Fake Fiancée // h.s. (CZECH TRANSLATION)

TWENTY-TWO -Medicine

„You've got a warm heart, you've got a beautiful brain, but it's disintegrating, from all the medicine, from all the medicine, from all the medicine, medicine." – Daughter

Andie

Jedna věc, kterou jsem se naučila z mých chyb, je, nikomu nevěřit, abych se chránila a nikdy neposlouchat. Samozřejmě mámina smrt s tím nemá nic společného, ale byla to taková rána, nemyslím si, že jsem na další připravená a zůstat s Harrym by znamenalo mnoho ran, musela jsem udělat něco, abych tomu zabránila.

Přestože to znamenalo odejít od možná nejlepší a nejhorší věci, která se mi stala. Nemohla jsem se na něj podívat, nechtěla jsem vidět jeho reakci na to, co jsem právě řekla, věděla jsem, že v místnosti bylo ticho a nechala jsem oči na podlaze, dokud si Amanda trapně neodkašlala.

„Harry?" řekla, prolomující ledy. „Souhlasíš s tím?"

Nemohla jsem to vydržet a podívala jsem na něj. Nedíval se na mě nebo někam jinam, chladně zíral na zeď. Mohla jsem říct, že zuřil. Když neodpověděl, dlouze si povzdechla a podívala se na mě.

„Dobře, Andie, bude to po tvém..."

Postavila se a zvuk jejích podpatků oznamoval, že odcházela, dokud jsem nezavolala: „Počkej," zamumlala jsem, nechala jsem hlavu dole.

Zastavila se.

„Můžu odejít? Ke mně domů, myslím?" zamumlala jsem tiše.

„Jo, vezmi si volno. Zavolám ti, až budu něco potřebovat," odpověděla, než odešla a nechala mě samotnou s velmi naštvaným kudrnáčem.

Napětí rostlo hned, jak odešla, a nemohla jsem najít slova, abych Harrymu vysvětlila, proč jsem udělala tohle rozhodnutí. Nebylo to o něm, bylo to o mně, byla jsem ta, která se chránila. A stejně jako chráním sebe před ním, budu se chránit před všemi...

Když nevypadal, že něco řekne nebo že chtěl mluvit, postavila jsem se. Sledovala jsem, jak jeho oči ke mně trochu trhly na milisekundu, než se vrátily ke stěně a povzdechla jsem si, když jsem opouštěla pokoj. Potřebovala jsem si zabalit všechny věci.

• • • • •

Měla jsem skoro všechno sbaleno v kufru, ne urovnaně, pokud to musím říct, protože jsem tam nechtěla déle zůstat. Bylo to, jako bych se dusila, nemohla jsem to vydržet, chtěla jsem brečet, ale nemohla jsem. Ozvalo se zaklepání na dveře a ztuhla jsem, nechávající triko, které jsem držela, spadnout se zbytkem.

Co když to byl Harry? Co když si chtěl promluvit?

Neodpověděla jsem, ale i tak se dveře otevřely a k mému překvapení dovnitř vešla Liz. Měla naštvaný a smutný výraz, když zavřela dveře a dlouze se ke mně prošla, zastavila se přede mnou. Vzala jedno mé triko, které jsem zvedla a hodila ho na podlahu.

Jenom jsem na ni zírala a pak na triko na podlaze, než jsem vzhlédla, zvedající obočí.

„Co to má, sakra, být, Andie!" ječela, vzala další triko a hodila ho na podlahu.

Sklonila jsem se, abych ho zvedla.

„Neměla bys být na mé straně?" odpověděla jsem nízkým hlasem. Můj hlas zněl hrubě, jako by mě bolelo v krku.

Vzala mi triko z ruky a znovu jej hodila na zem, dupající nohou zlostně.

„Proč ho takhle odstrkuješ? Nemáš ho ráda? Nová fakta, má tě rád, tak proč ho teď odstrkuješ, když máš šanci," zaskuhrala.

„Nevím, co cítit," zamumlala jsem, sedla jsem si na neustlanou postel.

„Jako co? Nemáš k Harrymu city?"