Kapitola 10. Předposlední řeč

444 29 0
                                    

Tři týdny uběhly a je to tady. Nevím co říct, takže se můžu rovnou s vedením Spojených států rozloučit.

Přišli mně podpořit všichni, dokonce i lidi z SHIELDu. Prostory tu byly narvané k prasknutí a já procházím mezi lidmi. 

Snažím se najít správce,abych mu oznámila,že jsem dorazila. Nenašla jsem ho a došlo mi, že jsem zabloudila. Začal mi zvonit mobil a něm je Starkovo jméno, zvednu to.

„Kde jsi! Čekám na tebe!" začal na mně křičet, aby jsem ho slyšela.

„Promiň, asi jsem se ztratila. Nemohu se tu vyznat" omluvila jsem se a začal mně navádět kam jít. Nakonec jsem to našla a byli tam všichni.

„Prezidentko" ozval se Clint a uklonil se mi. Musela jsem se začít smát.

„Tony je správcem celého setkání. Je tamhle" zdělil mi Steve a ukázal na pódium, kde už mně Tony nervózně vyhlížel.

„Kde je Peggy?" zeptala jsem se ještě pro jistotu.

„Je s Pepper" uklidnila mně Nat a vší silou mně objala.

Vyšla jsem na pódium a šla směrem k Tonymu.

„To je toho. Za pět minut začínáme!" vyjel na mně, až jsem sebou leknutím cukla. Popřál mi štěstí a poklepal mi na rameno. 

Šel k mikrofonu, aby všechny upoutal a přivítal. Měla jsem za sebou několik proslovů, ale téhle jsem se opravdu bála ze všech nejvíce.

„Prosím o pozornost" promluvil do mikrofonu a všichni utichli. 

„Děkuji. Jak všichni jistě víte, máme tu mezi sebou jednu slečnu. Spala v kómatu skoro devět let, ale i potom všem se zotavila a dostala se takhle vysoko" začal mluvit a po té se napil vody.

Byla jsem hodně nervózní, ale to už k těmhle akcím patří a navíc tu mám všechny, na kterých mi záleží. Všichni se dívali tak zabraně na Tonyho, že by si ani nevšimli, kdyby je někdo okradl. Musela jsem se smát.

„Jedinou kandidátku na prezidenta Spojených států z New Yorku, přivítejte právě teď! Zatleskejte Lucy Smithové!" dokončil řeč, všichni mi začali tleskat a on taky.

Pomalu jsem vystoupila na pódium a usmívala se. Snažila jsem si udržet sebevědomí, tím že jsem se snažila dívat na Steva a ten se usmíval na mně taky. 

Celé to zaznamenávala živě kamera, aby mně lidé viděli i z ostatních měst. Přešla jsem na místo Tonyho a potřásli jsme si rukou. Odešel a já se nadechla.

„Chtěla bych začít tím, že bych ráda poděkovala tady panu Starkovy za skvělou prezentaci. Dále chci poděkovat všem, kdo sem dnes přišel mně podpořit" a dala jsem si chvíli pauzu. Dav začal tleskat a potom tleskání ustalo.

„Ráda bych vás předem upozornila, že jsem si nepřipravila řeč dopředu,jelikož jsem neměla donedávna žádný námět. Ale stalo se něco co bych ráda změnila, když bych se díky vám stala prezidentkou Spojených států" lidé poslouchali a zdálo se, že je to hodně zajímá.

„Kriminalita, která není jen v našem státě, ale i v dalších zemích tohoto světa stále roste a nepřestane, když jí nezabráníme. Ano, pravda je, že jsou tu hrdinové, kteří sází každým dnem své životy, aby ochránili tisíce životů lidí na celém světe. Proto tímto vám chci říct, že hodlám zamezit kriminalitě v naší zemi. Bůh žehnej Americe a dalším zemím na tomto světě. Děkuji, že jste dnes všichni přišli a i těm co nás právě sledují" zakončila jsem proslov, všichni se postavili, začali tleskat a radostně křičet mé jméno.

Byla jsem spokojená se svým výkonem. Usmívala jsem se na všechny a mávala jsem jim. Avengers mi nadšeně tleskali.

Náhle se ozval výstřel a srazil mně na zem. Steve vykřikl moje jméno a vyskočil na pódium s Tonym v patách. Všichni lidé začali řvát a báli se. Ležela jsem na zemi, ale bez zranění.

„Lucy, jsi v pořádku!" vykřikl Steve, když ke mně doběhl. Začal na mně hledat jakýkoliv zranění od střely, ale nic nenašel.

„Chápu, že je můj černý humor na místě, ale vzala jsem pro jistotu neprůstřelnou vestu" začala jsem se smát a Steve s Tonym si oddechli.

„Pro jistotu, kdyby se někomu nelíbil proslov?" pokusil se Tony o vtip, když mi pomáhal vstát.

„Přesně, jen mně trochu bolí záda z dopadu" pokusila jsem se přes bolest usmát.


Americká agentka - Politická válkaKde žijí příběhy. Začni objevovat