Secret love song... N.H.

••• Prolog •••

► We keep behind closed doors  ◄

► Every time I see you, ◄

► I die a little more  ◄

Je nádherný podzimní den v New Yorku. Zastavím se na pár minut poblíž malého jezírka v Central parku. Kolem mě se prochází lidé, všichni si vychutnávají ty poslední teplé paprsky slunce. Rozhlédnu se kolem sebe, ale nevidím žádné nebezpečí. Sundám si své sluneční brýle a nastavím svou tvář paprsků slunce a vychutnávám si tu malou chviličku pohody a bezstarostnosti. 

Stojím a vnímám to teplo na své pokožce. Lehce nadzvednu kšilt své bekovky a zhluboka se nadechnu té úžasné vůně podzimu. Jen tak stojím a vnímám ten obyčejný život kolem mě. Tolik bych se chtěla vrátit zpět, ale nemůžu. Zklamala bych hodně lidí, jednou jsem si tohle všechno vybrala dobrovolně a musím vydržet. Mé myšlenky běží v rychlém sledu mou myslí a já se snažím opět zasunout své pochyby někam hluboko do své mysli.

Ale přesně jako všechny radostné chvilky v mém životě i tahle končí, když hodiny z nedalekého kostela odbijí třetí hodinu. Zadívám se na ty jak se zdá šťastné lidi kolem sebe a z mého nitra se vydere napovrch povzdech. V mých očích začnou znenadání štípat ty zrádné slzy, rychle zamrkám a nasadím zpět své brýle vědoma si toho, že je čas. Máme na sebe jen krátkou dobu a já se snažím si ty chvilky štěstí užít naplno. Naplno s ním, jen on mě dokáže rozesmát, jen on dokáže jediným dotekem rozehrát v mém těle ten známí koncert. V tyhle hodiny existuje jen on. On a já nikdo jiný.

Opět se rozhlédnu nenápadně kolem sebe, ale nikoho podezřelého krom svých dvou bodyguardů nedaleko mě nevidím. Kývnu na ně a jako každý druhý týden se vydám k zadnímu vchodu malého soukromého hotýlku nedaleko Central parku kde na mě jako vždy čeká on. Kývnu na majitele a převezmu si od něj mě už známý klíč.

Vyjedu výtahem do šestého nejvyššího patra a mé kroky směrují k nejposlednějšímu apartmá tohoto hotelu. Před dveřmi se na pár vteřin zastavím a zhluboka se nadechnu, než vsunu klíč do zámku a pomalu otevřu dveře. Ihned mě udeří ta známá vůně. Naplno se nadechnu a moje smysli jsou okamžitě v pozoru. Zavřu dveře a pomalým krokem mířím k té postavě stojící u nedalekého okna. Věci nechávám jen tak po cestě. Jediné co právě potřebuji je jeho dotek a jeho rty na těch mých....

 Tak jsem to nevydržela lásky moje a jelikož mi to prostě leželo v hlavě musela jsem. Tak snad vás tento příběh, alespoň trošičku zaujme a dáte to najevo jak jinak než komentářem a třeba i tou hvězdičkou ♥♥♥

 ☼ Vaše Nat ☼