoongiho. Všichni měli nateklé oči. Nikdo nemluvil a všichni jen čekali, až Jin zavolá. „Posrali jste se?! Já tady nebudu sedět jak debil a čekat! Jedu za nim.." Všechny jsem je okřikla a rozeběhla jsem se ven. Zavolala jsem si taxi a chvíli čekala. Po chvíli s dormu vyběhli všichni. „Jedeme taky." Řekl Namjoon a chytil mě okolo ramen. „Máte někdo kapesník?" Projela jsem je pohledem. Před obličejem se mi objevilo 5 kapesníků. „Stačil by jeden, ale díky.." Vzala jsem si od každýho z nich, aby pak někdo nebyl naštvanej. Kapesníků nikdy neni dost.
Taxikář byl mrzutej, že nás jede tolik, ale hned jak jsem ho seřvala, tak mlčel a jel na určeté místo.
- Pohled Yoongiho -
Jsem skoro nakonci toho dlouhého tunelu. Okolo mě jsou obličeje lidí, které jsem kdy znal. Předemnou bylo nádherný světlo. Už jen kousek a veškeré trápení bude zamnou.
Z neznámého důvodu se světlo začalo oddalovat. Natahoval jsem ruce, ale nic nepomáhalo. Jakoby mě něco táhlo.
- Pohled Nam -
„Nemůžete jet rychleji?!" Byla jsem na řidiče dost nepříjemná. „To asi těžko, když stojíme v zácpě.." Protočil očima. ON.NADEMNOU.PROTOČIL.OČIMA?! Ve mě to začalo vřít. Jimin mě včas chytil za rameno. „Klid.." Usmál se. Bylo vidět, že mu to dělalo hodně velkej problém.
Všem nám přišla zpráva od Jina.
Přijeďte.. :)
Je tam smajlík.. Začínám z toho mít dobrý pocit...
Dorazili jsme do nemocnice a hned jsem utíkala za recepční. „Dobrý den.. Hledáme Min Yoongiho.." Byla jsem ráda, že jsem tu větu vůbec dořekla, protože při vyslovení jeho jména se mi zlomil hlas. „Je na pokoji 143..." Usmála se, ale to mě absolutně nezajímalo. Hned jsme utíkali ten pokoj najít.
Stáli jsme před pokojem. Jin byl asi vevnitř. Už jenom to, že je na pokoji je dobrá zpráva. Otevřela jsem dveře a hlasitě se rozbrečela. „Nam prosím neplakej.." Zašeptal chraptivě Yoongi. „Ty idiote! Proč jsi to udělal?!" Začala jsem na něj křičet. Kluci jen stáli ve dveřích a sledovali co se bude díť. „Bylo to napsaný v tom vzkazu.." Zašeptal. Opatrně jsem ho objala. To už dovnitř vešli i kluci a sedli si všude okolo.
Někdo zaklepal na dveře a vešel dovnitř. „Ty sem ještě po tom všem přídeš?! Kvůli tobě se chtěl zabít!" Zařvala jsem na Heu a utekla pryč.
- Pohled Jungkooka -
Jimin se za Nam hned rozeběhl. „No.. Tak já asi půjdu.." Řekla Hea se slzama v očích. „Počkej.." Yoongi zvedl ruku. „Nechte nás tu o samotě.." Usmál se na nás. Všichni jsme se zvedli a šli na chodbu..
- Pohled Yoongiho -
Kluci odešli a Hea přišla k lůžku. „Fakt jsi to chtěl udělat kvůli mě?" Upřeně se na mě dívala. Jen jsem přikývl. „Proč?" Trochu se zamračila. „Vyspal jsem se s tebou vědomě.. Miloval jsem tě, ale ty sis toho nevšimla.. Pro mě už život přestal mít cenu.." Usmál jsem se na ní. Tekly jí slzy po tváři. „Promiň, ale miluju Jacksona.." Ani neví jak mě ta věta ranila. Byla to větší bolest, než se topit. Otočila se a chtěla odejít. „Já to vim.. Stačí, když na mě nebudeš naštvaná.." Na tváři jsem měl stále úsměv. „Nejsem naštvaná.. Spíš mě to mrzí.. Taky jsem tě milovala, ale potom přišel Jackson.." Utřela si slzy a sklopila pohled. Docela mě tím zaskočila. Kdybych nebyl idiot a vyznal se jí, tak to takhle nemuselo skončit. „Hlavně si už nic nedělej.." Podívala se na mě utrápeným pohledem. „Neboj.." Sklopil jsem pohled. „To jsem ráda.." Přišla ke mě a objala mě. Nejdraději bych jí nepustil, ale vybrala si sama..
Dovnitř přiběhl kluci i s Nam. „Vy dvě se teď usmíříte.." Ukázal jsem na ně prstem. Ty jejich vražebný pohledy byly k nezaplacení.. „Nam.. Už jsme si to vyjasnili, tak nedělej Dášu.." Protočil jsem očima. Je pěkně tvrdohlavá. Skřížila ruce na prsou a propalovala Heu pohledem. „Já se z vás jednou poseru.." Řekl Taehyung a pohodlně se usadil. „Ještě popcorn a budu si připadat jako v kině.." Ušklíbl se a sledoval ty dvě.
Nakonec se Hea odhodlala a šla jí obejmout. „Proč musíš bejt tak tvrdohlavá?" Hea protočila oči vsloup. Nam chvíli propalovala pohledem zeď, ale pak jí taky objala. „No vidíte jak to bylo snadný.." Zasmál se Hoseok.
Všichni si spolu povídali. Jen jsem se usmíval a pozoroval je. Byla to blbost.. Proč jsem to chtěl udělat? Je okolo mě 8 blbečků, kteří mě mají i přes moje chyby rádi. Šlo to vyřešit i jinak, ale já a moje deprese.. Po týhle zkušenosti to znovu neudělám. Ublížil jsem tim víc ostatním, než sobě. Bylo to sobecké, ale vzal jsem si z toho ponaučení.. Na Heu budu čekat, ikdybych měl být navždy sám. Třeba si to rozmyslí a pochopí, že Jackson je hajzl.. Při pomyšlení na Jacksona jsem se zamračil. Je to hroznej kazišuk..
Z přemýšlení mě vyrušil doktor, který přišel do místnosti. „Dobrý den." Pozdravili všichni sborově. „Dobrý den.." Usmál se doktor. „Kvůli tomu, že to byla sebevražda, budete muset jít na léčení do psychiatrické léčebny.." Řekl doktor bez výrazu. Nechci tam jít.. „Je to nutný?" Zeptal se Jin. Doktor přikývl. „Pane doktore.. Mohl by to být konec jeho kariéry.. Byl by to obrovský skandál pro celou skupinu.. Nemůžete ho nechat na domácí léčení?" Přišel k němu Namjoon. „Pokud bude chodit na sezení, tak je to možný, ale nesmíte ho nechávat o samotě.." Usmál se doktor. Jsem tak rád, že mě nezavřou do ústavu.. Z tohohle už jsem vyléčený..
•-------------------------------------------•
~Annyeong~ Je tu další část, na kterou někteří z vás čekali.. Nemohla jsem Yoongiho nechat zemřít.. Sama nemam ráda, když někdo v příběhu zemře.. 😊 Nejvíc mě ale pobavila reakce Hey..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jelikož nejsem doktor, tak je možný, že by to normální člověk nepřežil, ale je to příběh, takže asi tak..
Doufam, že se vám část líbila.. Komentujte, hlasujte a uvidíme se u další části.. ❤️
