Školní výlet | BTS

Už teď nám chybíš..

- Pohled Nam -

Z koukání na film mě vyrušilo vibrování telefonu v kapse. Otráveně jsem ho vytáhla z kapsy a podívala se, kdo zas otravuje. Psal mi SanHa. Otevřela jsem si zprávu a přečetla si obsah.

Mohla by jsi jít prosím na chvíli ven? Potřebuju s tebou mluvit..

Nadzvedla jsem obočí a opatrně se zvedla. "Kam jdeš?" Kookie mě chytil za ruku. "Jdu na chvilku ven.. Hned jsem zpátky.." Usmála jsem se a šla si do pokoje pro mikinu. Šla jsem jak nějakej vidlák , ale upřímně mi to bylo jedno. Obula jsem si boty a vyběhla ven z baráku. U vrat stál SanHa a nervózně se pohupoval. "Ahoj.." Usmála jsem se. "Ahooj.." Objal mě a táhl mě dál od dormu. 

V parku jsme se posadili na lavičku. "O čem jsi chtěl mluvit?" Upřela jsem na něj svůj pohled. "No víš já.." Protočila jsem očima. "Vyklop to.." Šťouchla jsem ho do ramene. "Já.. Asi jsem se do tebe zamiloval. Vykulila jsem na něj oči. Nevim co mu mám na to říct. Mam ho ráda, ale nemiluju ho. "SanHo.. Promiň.. ale já.." Zacpal mi pusu. "Chápu tě.." Zvedl se a odešel pryč. Zůstala jsem tam nehybně sedět. Absolutně nechápu, jak se do mě mohl tak rychle zamilovat.. Viděli jsme se dvakrát. Hlasitě jsem se nadechla a vydechla. Teď jsem mu zlomila srdce, ale co jsem mu měla říct? Měla jsem mu lhát, jako lhal Taehyung mě? Nechci být svině.. Šla na mě depka, tak jsem se radši zvedla a odešla zpátky do dormu. 

Boty jsem odkopla někam do botníku, mikinu hodila na botník a šla jsem si sednou zpátky vedle Kookieho. "Stalo se něco?" Podíval se na mě. Jen jsem zakroutila hlavou a sledovala film, který byl pomalu u konce. Lehla jsem si na Kookieho a hned jsem usla. Byla jsem z toho všeho unavená.

- Pohled Jungkooka -

Když se Nam vrátila zpátky, byla nějaká skleslá. "Stalo se něco?" Musel jsem se jí zeptat. Jen zakroutila hlavou. Chvíli koukala na film a lehla si na mě. Byl jsem rád, že jí mám tak blízko u sebe. Dnes je to po druhý co na mě usla. Opatrně jsem jí ze sebe sundal a položil jí na sedačku. Lehl jsem si vedle ní a přikryl nás dekou. Kluci si nás nevšimli a šli spát. Zabořil jsem Nam hlavu do vlasů a rukou jí chytil okolo pasu. Během chvíle jsem usnul.

- Pohled Nam -

Ráno jsem se probudila a cejtila jsem příjemné teplo. Trošku jsem se chtěla odsunout, ale nešlo to. V tu chvíli jsem zjistila, že je okolo mě něčí ruka. Mírně jsem otočila hlavu a viděla Jungkookieho, jak potichu oddychuje. Je roztomilej když spí.. Pořád jsem se na něj koukala. Připomínal mi malýho kluka, co se tulí k medvídkovi. "Proč na mě tak koukáš?" Usmál se, ale stále měl zavřený oči. "Nekoukam.." Zrudla jsem a otočila hlavu. "Co kecáš.." Zvedl ruku z mého boku a položil mi jí na tvář. "Máš horké tváře, takže se červenáš.. Koukala si na mě.." Vítězně se usmál a ruku vrátil zpátky na původní místo.

"Copak tu děláte vy hrdličky?" Přiběhl Taehyung a skočil na nás. "Ale my spolu nejsme.." Zasmála jsem se a shodila ho dolů. "Ale mohli by jsme.." Zašeptal mi do ucha Kookie. Připomnělo mi to včerejšek. "Jungkookie.. Promiň.." Zas ta stejná věta. Kookieho mám opravdu ráda. Nevadilo by mi s ním chodit, ale ještě nejsem vzpamatovaná ze  včerejška. Kookie si pro sebe jen něco zamumlal a odešel pryč. "Řekl jsem něco špatně?" Tae se na mě smutně podíval. Jen jsem zakroutila hlavou a usmála se.

Zvedla jsem se a šla jsem za Kookiem. "Můžu dál?" Zaklepala jsem na dveře jeho pokoje. "Hm.." Zamumlal, tak jsem otevřela dveře. Ležel na posteli a koukal do stropu. Zavřela jsem za sebou dveře a posadila se na roh postele. Vybavila se mi ta chvíle s Jiminem. "Jungkookie.. Včera si mi SanHa vyznal a já ho odmítla.. Ještě jsem se z toho nijak nevzpamatovala.. Promiň.." Sklopila jsem pohled. Až teď mi začalo všechno docházet. Odmítla jsem 3 kluky.. Zlomila jsem jim srdce. Už to nikdy nechci zažít.. Jungkook se jen mlčky otočil ke zdi. Nic mi na to neřekl. Zvedla jsem se a odešla ke dveřím. "Omlouvám se.." Šeptla jsem a odešla do svého pokoje. Lehla jsem si na postel. Zase na mě přišla deprese. Odmítla jsem tak úžasný lidi.. Nedokážu tu žít s tim, že jsou tu tak milí kluci a já jsem akorát ta zlá.. Už tu dál nemůžu bejt.."

