Fake Fiancée // h.s. (CZECH TRANSLATION)

NINE - Misguided Ghosts

„'Cause I'm just one of those ghosts, travelling endlessly." – Paramore

Pořád jsem mohla cítit hořící ruměnec v mých tvářích, přičemž jsem si držela konec šatů, zatímco jsem šla nahoru po schodech do našeho mizerného bytu. Světlo na schodišti poblikávalo, přála jsem si, aby výtah pořád fungoval.

Díky bohu, náš byt byl na třetím z patnácti podlaží v budově a už jsem byla na našem patře. Vybledlé bílé dveře mě vítaly a povzdechla jsem si, když známá vůně jídla a cigaret naplnila mé nosní dírky. Domov, sladký domov.

Vytáhla jsem klíče z malé kabelky, za kterou Harry nebo bych měla říct, Harryho management zaplatil, ale klíče by se ani nepohnuly, nezáleželo na tom, jak prudce bych s nimi třásla. Podrážděně jsem zasténala, přičemž jsem zaklepala na dveře a zavolala jsem na mou matku, ale nic.

Kde by mohla být takhle pozdě v noci?

Sejít schody nebylo tak těžké jako je vyjít a během pár minut jsem byla dole. Pomalu jsem šla k bytu majitele budovy a zhluboka jsem se nadechla, než jsem došla ke dveřím. Nenáviděla jsem tady chodit. Ten chlap, kterému jsme platili nájem, byl padesátiletý ožrala, který se přede mnou vždycky choval perverzně.

Sama sobě jsem řekla, abych to přešla, jakmile jsem tiše zaklepala na jeho dveře. Uvnitř se ozvala rána, hodně rozruchu a než jsem to postřehla, dveře byly houpavě otevřeny.

Stál tam v jeho znechuceném půvabu. Vždycky nosil sluneční brýle, protože měl neustále monokla, jeho knír byl umaštěný jako jeho rozcuchané vlasy a jeho vršek nebyl dost velký, aby zakryl jeho gigantického pupka.

Ale nebyl to jeho nechutný pohled, který po mě nepřipraveně hodil; bylo to malé množství bílého prášku, který se pořád nacházelo na jeho kníru a nose. Byl na drogách.

Ignorovala jsem můj stažený žaludek a mé oči se nad tím rozšířily. Ignorovala jsem pocit, kdy jsem snažila odstrčit tak daleko. Ignorovala jsem pokušení prostě vběhnout dovnitř, vzít mu jeho drogy a všechny je šňupat do doby, dokud Harry, moje máma, moje situace a moje problémy nezmizí. Dokud já nezmizím.

„Halo?" vytrhl mě z myšlenek, přičemž máchal rukou před mýma očima. „Co chceš?" zeptal se jeho hrubý hlas.

„Můj byt, je zamčený, vyměnil jsi zámek, ty staré hovado," zasténala jsem a pokusila jsem se udržet oči od drog na jeho obličeji.

„Žádný nájem, žádný byt," řekl, zvedal obě ruce, než je schoval za dveře a skoro mi je zavřel před obličejem. V okamžiku jsem zvedla ruku a zastavila jsem je, aby mi nenarazily do obličeje.

„Co tím, kurva, myslíš?!" zatlačila jsem do dveří a vešla jsem dovnitř. Převrátil nade mnou oči a otočil se, vešel do jeho neuklizeného pokoje.

Smrdělo to jako syrové křupky a staré ponožky, na rozdíl od alkoholu, ale byla jsem na to už zvyklá.

„Kde je moje máma, Ricku?"

Seděl na jednom z jeho gaučů a dal si nohy na stůl před ním.

„Nevím. Odešla potom, co jsem jí řekl, aby vypadla z mé budovy."

Mé oči se doširoka otevřely jenom při představě slz naplňujících její oči až po okraj, je nemocná, kde, sakra, mohla jít takhle pozdě v noci. Věděl o jejím stavu, což mě více nasralo, a tak, jak to bylo těžké přiznat, mamka s ním ve skutečnosti chodila, když jsem měla kolem čtrnácti.

Nenáviděla jsem ho. Vždycky, pokaždé se na mě pokoušel sahat, když se nedívala, ale díky bohu, že se rozešli. Nikdy jsem neměla žaludek na to, abych řekla mámě, co se snažil dělat; překvapivě vypadal čistěji než předtím. Byla jsem rozzuřená; věděl o jejích problémech a nechal ji jen tak jít.