Americká agentka - Politická válka

Kapitola 8. Patříme k sobě

Do nemocnice jsme dorazili asi za dvacet minut. Tony šel se mnou až ke dveřím a potom jsme se rozloučili.

Vběhla jsem rychle dovnitř a u recepce se ptám, kde najdu Stevena Rogerse. Budova byla celkem vysoká a vzala jsem to bez rozmyšlení po schodech. 

Díky tomu, že jsem je brala po dvou, jsem byla nahoře mnohem rychleji než kdokoliv jiný.

Jdu chvíli chodbou a zahlédnu Sama na jedné ze sedaček. On si mně taky všimne a já mu skočím kolem krku.

„Jak je mu?" zeptám se ho udýchaná.

„Je vzhůru" uklidnil mně a ukázal na dveře naproti sobě.

Naposledy se zkontroluji jak vypadám. Uklidním se a vejdu dovnitř.

„Ahoj. Neruším?" zaklepala jsem na dveře, když jsem vešla a usmála se na něj.

„Ty jsi tady?" zeptal se a otočil hlavu na druhou stranu ode mně.

Jdu k němu a posadím se na křeslo vedle postele.

„Já už se nezlobím. Pěkně jsi mi dal" začala jsem se smát.

„Neříkej, že jsi se o mně bála" a usmál se na mně i přes monokl a obvaz na hlavě.

„Co se ti stalo?!" zeptám se ustaraně.

„To Bucky...." odpoví mi jen z části.

„Bucky?!" zarazím se.

„Už to není vlastně Bucky, ale Winter Soldier. Hydra mu udělala v hlavě guláš" vysvětlil mi o koho jde a povídal mi o něm dál, dalších pár minut.

„Před pár dny, jak jsi mi poslal SMSku, že potřebuješ se mnou mluvit. Proč?" zajímám se.

„Peggy zemřela ve spánku" zavřel oči a položil hlavu víc do polštáře. Začaly mi po tváři stékat slzy a po té jsem si je utřela rukávem od bundy.

„Když jsi s malou odešla. Začal jsem za Peggy chodit častěji a chtěla ti naposledy vzkázat, ať se ti daří na volbách" vyřídil mi vzkaz a já zavřela oči, tím mně začali pálit.

„Proč mi nikdo nic neřekl?" zeptala jsem se, když jsem trochu probrala.

„Nevím, vážně ne" zavrtěl hlavou. Postavila jsem se a klekla si k posteli.

„Já nevím proč, ale viděla jsem tě před necelou hodinou u věže" svěřila jsem se a začal se smát.

„Nevím koho jsi viděla, ale já to nebyl. Jsem tu asi už tři hodiny" řekl to samé, co předtím Sam. Zamrazilo mi a snažila jsem se postavu vybavit.

„Ta postava měla na sobě uniformu jako ty, ale o hodně starší" přiblížila jsem trochu popis.

„Ty chceš říct, že jsi mně viděla ve staré uniformě. Co jsem měl před 70ti lety?" zarazil se.

„Asi jsem měla vidinu. Nech to být, nebo si mně tu ještě nechají, že jsem se zbláznila" začala jsem se smát a položila jsem svou ruku na tu jeho.

„Nechápu, proč jsem Sharon neprokoukl dřív než ty" začal na sebe tlačit.

„Nech to už být. Je pryč a teď jsou přece mnohem důležitější věci, nemyslíš?"zeptala jsem se ho a usmála se.

„O to nejde. Sharon může udělat cokoliv, abychom byli zase spolu. Může ti zničit život" přerušil mé nadšení a položil druhou ruku na tu mojí.

„Neboj. Když teď vím, co je zač. Dám si na ní větší pozor a taky na pití!" uklidnila jsem ho a začali jsme se smát.