Americká agentka - Politická válka

Kapitola 17. Konečně spolu

Cesta trvala celý den.  Kapitán se již probral a stěžoval si na záda. Dopad na ně, musel být dost silný, protože si nikdy na bolesti nestěžuje.

Vyložili nás a odvedli do vězení, postaveného z vibránia. 

Ať se Hulk snažil sebevíc. Vězení nijak nezničil.

Po nějaké době se Tony dostal z brnění a Steve chtěl na něj zaútočit a pomstít se mu. Thor je oba zachytil a odhodil od sebe. Já a Thor jsme Kapitána chytili za paže a snažili se zabránit střetu. Nat s Clintem chytili Tonyho a srazili na zem.

„Nebýt tebe, tak tu nejsme Starku!" zakřičel na něj, až se Kapitánův hlas odrážel od stěn z vibránia.

„A to jsem ti neříkal, ať se do toho nepleteš? Pořád jsi vždycky tam, kde nemáš být. Ani vlastní dceru jsi neochránil!" začal Tony řvát na Kapitána. Steve mu dal za pravdu, sesunul se na kolena a opřel se o ruce.

„Myslím, že by to už stačilo. Nemyslíte?!" vyjela jsem na oba a tím uzemnila i Starka.

„Teď se odtud nějak dostat" navrhl Clint.

„To je nemožné. Sebrali nám zbraně" vzdával se dopředu Kapitán a ještě stěží vydechoval.

„Neřekla bych" ozvala se náhle Widow a my se na ní zaraženě podívali.

„Není toho sice moc, ale myslím, že by to mohlo stačit Clinte" začala mluvit na HawkEye a hodila mu pár kousků dynamitu, který čmajzla v autě, když nás převáželi.

„Super. Díky Natasho!" vykřikl radostí Clint a poděkoval jí.

„Mám u sebe pistoli. Můžeme tím vyslat jiskru" navrhla jsem a hodila jsem Natashe svoji pistoli, kterou jsem mělo pro jistotu schovanou v bundě.

Clint a Natasha obložili vchod dynamitem, Natasha vyslala jiskru pistoli o zem a zapálila šňůru. Šli jsme rychle co nejdál. Steve mně pro jistotu schoval ještě za sebe. 

Chvíli se nic nedělo a najednou to bouchlo. Hulk se rozeběhl proti vchodu a vyrazil ho. Cesta byla volná a my se začali radovat. 

Vyběhli jsme a rozdělili jsme se. Já, Tony a Kapitán jsme běželi doprava. Natasha a Clint rovně. Thor s Hulkem doleva.

Běželi jsme celkem dlouho a dorazili jsme do nějaké místnosti s kabely ve zdech a všude možně.

„Proč mám takový pocit, že v tom má prsty Hydra?!" zeptal se sám sebe Kapitán a rozhlížel se všude kolem.

„To je ten voják!" vykřikla jsem a ukázala jsem na nehybného a připoutaného muže, na stole. Steve běžel k němu, zničil pásy, které ho poutaly a snažil se ho probrat.

„Coo? Co se děje?" zeptal se voják, když se pomalu probouzel.

„Bucky! To jsem já Steve, vzpomínáš si na mně?!" snažil se mu obnovit paměť.

„Steve Rogers, ano vzpomínám si" vzpomněl si a Steve mu pomohl na nohy.

„Kde je Peggy?" zeptala jsem se ho, když k nám se Stevem přicházel.

„Peggy?" nechápal.

„Naše dcera, Bucky. Kde je?!" vysvětlil mu Kapitán a zeptal se ho taky.

„Promiň, ale jak víš. Pamatuje si to jen Winter Soldier" omluvil se a svěsil hlavu.

Je neuvěřitelné, že se setkávám s nejstarším přítelem Steva z války. Jen to nemuselo být za téhle situace, kdy i on sám je oběť něčeho, co sám dělat nechtěl.