Fake Fiancée // h.s. (CZECH TRANSLATION)

NINETEEN - Youth

„And if you're still breathing, you're the lucky ones. 'Cause most of us are heaving trough corrupted lungs, setting fire to our insides for fun." – Daughter

Poslouchejte během čtení.:)

VĚNOVÁNO všem, co přišli o rodiče...

Andie

Od doby, co jsem byla malá, jsem věděla, že nebudu jako normální puberťáci. Nebyla jsem posedlá kapelou a módou. Věděla jsem, že budu mít těžký život, protože na prvním místě takové bylo mé dětství. Ale nějak to takhle dopadlo, měla jsem dramatický život, ale ne ten typ dramatu.

Nikdy jsem neočekávala, že budu mít nebo jsem nechtěla drama, protože jsem slyšela o tom, jaké to bylo. Slyšela jsem o tom, jaké to bylo, když vaše srdce bylo zašlápnuté, slyšela jsem o tom, jak slzy byly nepříjemné, jaké to je být zlomená, a přesně takhle jsem se teď cítila. A nechtěla jsem to.

Cítila jsem, že do mě někdo vrazil, ale neobtěžovala jsem se podívat, byla jsem příliš šokovaná a neklidná a jednoduše zraněná tím přede mnou. Bylo to tak, dokud nepromluvila, tak mě dostala z transu a uvědomila jsem si, že to byla Liz, kdo do mě vrazil.

„Kreténe!" zanadávala hlasitě, způsobila, že se Harry k nám otočil a jeho oči se cíleně setkaly s mými. A poprvé v mém životě jsem si dobře vybrala a odešla jsem. Tehdy se mé slzy začaly opravdu vylévat. Mé nohy se začaly pohybovat rychleji, než jsem si myslela, že by mohly, cítila jsem se tak udušeně, pohlceně a odstrkávala jsem všechny v mé cestě, abych se dostala ven.

A když jsem se dostala ven, bylo to, jako by vzduch konečně dostal k mým plícím, protože jsem udělala ten největší nádech, jaký jsem dokázala, když jsem šla přes parkoviště.

A pak mi zazvonil mobil, a přestože byla možnost, že to byl Harry, odpověděla jsem. Všechno, co jsem chtěla, bylo, dostat se z bolesti.

„Andie," byl to hlas mé tety, zněl hrbolatě, uspěchaně a hodně bolestivě. Přestala jsem dýchat.

Stála jsem na parkovišti, ignorovala jsem auta, která troubila na mě, když se pokoušeli projet.

„Této?" řekla jsem překvapeně, „Co se děje?"

„Andie," tentokrát vzlykla a bylo to, jako by mé nohy pevně přimrzly na betonu.

„Co se děje, řekni mi to, prosím?" mé srdce vyhrožovalo, že vyskočí z hrudi. „Kde je máma?"

Další vzlyknutí a slábly mi kolena, když jsem ji prosila: „Této, kde je máma?" malé vzlyknutí opustilo mé rty, když si to moje mysl konečně začala spojovat.

A pak odpověděla a mé malé tlachání o tom, jak jsem nikdy neměla normální život, se na mě teď kompletně vztahovalo. Nikdy jsem neměla normální život, měla jsem nemocnou mámu, která nás mohla sotva podporovat, tátu, který nás opustil, a od mala jsem se musela postarat o nás obě. Spadla jsem do drog, skoro jsem zemřela, ale přežila jsem to kvůli ní. Protože jsem věděla, co by jí má smrt udělala. Zastavila jsem mou závislost kvůli ní, mohla jsem se kvůli ní udřít. Milovala jsem ji – byla moje všechno.

Ale pak se to zdálo jako by osud vzal a neměl rád můj život, bolest z Harryho malé akce se zdála jako nic, protože další slova mé tety mě roztrhly a úplně roztříštily můj svět. Všechno změnily.

I mě.

„Je pryč."

. . . . .

Liz