Americká agentka - Politická válka

Kapitola 20. Několik překvapení

Ten večer jsme oslavovali dost divoce. Přišli úplně všichni. Pozvání přijala i Sharon i Bucky.

Uběhlo asi čtvrt roku a opět jsme se jako Avengers sešli pospolu ve věži. Před pár dny jsem se dozvěděla jednu novinku, kterou bych ráda oznámila nejen Stevovi, ale rovnou všem.

„Vítejte prezidentko Smithová" začal mně škádlit Rhodey, když jsme se Stevem dorazili.

„Dnes jsem pro všechny pouze Lucy, vlastně jako vždy" odsekla jsem ho se smíchem.

„Kde máme naše malé zlatíčko?" vystřelila ze dveří Natasha, když nás uviděla.

„Tady je" podal Kapitán Natashe Peggy, ta si s ní začala hrát a povyhazovat ji do vzduchu. Dělalo mi radost, když měla Peggy i Natasha stejnou radost, když se opět viděli.

„Zdar lidi, tak jsem tady" upozornil na sebe Bucky, když dorazil.

„Ty jsi ostříhaný? Sluší ti to" pochválila jsem jeho účes, který měl ostříhaný na krátko jako za války.

„Mě přijdeš taky jiná, nebo se mi to jenom zdá?" pokusil se mi lichotit a já se usmála.

„Dobrá, uklidníme se všichni" zavolal na nás Tony, který přicházel s Pepper.

Všichni jsme si sedli na všechna křesla a čekali jsme, co se bude dít.

„Zkuste schválně hádat, proč jsme vás sem všechny svolal" pokusil se nás Tony napínat. Chvíli jsme čekali a nic se nestalo.

„Má to něco společného s tebou a Pepper?" pokusila jsem se hádat a Tony s Pepper se na sebe podívali.

„Jsem již ve druhém měsíci" oznámila nám Pepper s úsměvem a my jí pogratulovali.

„Potvora mi to bohužel řekla, až dnes ráno" postěžoval si Tony a začali jsme se smát.

„Dobře no, čekala jsem, že to dnes řeknu jediná" řekla jsem poněkud zklamaně.

„Co bys řekla jediná?" zarazil se Steve a já se začala smát.

„Peggy bude mít sourozence" svěřila jsem se a všichni se na mně dívali vyděšeně podívali.

„Klídek jo! V autě už nic nebude" uklidnila jsem je a propukl v místnosti záchvat smíchu.

„Jak jsem řekl. Budeme se tomu všichni smát" připomněl Tony starou upomínku k otázce : Jak sami?!

„Jestli je těhotná ještě Nat, tak mně asi klepne" pokusil se tentokrát Bruce o vtip a ta do něj šťouchla, že málem spadl na zem.

„Já bych ještě taky něco měl a chci to říct před všemi" oznámil Steve, postavil se a klekl si přede mnou. 

Všichni čekali co se bude dít a já znervóznila. 

Vytáhl z kapsy malou, tmavě modrou krabičku a otevřel ji. Byl v něm stříbrný prstýnek se světle modrým krystalem.

Když jsem ho uviděla, tak mi došlo co tím myslel.

„Lucy Smithová. Chtěl jsem se tě tady před všemi zeptat. Když jsem tě poprvé uviděl. Zamiloval jsem se a věděl jsem, že jsi ta pravá. Pokaždé, i když bylo nejhůře, jsme všechno společně přešli a vyřešili. Když vidím tvé krásné modré oči a tvůj úsměv tak vím, že se děje něco jedinečného. Proto tě chci teď a tady požádat o to, jestli bys byla schopna ze mně udělat nejšťastnějšího muže a vzala si mně?" požádal mně o ruku a já jako bych zkameněla. 

Bylo to pro mně děsivé a zároveň úžasné. Ale vím jen jedno:

„Ano! Vezmu si tě!" vykřikla jsem a nandal mi prstýnek. 

Spolu jsme se postavili a začali jsme se líbat. Bylo nám jedno, že se na nás dívají, ale teď jsme si chtěli tu chvíli užít. Avengers nám nadšeně tleskali a výskali radostí.

„No dobře, trošku to pozměním. Prezidentko Rogersová, pozvete nás na všechny svatbu?" zeptal se mně Rhodey s vtipnou poznámkou.

„Ještě si to rozmyslím" odbyla jsem ho a začali jsme se opět smát.