Americká agentka - Politická válka

Kapitola 3. Zůstaň s námi

Tep mi zrychloval, jsem unavená z porodu a jsem na nervy, že mi umírá babička.

„Tady je" dovedla nás sestřička k pokoji. Vešli jsme a počkala venku.

Ještě jsem nebyla plně v klidu, když mi to řekli prvně. Když se na nás podívala, pokusila jsem to zakrýt úsměvem.

„Lucy, Steve" promluvila na nás a my šli blíž. Sedla jsem si na postel a chytla jsem jí za ruku. Steve si sedl za mě.

„Jak moc je to vážné?" zeptala jsem se jí se slzami a druhou rukou mi je utřela.

„Tohle je možná náš poslední rozhovor" odpověděla mi chraplavým hlasem, ve kterým bylo poznat, že už moc mluvit nemůže.

„Lucy ti přivedla před pár hodinami na svět vnučku" promluvil Steve a usmál se.

Peggy se taky usmála a poblahopřála nám. Prozradili jsme jí, že je pojmenovaná po ní a to jí potěšilo ještě víc.

„Návštěvní hodiny skončily" vykoukla na nás sestřička ze dveří. Rozloučili jsme se a odešli.

„Viděl jsi jí, jak vypadala?" zeptala jsem se ho. On přikývl a objali jsme se.

Potom jsme se vrátili za ostatními a neřekli jsme ani slovo. Večer všichni až na mně a Steva odešli domů. Steve seděl na sedačce a já na jeho klíně.

„Tak co Peggy?" zeptal se táta, když přišel za námi.

„Která?" odpověděli jsme dvojhlasně.

„Nejdřív Carterová" upřesnil svou otázku. Řekli jsme mu, jak dopadla a jak jí momentálně je. Táta z toho byl špatný, protože jí měl rád. 

Potom se zeptal na malou a to jsme mu řekli, ať se podívá sám. Uznal, že je roztomilá a poděkoval nám za ní. Byl moc rád, že má konečně vnučku od jediné dcery a o které si myslel, že už žít nikdy nebude.

Jelikož jsem o trochu nižší než táta, tak objal mně a Steve nakonec objal nás oba.

„Nechcete, abych vás svezl domů?" zeptal se nás, když odcházel pryč.

„Zůstaneme tady přes noc" oznámil mu Steve a on přikývl. Odešel a my si sedli opět na sedačky. Opřeli jsme se o sebe a na konec usnuli.