Fake Fiancée // h.s. (CZECH TRANSLATION)

TEN - Devil May Cry

„It won't be in vain to swallow all your pain, and learn to love what burns, and gather courage to return..." – The Weeknd

Andie

Jedno slovo.

Dvě slabiky.

Šest písmen.

Bolest.

Bolest byla právě teď jediná věc v mé mysli, bolest bylo to, co mnou střelilo s každým tlukotem srdce, bolest bylo to, co jsem cítila pokaždé, co jsem zaslechla stálý pípavý zvuk, a konečně, bolest bylo to, co jsem objevila právě poté, co se mé oči pomalu otevřely. Matné světlo bylo jedinou věcí, co jsem byla schopna vidět přes mé sotva otevřené oči, ale čím více jsem se dívala, tím více barev se začalo objevovat. Byla tam postava, oblečená celá v černém v rohu pokoje; jenom tam stála, nehýbala se.

Všechno se pomalu začalo vyjasňovat a konečně jsem byla schopna poznat Harryho znepokojený obličej. Nevím, proč, ale připadalo mi to, jako bych se dívala na anděla, vypadal smutně, tak smutně, a přála jsem si, abych se mohla postavit a obejmout ho. Jeho oči zamžouraly a rozšířily se o několik vteřin později, a myslím, že si možná uvědomil, že jsem byla vzhůru.

Nevím, proč, všechno mi připadalo tak divné, bolelo mě tělo, bolela mě hlava a nějak mě taky bolela duše. Co se mi stalo? V první řadě, proč jsem tady vůbec byla v takových bolestech? S výrazem v Harryho obličeji jsem věděla, že to nebylo dobré. Něco hodně špatného se mi muselo stát, jestli se Harry Styles a.k.a Dickwad o mě opravdu bál.

Začala jsem se hýbat na posteli.

„Co...," zaskřehotala jsem, ale když jsem se pohnula, ostrá bolest se tlačila skrze mě, mé smysly byly krátce zastaveny.

Udělal krok k mé posteli, jeho ruce byly před ním. 

„Ne, nehýbej... nehýbej se," řekl znepokojeně, jeho oči mě studovaly. Jenom jsem se na něj podívala a zamrkala jsem, než jsem nad ním převrátila oči. Úleva opláchla jeho obličej a spadl zpátky na červený nemocniční gauč a zakryl si rukama obličej.

„Díky bohu, díky bohu," mumlal si opakovaně pro sebe.

Znovu na mě vzhlédl a usmál se. Škubla jsem obočím.

„Nevím, co se stalo," řekla jsem, jakmile začal vstávat. „Ale jsem si jistá, že pravděpodobně přeh-."

Než jsem věděla, co se dělo, Harry držel můj obličej v dlaních.

„Víš, jak jsem se bál?" zaskuhral, a když jsem se chystala odpovědět, instinktivně se sklonil a políbil mě na líčko. Ztuhla jsem. Začal rychle líbat můj obličej, než se jeho rty konečně spojily s mými.

Mé srdce se na místě zastavilo a najednou vzpomínka z minulé noci se mnou prohnala. Nevím, co se stalo dál, ale najednou jsem od sebe odtlačila Harryho, představa Ricka s jeho rty na mých mě pronásledovala.

„Ne!" křičela jsem. „Vypadni, vypadni!" ječela jsem na něj, dala jsem si ruce na uši a ignorovala bolest, jakmile jsem si přitáhla kolena, abych je objala. Harry okamžitě uskočil, jeho oči se doširoka otevřely, přičemž mě sledoval, jak jsem se začala škrábat na paži. Svědilo to, všude to svědilo. Chtěla jsem, abych to přestalo.

„Zastav to!" křičela jsem. „Zastav to, prosím!" Harry na mě šokovaně zíral, než zakřičel na sestru.

Doktor a sestra okamžitě přišli, zatímco já, pokračovala jsem v křičení, svědění a představy nepřestaly. Cítila jsem, že někdo chytil mou paži, abych se přestala škrábat na paži, a když jsem na něj vzhlédla, Harryho andělská tvář se změnila na Rickovu.