Gejmr A Já

Kdo jsi?!?

Ahoj,nevadilo by vám kdybych přestala na 28 dní psát tuto fanfikci?Jedná se o to že se dost soustředím na tu druhou a už mě to moc nebaví.ale nebojte rozhodně s tím nekončím úplně.Tu druhou za 28 dní ukončím a budu se naplno věnovat této.Takže moc se omlouvám a jestli vám to vadí tak si přečtěte tu druhou dík.

Pohled Verči:

Jsem ráda že mě Matěj chápe.Je to jak když dostanete dárek na vánoce.Nikdy nevíte co dostanete.

Já se tak těším.Budu nosit normální oblečení,budu vypadat jako člověk a uvidím Pupíka.

1 hodina odpoledne:

Konečně vyrážíme.Jeli jsme docela luxusním autem takže Matěj si vydělává dost peněz.Matěj řídil a Max seděla na místě spolujezdce.

Jeli jsme asi 20 minut.Najednou Matěj zastavil u nějakého starého domu.Došlo mi že je to náš dům tak jsem vylezla a mířila si to rovnou k brance.

Matěj zatím vyndal kufr z auta a šel s Max za mnou.

Zabrala jsem za kliku od branky a trochu jsem jí přivřela.Zastavila jsem se až u venkovních dveří které byly nečekaně zamknuté.Poté co se Matěj dopotácel s velkým kufrem tak vytáhl klíče a odemkl dveře.

Hned jsem otevřela dveře a do náruče mi skočil Pupík.Utřela jsem si kutálející slzu která tekla po mé tváři a věnovala se jen Pupíkovi.

Matěj zatím odnesl kufr do mého pokoje a zavolal mě k sobě.Celou cestu do mého pokoje jsem měla v náručí Pupíka který pořád vrtěl ocáskem.

Matěj seděl na posteli a já si přisedla k němu.Samozdřejmě jsem věděla co nastane vždy když si sedne Matěj na postel tak to znamená že mi řekne něco vážného.A ani dnes jsem se nemýlila.

Matěj:bude ti vadit když půjdu na večeři s Max?

Verča: Jasně že ne přece mi není 5.Klidně běžte.

Matěj se falešně pousmál a objal mě.Já to zvládnu pošeptala jsem mu do ucha a odtáhla se od něj.

2 hodiny odpoledne: 

Tak mi jdeme jo? zařval Matěj a já na odpověď řekla užijte si to.

3 hodina odpoledne:

Zazvonil zvonek a já se hned vydala ke dveřím.Ve dveřích stál nějaký kluk byl dost hezký a já se zeptala co tady chce.

David:přišel jsem si s tebou promluvit.

Já:a kdo jsi?

David:ty jsi mě nepamatuješ?

Já:Ne,chodíme spolu nebo co?(zasmála jsem se)

David:Jo,potkali jsme se na škole.

Já:Opravdu si můj kluk jo?

David Jasně přece bych ti nelhal medvídku.

Pohled Davida:

Sice nevím co se stalo ale ona si na mě nepamatuje.Musel jsem toho využít chci aby mi odpustila a aby se mnou chodila.Neudělal bych to kdybych neměl jinou možnost.

Pohled Verči:

Nepamatuji se že bych s ním chodila a Matěj taky nic neříkal.Ale přeci by mi ten kluk nelhal proč by to dělal.

Pozvala jsem ho do v nitř a David šel.