Sbalila jsem si věci a kufry schovala pod postel. Vytáhla jsem notebook a zaplatila jsem si letenku zpátky do Čech. Popadla jsem telefon a napsala Taovi.

Ahoj Tao.. Budu se vracet zpátky do Česka.. Přijedeš pro mě prosím zítra ve 2 ráno? Vím, že to je pozdě a dost na rychlo, ale nemám se jak dostat na letiště.. :)

S Taem jsem se na všem domluvila. Nějak nenápadně jsem se se všema rozloučila. Prostě jsem se s každým objala a řekla jim, jak je mam ráda.. Samozřejmě tak, aby nikdo nic nepoznal. Na papír jsem napsala vzkaz, který jim Tao předá, až budu v Čechách. Nechci, aby mi to někdo rozmlouval, proto nikomu nic neřeknu. 

Nakonec jsem napsala i mamce, aby mě čekala na letišti. Moc se na ní těším.

Večer jsem se osprchovala a místo pyžama si vzala věci, ve kterých poletím. Což znamená volný tepláky, Kookieho tričko a Šedá mikina. Dala jsem si sluchátka a nastavila si budík, abych nikoho jinýho nevzbudila. V klidu jsem šla spát. Nemohla jsem usnout, ale nakonec se mi to podařilo.

V půl 2. ráno mě probudil budík. Posadila jsem se na postel a promítala si všechno, co se vlastně stalo. Nakonec jsem se odhodlala a vylezla z postele. Vytáhla jsem kufry a potichu je odnesla dolů. Rozloučila jsem se s dormem. Chtělo se mi brečet. Nemůžu se zdržovat.. Popadla jsem věci a utíkala k Taovo autu. Pomohl mi dát věci do kufru. V autě jsem mu podala vzkaz pro kluky a pro Heu. "Nehceš si to ještě rozmyslet?" Podíval se na mě a rozjel auto. Jen jsem zakroutila hlavou. Kdybych promluvila, tak se asi rozbrečím jak malé dítě.

Před letištěm jsem se s Taem rozloučila. "Budeš mi chybět.." Zamumlala jsem mu do hrudi, když mě objal. "Ty mě taky.. Doufam, že zas někdy přijedeš.." Pohladil mě po zádech.

Naposledy jsem mu zamávala a vydala se do té obrovské budovy.

V letadle jsem skoro celou cestu vzpomínala na všechny ty zážitky. Cítila jsem, jak mi po obličeji tečou horké slzy. Otřela jsem si obličej do rukávu a po chvíli jsem usla. Probudil mě hlas letušky, která hlásila, že přistáváme. Projel mnou nepříjemný pocit a začala se připravovat na vystoupení.

Vyběhla jsem z letadla a utíkala si pro kufr. Hned jak na pásu vyjely moje věci, popadla jsem je, rozeběhla se směrem k mamce a skočila jsem jí do náruče. "Hrozně jsi mi chyběla.." Zamumlala jsem mamce do ramena a začala jsem brečet.. "Ty mě taky zlatíčko.." Pohladila mě po zádech. "Tak pojď.." 

- Pohled Jimina -

Ráno mě vzbudily sleneční paprsky na mém obličeji. Zvedl jsem se a šel jsem do obýváku. Všichni tam jen mlčky seděli a Hea s Jungkookem brečeli. "Co se děje?" Vykulil jsem oči a vydal se k nim. Jin mi podal dopis.

Ahoj.. Teď když to čtete, už jsem zpátky v Čechách. Musela jsem se vrátit, protože jsem zlomila srdce třem lidem a dál bych to asi neunesla. Všichni jsou tu moc milí a připadá mi, že já jsem sem prostě nezapadla. Nic jsem vám neřekla, protože by jste mě akorát přemlouvali a bylo by to ještě horší. Mám Vás všechny moc ráda a budete mi chybět..

S láskou.. Vaše Nam ♥

Upustil jsem dopis na zem a se slzama v očích jsem si klekl na kolena. Všichni šli ke mě a hromadně jsme se objali. "Už teď nám chybíš.." Zamumlal jsem a s ostatníma jsme jen mlčky seděli na gauči skoro celý den...

- THE END -

•------------------------------------------•

~Annyeoooong~
Dneska tu pro Vás mam poslední díl příběhu. Po pravdě.. Je mi to docela líto, protože je to můj první příběh, který jsem dokončila.. Psala jsem, že konec bude pro některý smutný.. Na jednu stranu Hea si našla svojí lásku, takže to zas tak smutný neni..

Možná někdy v budoucnu napíšu pokračování, ale moc bych s tím nepočítala, protože mám rozepsaný 'A co bylo dál?' a mám připravený další příběh.. 

Chtěla bych Vám všem, co jste to dočetli až sem, Hroooozně moc poděkovat za neuvěřitelných 5k přečtení ♥ Taky bych chtěla hrozně poděkovat za vaší podporu v podobě komentářů a hlasů ♥ Hrozně moc si toho vážím.. ♥

Tak se snad uvidíme u jiné povídky..

~사랑해❤️~