Americká agentka - Politická válka

Kapitola 9. Winter Soldier

Zhruba za týden, pustili Steva z nemocnice a nastěhovala jsem se zpět s Peggy domů. Každým dnem se mi blíží další a předposlední výstup před volebním hlasováním.

Výstup by se měl konat asi za tři týdny a já jsem nervózní tak, že bych radši zalezla do kouta a tam zůstala po zbytek svého života. Nebojím se výstupu před lidmi, ale toho, že to totálně podělám a půjdu akorát víte kam.

Občas si píšu s kamarádkami ze střední, než jsem spadla do kóma. Pomáhají mi vymyslet pár slov pro proslov, ale ještě jsem nenašla hlavní téma.

Když mě něco napadne, Peggy začne plakat a já to zapomenu.

„Kruci!" zaklela jsem a bouchla jsem hlavu o stůl.

„V pohodě?" zeptal se mně Steve, když přišel za mnou s Peggy v náručí, která už zase spala.

„Nemůžu na nic přijít" odpověděla jsem mu a opřela jsem si hlavu u ruku s loktem na stole.

„Jsi celé dny doma. Možná, že když půjdeš na chvíli ven, něco tě napadne" navrhl mi.

„To nejde. Musím to dokončit" vzepřela jsem se.

„Ani náhodou. Zavolám Widow, aby přišla pohlídat Peggy a půjdeme ven" nenechal se odbýt a odešel.

„No bezva...." zabručela jsem a znovu bouchla hlavou o stůl.

Když dorazila Nat, tak nás vytlačila z bytu nejrychleji jak to jen šlo. Byl podzim a byla venku celkem zima. Vzali jsme si na sebe teplejší bundy, Steve si pro jistotu vzal i štít a šli jsme.

Procházíme se New Yorským parkem mezi oranžovým a žlutým spadaným listím. Po těch dnech, zavřená stále doma se mi udělalo trochu lépe. Nevím jak to, ale začala jsem se usmívat a rozhlížet se všude kolem.

„Je to tady na podzim krásné, ne?" zeptal se mně, když viděl mé nadšení.

„Větší krásu jsem snad ještě neviděla" odpověděla jsem a přitiskla jsem se k němu. Jednou rukou mně objal kolem ramen a takhle jsme šli celou cestu.

Byl skoro večer a pomalu jsme se vraceli domů. Náhle jsme začali slyšet výkřiky a rvačku.

„Slyšel jsi to taky?" zeptala jsem se Steva vyděšeně.

„Jde to odtamtud!" vykřikl a rozeběhl se směrem k místu, kde to slyšel.

„Neblázni! Teď si nehraj na Kapitána!" volala jsem za ním.

„Ale já jsem Kapitán Amerika a budu stále" vyjel na mně a běžel dál.

Nedokážu ho zastavit. Musím jí taky a běžím taky. Když jsme tam doběhli, nemohli jsme věřit tomu, co jsme viděli. Bojovali tam nějací vojáci z SHIELDu s nějakým týpkem, co měl železnou paži.

„To je Bucky!" upozornil mně, vzal si štít ze zad a schoval mně za sebe.

„Dokážu se o sebe postarat!" vyjela jsem na něj.

„Ty si nepamatuješ, jak jsem dopadl posledně?!" umlčel mně a šel lidem z SHIELDu pomoct. 

Bucky všechny od sebe odrazil a čekal na útok od Kapitána. Steve se před ním zastavil.

„Bucky, tohle nejsi ty!" pokusil se mu domluvit po dobrém.

„Bucky už není" odpověděl mu a zaútočil na něj. Steve se schoval po štítem a voják vší silou bouchl železnou rukou do štítu. Rána začala vysílat takový tlak, že mně odhodila pár metrů dál.

„Lucy!" vykřikl Steve a přestal se soustředit na soupeře. Ten mu zasadil takovou ránu do břicha, až ho svalil na zem.

Kapitán se nevzdal a rychle se postavil na nohy. Pokusil se zaútočit štítem, ale Bucky byl rychlejší a štít mu sebral.

Nevěděla jsem, co mám dělat. Potom mně napadlo, že některým z SHIELDu vypadli pistole a mohla bych je použít. Rychle jsem jednu z nich zvedla a namířila na vojáka. 

Ten mezitím utočil na Steva nožem a ten se jeho útokům vyhýbal jak jen mohl. Nůž mu vyrazil, zasadil mu ránu do obličeje a voják se odpotácel kousek dál.

Pořád se oba hýbali a nemohla jsem riskovat, že střelím Steva. To opravdu nechci a tak jsem ještě chvíli čekala.

Kapitán rychle zvedl štít ze země a nasadil si ho na paži. Voják se vzpamatoval a šel znovu po něm. Byla jsem rychlejší a střelila jsem ho. Marně, trefila jsem ho do železné ruky a on si mně všiml.

Začala jsem couvat a dělat jako by nic. To nepomohlo, jak jsem zjistila. Není totiž tak blbej, jak jsem myslela. Rozeběhl se proti mně a Steve mu skočil na záda, tím ho povalil na zem.

„Uteč! Z nás dvou může přežít jen jeden!" zakřičel na mně a držel stále Buckyho na zemi.

„Ale, ale!" nemohla jsem mluvit.

„Běž!" zakřičel na mně znovu a já poslechla. Tady nám nepomůže nikdo, dokonce ani policie. 

Už vím kdo! Rychle jsem si vyndala mobil z kapsy v bundě a zavolala jsem Tonymu. Ten to nebral.

„To ne!" nemohla jsem uvěřit. Skusila jsem další. Zavolala jsem Clintovi, taky to nebral. Brucovi, ten taky. Thor mobil nemá, Natasha! Rychle jsem vytočila číslo a vzala to.

„Ahoj drahá, co se děje?" zeptala se mně, když zvedla hovor.

„Avengers! Kde jsou?!" vychrlila jsem na ni roztřeseným hlasem.

„Jsou na misi. Co se stalo?!" zeptala se.

„Steve bojuje s Winter Soldierem! Bojím se o něj!" rozbrečela jsem se do mobilu a Natasha se začala ptát kde jsme. Postupně jsem jí popsala místo a slíbila mi, že hned dorazí.

Jelikož jsem byla kousek od místa kde bojovali, měla jsem na ně výhled. Voják srazil Kapitána na zem a chtěl mu zasadit ránu, ale Steve se jí vyhl. 

Takhle to trvalo asi deset minut než vyskočila Natasha ze tmy na vojáka. Zezadu ho začala škrtit a Steve měl příležitost mu zasadit ránu štítem. Voják se sehnul a Steve ji zasadil omylem Black Widow. Ta ho pustila a začal utíkat.

Steve se sehnul k Natashe a pomáhal ji na nohy. Potom začal utíkat za Buckym, ale ten byl už dávno pryč. Byl dost zadýchaný a sesunul se na kolena.