Americká agentka - Politická válka

Kapitola 12. Těžký život

Schovaný za popelnicí jsme už asi polovinu dne. Novináři to stále nevzdali, protože nehodlají odejít s prázdno.

Byla jsem ze dneška už celkem unavená a začala jsem usínat, ale Steve mně pokaždé probudil, jak jsem ho požádala. I on začal být už unavený, ale stále se držel.

„Jak jsme tu už dlouho?" zeptám se.

„Přesně šest hodin a 23 minut" odpoví mi Tony, který stojí stále na stráži.

„Musíš ještě vydržet. Nebude to už dlouho" pověděl mi Steve a nabídl mi, že si mohu položit hlavu na jeho kolena místo polštáře.

„Halo? Je tam někdo?" ozvala se Widow z vysílačky od Steva.

„Ano jsme" odpověděl jí.

„Za pár sekund vás vyzvedneme. Připravte se" vyřídila nám.

Ulička byla docela široká a tak tam dokázala Nat s Clintem vletět s menším vrtulníkem. Rychle jsme nastoupili, aby nás nezachytili fotoaparáty a vzlétli jsme. Tony letěl za námi v obleku.

Přiletěli jsme k budově, kde jsme měli byt a tam nás nechala.

„Pepper je s Peggy uvnitř" vyřídila nám a rozloučila se s námi. 

Odletěli a oba jsme šli domů. Rozloučili jsme se potom i s Pepper a ta šla taky domů.

Osprchovala jsem se a převlékla do čistého oblečení. Šla jsem se podívat na Peggy, ale ta už bohužel spala. Šla jsem tedy do obýváku, tam jsem si sedla do hlubokého křesla a zavřela oči.

Za pár minut přišel i Steve v čistém oblečení.

„Budeš něco jíst?" zeptal se a já zavrtěla hlavou. Teď jsem momentálně neměla na jídlo ani pomyšlení a nic mně nebavilo.

„Není den, který bychom měli jako normální lidi" zasteskla jsem po starém životě, než mi bylo sedmnáct.

Steve přišel až ke mně, klekl si přede mnou a chytl mně za obě ruce.

„To jsem si říkal i já. Než jsem se díky Tonyho otci stal, tím čím jsem dnes" zareagoval na můj smutek a pokusil se na mně usmát.

„Už dvakrát, nás málem něco rozdělilo a jsme stále spolu" řekla jsem a poklesla jsem hlavou ke kolenům.

„Jsou dvě věci, co nás spojují, to je naše dcera a naše důvěra mezi námi, kterou k sobě máme" pokusil se mně povzbudit a podíval jsem se mu do jeho modrých očí.

„Chápeš ale, že jsem měla spát skoro devět let a přitom jsme se milovali?" zeptala jsem se ho.

„Já pro změnu až 70 let" a začali jsme se smát.

„Myslíš, že když vyhraji ty volby, že bude život zase normální?" zeptala jsem se ho s nadějí.

„To se uvidí až je vyhraješ" odpověděl mi a začali jsme se líbat.

Jestli stále zkracuji, tak sorryyy. Tyhle blbosti píšu dlouhé, tak jak mi to vychází a neurčuji si délku. Chci pouze, aby vás to pobavilo.