Americká agentka - Politická válka

Kapitola 18. Světlo!

Zanedlouho se ozvala Natasha s Clintem, že našli Peggy. Spadl nám kámen ze srdce, když nám to řekli.

„Hádám, že tvůj kámoš ani neví, kde je východ" začal se Tony navážet do Buckyho.

„Tony!" okřikla jsem ho.

„Hele, klídek jo" zareagoval na mně a zvedl ruce nahoru, jakoby se mi vzdával.

„Musíme jít. Nemůžeme tady zůstat" ozval se Kapitán a pomohla jsem mu s Buckym, postavit ho na nohy.

Vyšli jsme, odkud jsme přišli a pokusili se spojit s ostatními. Neúspěšně a já začala znervózňovat.

„Klídek děvče. Jediné co ti tu může tak ublížit, jsou možná krysy" zareagoval na mou nervozitu, když si mně všiml.

„Lucy, slyšíš mně?" ozval se náhle Clint v mé vysílačce.

„Ano, ale slyším tě strašně špatně" odpověděla jsem mu.

„Jsou tady všude vojáci z Hydry, kde jste teď?" zeptal se mně a já mu řekla, kde přesně.

„Nedaří se nám s Kápem spojit. Je v pořádku?" zeptal se mně na Steva a já mu vyřídila, že je v pořádku. Domluvili jsme se na určitém místě, kde se sejdeme a poslal mi na GPS mapu pevnosti.

„Moje vysílačka je rozbitá" oznámil mi Steve, když jsme s HawkEyem domluvili.

„Hawk mi poslal mapu, podle ní se dostaneme k ostatním" a začala jsem všechny tři vést k domluvenému místu.

Podle mapy, se nám podařilo dostat ven na denní světlo. Kapitán si sundal helmu a prohrábl si zpocené blonďaté vlasy. Našli jsme ostatní, jak stojí uprostřed ulice a na něco se dívají.

„Jsme tady lidi" oznámila jsem náš příchod a všichni se na nás podívali.

„Kapitáne , vedle tebe!" vykřikla Widow a namířila pistoli na Buckyho.

„Ne Natasho! Je s námi!" zakřičel Steve na Natashu a ta pistole schovala.

„Tady je tvůj štít" hodil Thor Kapitánovi štít, ten ho vzápětí chytil a obratem si ho dal na záda.

„Tady bych měl ještě něco pro tebe Lucy" ozval se Clint a podal mi Peggy do rukou.

„Jestli si bude z tohodle dobrodrůža něco pamatovat, tak jsme v háji" řekl Tony vtipnou poznámku a všichni jsme se začali smát.

„Kde jsme teď?" zeptal se Kapitán.

„V Chicagu. Lucy, nejsou volby dneska a tady?" zeptala se mně Nat a najednou mi to došlo.

„Ne, ne, ne, jen to ne" začala jsem vyšilovat a Steve mi dal ruku na rameno.

„Myslím, že se nemáš čeho bát. Půjdeme tam takhle a lidé pochopí, co jsme museli všechno udělat a prožít" pokusil se, mně uklidnit.

„Ale já nevím, kde to je ?!" hledala jsem důvod, proč šílet.

„Je to tady za rohem" odpověděl Tony a já věděla, že jsem v háji.