Gejmr A Já

NIC si nepamatuji!

pohled Verči:

Když jsem se probudila tak vedle mě seděl nějaký muž.Celou dobu mě držel za ruku a něco mumlal.Snažila jsem se vzpomenout ale nešlo to.Přišel mi povědomí ale nemohla jsem si vzpomenout.

Snažila jsem se otevřít oči ale nešlo to.Takhle jsem se snažila asi 5 minut a pak jsem trochu pootevřela oči.Ten muž si toho hned všiml a zavolal sestřičku která hned přiběhla s doktorem.Doktor měl v ruce nějaký papíry který předával tomu muži.

Muž se zasmál a poděkoval doktorům.Chvíli si povídali a pak odešli i ten mladík.Snažila jsem se usnout.Zírání do zdi umí člověka uspat.

Probralo mě až hlazení po ruce.V tu chvíli jsem ucítila studenou tekutinu stékající po mé dlani.

Docela mi vrtalo hlavou proč nepřišli moji rodiče.Třeba o tom neví uklidňovala jsem se.Ale proč tu byl jen ten muž?musela jsem o tom docela dost přemýšlet.

O týden později:

Konečně se můžu posadit a vzpomínám si jen na to že jsem viděla mamku jak v ruce drží mojí fotku ale víc si nepamatuji.Pořád za mnou chodil ten muž a někdy přišla nějaká žena asi jeho přítelkyně.

Doktoři se mě každý den ptali jestli si na něco pamatuji,ale vždy marně.

Konečně přišel ten muž dokonce vím jak se jmenuje.Jmenuje se Matěj a ta žena je Max jeho přítelkyně.

Když přistoupil k posteli tak jsem na něj spustila jak malé dítě co se pořád na něco ptá.Zahrnula jsem ho tolika otázkami.Kde bydlíš?,Mám mámu a tátu?,co se mnou je?,mám zvíře?,kolik mi je?,jak se jmenuji? A tak dále.Matěj odpovídal a já jen přikyvovala.Řekl mi snad celý můj život ale já si pořád vůbec nevzpomínala.

Najednou jsem si ale vzpomenula že jsem šla na procházku s Pupíkem! vykřikla jsem vyděšeně.Co Pupík jak mu je?... 

Konec...Upřímně?...nejsem s tím vůbec spokojená.Takhle jsem to nechtěla ale přepisovat se mi to nechtělo tak jsem to nechala tak.