Secret love song... N.H.

••• Unexpected complications •••

Posadím se na opěradlo jednoho z křesel poblíž velké prosklené stěny a obemknu prsty pevně svůj šálek s čajem. Pozoruji mihotání světel města rozprostírajícího se pod námi a mé myšlenky se vrací k tomu klidně oddechujícímu Irovi v patře nade mnou. Moji tvář stále neopouští ten úsměv, který se tam usadil ihned potom co vyčerpaný usnul v mém náručí.

„Odpustíš mi to někdy Elijah, to všechno co se stalo" otočím se po hlase ozývající se za mými zády a spatřím Sarah stojící ve dveřích do obývacího pokoje a držící též v rukou hrnek. Můj pohled jí sleduje, když pomalu přejde ke mně a usadí se naproti do druhého křesla. Napodobím ji a na pár minut zavládne mezi námi ticho, každá ponořená ve svých myšlenkách. Co jí na to mám povědět, co bych vlastně měla odpustit. Stalo se tolika věcí a já až teď postupně chápu, že všechny ty události měli svůj důvod. Někam mě vedly, nebo měli vést. Zvednu zrak od hrnku ve svých rukou a střetnu se s tím Sářiným. Je plný očekávání a možná i strachu.

„Vlastně není co odpouštět Sarah, všechno tohle mělo svůj důvod. Snad jen možná...alespoň jeden z vás mi mohl naznačit co se tu děje. Malý náznak cokoliv co by mi dalo odpověď na to, jestli to co dělám je správné. Ale teď už je to jedno, jsem tu, a alespoň na chviličku mám zpět svého Ira" na mé tváři se objeví úsměv, když pozoruji, jak se její tělo uvolní a ona si tiše vydechne.

„Myslím, že je čas vrátit se zpět ke svých polovičkám, Niall je schopný pokud mě nenajde v posteli zburcovat celý dům" obě se tiše zasmějeme, když zavěšeny jedna do druhé vyjdeme schodiště a já opětuji Sarah její objetí než se vrátím do velké ložnice a zachumlám se zpět do náručí svého Ira.

O dva týdny později

Můj obličej už velmi protestuje proti tomu jak se snažím křečovitě usmívat na Jackey sedící naproti mně. Ostatní na tom myslím nejsou o nic lépe, můj pohled zaletí k Sarah a Niallovy a Sarah mi věnuje povzbuzující úsměv, i když by ho asi potřebovala sama. Ucítím dotek na své paži a otočím se, abych se setkala z velmi zoufalým pohledem Thomase sedícího vedle mne. „Zlato Jackey se tě ptala na zítřejší zkoušku, zda už jsi si vybrala šaty" okamžitě se přepnu zpět do role a proklínám sama sebe, že jsem vůbec něco takového vymyslela, ale bohužel nám nic jiného nezbývalo a otočím se k s úsměvem k Jackey, abychom probraly zítřejší zkoušku šatů na kterou se už teď opravdu netěším.

••••••••••

Snažím se odradit Nialla, který se až neuvěřitelně rychle v mé přítomnosti vrátil ke svému starému já, aby mě odnesl k bazénu a hodil do vody, ale není mi to nic platné. Je silnější a hlavně rychlejší, než se naděju jsem za pobaveného smíchu Sarah a Toma katapultována do bazénu a jen tak tak stačím zadržet dech než se nad mnou uzavře hladina.

Rychle se vynořím a snažím se za zvuku Niallova smíchu ze sebe stáhnout, alespoň tuniku, která mi brání v pohybu. Jeho smích je nakažlivý, takže si vážnou tvář neudržím dlouho a začnu se smát také, poté co dobře mířenou ranou zasáhnu Nialla koulí z mé mokré tuniky. Doplavu ke schůdkům a za jeho pomocí vylezu z vody. Podá mi osušku do které mě následně zabalí a věnuje mi polibek na nos.

„Počkej pomsta bude sladká" zašeptám mu do ucha a on se jen usměje tím jeho typickým úsměvem, typu *se ještě uvidí*. Přejdeme k těm dvěma hrdličkám na lehátkách na nedaleké terase a já se těším až ze sebe sundám mokré kraťasy a budu jen odpočívat v Niallově náručí. Není mi to však dopřáno, jelikož nás vyruší lomoz vycházející z domu a následně hlas Sářina nevlastního otce Daniela „Sakra Jackey seď já tě tam dovezu, a žádné námitky" moje srdce začne zběsile bít a můj pohled zaletí k Sáře a je vidět, že i ona je na tom stejně. 

Co teď co budeme dělat letí nám všem asi úplně stejně hlavou, jelikož já ještě pořád stojím v Niallově objetí a Sáru objímá Thomas. Čas letí a já cítím to napětí, když udělám něco co vykolejí všechny tři, ale není času na zbyt. Popadnu Sarah za ruku a vykulenou ji doslova katapultuji Niallovy do náručí, zatím co si sedám k Thomasovy a opřu se o něj. Sleduji jejich nevěřícné pohledy a vysílám k nim němou prosbu *prosím hrajte to se mnou*.

K mé úlevě to všichni pochopí. Niall obejme rychle Sarah a Thomas si mě zabalí do náručí. „Promiň nic jiného mě nenapadlo.." šeptám Tomovy, ale on si mě jen přitiskne blíže k sobě a vtiskne mi lehký polibek do vlasů, když se ve dveřích na terasu objeví Daniel s Jackey na vozíku „Děti tady jste, překvapením" vykřikne a na mé tváři se objeví nucený úsměv, který mi bude muset vydržet asi hodně dlouho, jak se následně přesvědčím „Už jsem to tam nemohla vydržet, rozhodla jsem se pobýt tu chvilku s vámi. Ráda tě vidím Thomasi a tohle musí být Elijah" podívám se rychle na ty dva, kteří k mé úlevě ke mně vysílají děkovné pohledy a za doprovodu Toma se vydám seznámit ze Sářinými rodiči. Bože Elijah do čeho jsi se to zase namočila....

••••••••••

Tak tu máme dnešní druhou část jak jsem slíbila lásky moje. Tak snad se líbila, komentáře a hvězdičky velmi potěší děkuji moc ♥♥♥

With big love...♥

Vaše Nathalii...

P.S. Nezapoemňte si prosím přidat do knihovny Letters, Words Sentenses... kde najdete všechno o mě a mých příbězích :))))