Fake Fiancée // h.s. (CZECH TRANSLATION)

THREE - Nightmares

„I have seen the nightmares that tore us apart." – Secondhand Serenade

Světlo bylo matné, lesklé a dle mé chuti příliš jasné. Samozřejmě to byl další důvod, proč jsem vždycky měla v pokoji tmu a pouze jas otravoval tím, že dokazoval, že nebyl v mém pokoji. Mé oči se ve spěchu otevřely, studený vzduch kroužil kolem mě, přičemž si mé oči zvykaly na světlo.
Nebyla jsem v mém pokoji, jako jsem si myslela, ale v něčem o hodně horším.

Přede mnou stál velký dav lidí, dívali se na mě, přičemž se zářivě usmívali v lavicích.

Kostel! Jsem v kostele!

Ruka pomalu chytila tu mou a ne jemným pohybem jsem trhla zpátky, zírala jsem do těch zelených očí, které mě záměrně pozorovaly. Úsměv na tváři mu zmizel, jakmile pochopil mou vyšilovací reakci.

„Kotě." Jeho rty se pomalu pohybovaly. „Odpověz mu," vyzval mě a podíval se na kněze přede mnou.

Moment, kněze?

Mé oči cestovaly od Harryho ke svatému muži, byl oblečený v bílém a úsměv se zrcadlil od skupiny lidí za mnou. Podívala jsem se zpátky na ně a rychle jsem poznala jednu z žen, seděla v přední řadě. Její oči byly modré a vlasy intenzivně černé jako moje. Máma... moje máma. Co tady dělá?

„O-odpovědět na co?" zamumlal jsem, pomalu jsem se dívala na Harryho s nakrčeným obočím. Lehce se uchechtal a otočil se ke knězi.

„Můžete, prosím, zopakovat otázku, otče." Usmál se Harry.

Muž pohlédl na mě a pomalu zamumlal slova, která tak pomalinku přiměla mé srdce se zastavit.

„Andie Rose Carterová, berete si Harryho Stylese za svého manžela, dokud vás smrt nerozdělí?"

Beru si Harryho Stylese za svého manžela?

Otázka se mi pomalu opakovala v hlavě, než se to všechno vrátilo, a pak jsem otevřela oči. 

Přikrývku jsem měla na těle, pot byl mezi námi, přičemž jsem vydechovala v obláčkách. Mrzlo mi v pokoji, neměly jsme dost peněz, abychom tento měsíc zaplatily za topení a fakt, že jsem byla zpocená, tomu nepomáhal. 

Postavila jsem se a táhla jsem dlouhou přikrývku s sebou, přičemž jsem si ji omotala kolem těla. Vůně kávy byla intenzivnější, když jsem šla do kuchyně. To musí být zázrak, máma nikdy nevstává takhle brzy ráno.

„Co se třepeš?" zeptala jsem se, jakmile jsem vešla do kuchyně, posadila jsem se na linku a více jsem se omotala dekou.

„Je zima," zamumlala. „A myslela jsem, že bych ti udělala kafe, než půjdeš do práce."

„Aw, mami, tos nemusela."

„Já vím, ale chtěla jsem." Usmála se. Její vrásky byly stále víc a víc viditelnější, čím víc se o mě bála. Postavila jsem se z linky a pevně jsem ji objala.

„Neboj se o mě, mami, budu v pohodě. Slyšela jsem, že George přidává," řekla jsem. Nechystala jsem se jí ještě říct o Harrym, ale jsem si jistá, že to brzy zjistí. Chystala se odpovědět, když mi zazvonil mobil, váhavě jsem odpověděla.

„Halo?" odpověděla jsem. Prvně jsem se měla podívat, kdo to byl.

„Ahoj, podívej, Amanda volala, chce, abychom byli spolu nebo nějaké hovno, takže, můžeš mi říct tvoji adresu?" promluvil hrubě do mobilu a bohužel jsem věděla, kdo to je.

Zaskučela jsem pro sebe, přičemž jsem odpověděla: „Možná, kdyby ses zeptal příjemněji, dala bych ti ji," odpověděla jsem a dívala jsem se na své nehty.

Slyšela jsem z druhé strany nízké zavrčení.

„Nemusím nic dělat, protože jsi podepsala smlouvu, teď přestaň být nepříjemná a napiš mi adresu, taky se rychle převleč, nerad čekám," štěká a než mám šanci odpovědět, na druhé straně je ticho.

Pitomý bastard, dělám to pro něj a tohle je jeho vděk? Posílám mu adresu, než vběhnu do pokoje a převléknu se do jednoduchých modrých džín a černého svetru, vlasy si stáhnu do culíku a ani se neobtěžuji s make upem, přičemž vezmu sluchátka a tašku a jdu ke dveřím.

„Ahoj, mami!" ječím, než vyjdu ven, studený vzduch mě v prázdné hale přepadne. Ježíš, kdy tady Michael přitopí, s cenou, jakou platíme za nájem, je to to nejmenší, co může opatřit. Když doslova běžím po schodech – protože mě výtahy děsí – všímám si, že mi Michael věnuje pohled z recepce.

Zakmitám na něj obočím.

„Co, zapomněla jsem si obléct kalhoty nebo co?" říkám sarkasticky, ačkoli se dívám na džíny, zakrývající mé nohy, tak jako tak.

Posmívá se: „Harry Stylese, vidím, že ti práce dost neplatí, prostě jsi musela najít celebritu, se kterou spíš za peníze."

Dang, novinky se tady šíří rychle, jenom doufám, že moje máma o tomhle ještě neslyšela.

„Hleď si svých starostí," říkám a převracím oči, přičemž jdu ven. Právě když zavřu dveře, slyším ho ječet: „Tvůj nájem je moje starost." Zkurvysyn, vidí, proč potřebuji tuhle věc s Harrym Stylesem.

Dostat mámu a mě pryč z tohohle mizerného života a konečně zaplatit za život, který si zaslouží.

Netrvá dlouho, než černý Range Rover zaparkuje přede mnou, černé okýnko sjede dolů a Harry na mě ječí, abych si nasedla. Nestěžuji si, když nasednu, ale ignoruji ho, jakmile mi řekne, abych dveře příště zavřela jemněji.

„Amanda měla pravdu," říká a studuje mě. „Potřebuješ člověka co nejdříve." Znechuceně krčí nos. Pitomí slavní lidi se všemi jejich penězi si vždycky myslí, že jsou lepší než my, chudí lidé.

„A ty potřebuješ co nejdříve sklapnout, než ti vybiju všechny zuby," vrčím a zapínám si pás. Jenom se uchechtne, přičemž vyjede z parkoviště do rušných ulic.

„Takže kam jedeme?" promlouvám a snažím se dostat z nepříjemného ticha.

„Samozřejmě ti musíme sehnat nějaké oblečení, takže proč nejedeme tam?" promlouvá. Je to na okraji jeho hlasu, není to téměř tak kruté, když mi volal, ale je ze mě naštvaný. Je to, jakože nechce být tady. No, on je ten, co nás do toho dostal.

„Nemám žádné peníze," říkám a krčím rameny, ale jenom se směje a zastavuje na červené, aby se na mě podíval.

Jeho oči se setkávají s mými a uculuje se.

„Samozřejmě, že nemáš," říká, jeho oči jsou chladné. „Bez obav, platím já."

Mračím se nad jeho tónem, co jsem mu kdy udělala, že se ke mně takhle chová.

„Víš, fakt jsi kus práce. Buď alespoň trochu rád, že jsem ti zachránila tvůj ubohý zadek od potopení se zpátky do té díry, kde jsi začal."

Zdá se být nedotčený mými slovy.

„A tu díru jsi pořád neopustila, huh, zlatíčko, nechovej se, jako bys to dělala pro mě, oba zatraceně dobře víme, že to děláš pro sebe."

„Jen mi nelez do cesty," říkám a zpátky se opírám do pohodlné sedačky. Znovu se na mě podívá a uculí se.

Přeblikne zelená a šlápne na to, ale než to udělá, říká: „Tak dlouho, jak nevlezeš ty do mojí, jsem si jistý, že jsme v pohodě."

Už dokážu říct, že tohle bude zatraceně těžký „vztah". 

↓↓↓↓↓↓

Jaké vám přijde chování vůči Andie?:D Líbí se vám, jak je tady Harry "nastíněný"?:)

Edited.