Secret love song... N.H.

••• Epilog •••

Six years later

„Eleanor, Filipe no tak honem, honem babička tu bude co nevidět"

Na tváři Elijah se rozprostře úsměv, když se na schodech ozve doslova dupot a do kuchyně se přiženou jako tornádo jejich pětiletá dvojčata a dožadují se snídaně.

„Mami kdy přijede táta?"

„Mami půjdeme zítra do zoo?"

Otázky dětí jako každé ráno zaplní kuchyni a umlčí je jen jídlo, které před ně Elijah postaví

„Zítra zlato dnes už se ptáš asi po třetí" Elijah se smíchem cvrnkne svého syna do nosu a upraví mu límeček košile.

„A ano půjdeme zítra do zoo" odpoví na otázku i své dceři zatím co jí upravuje vlasy spletené do copu.

Obě její děti jsou velmi podobné otci, jen El zdědila po své matce barvu vlasů. Je to až neuvěřitelné jak ten čas letí, pomyslí si Elijah. Není to tak dlouho, co odevzdaly svůj život do rukou jeden druhému na pláži v Cornwollu při malém rodinném obřadu, její myslí běží vzpomínky na ten den, kdy se stala paní Horanovou a oba zpečetily to pouto, které mezi nimi bylo. A zítra už je to 6 let kdy se narodila ti dva napchávající se před ní snídaní. Ano i tohle podědily po svém otci. Možnost nacpat se vším možným a nepřibrat ani kilo.

Jejich kariéry jsou stále v plném proudu a oba se je snaží skloubit i s povinností rodiče. Niall je na svém promo turné k novému albu a vrací se další den, narozeniny svých dětí si nikdy nenechal ujít. A Elijah tu čeká natáčení ve studiu a dva rozhovory v rádiu takže plně nabitý den.

Z jejích myšlenek jí vyruší zvonek, a ona zaplaší ty občas se vracející chmurné myšlenky, jestli to všechno zvládne, ale než se zvedne od stolu její děti jí předběhnou a za pár vteřin je slyšet s haly křik dětí vítající Mauru. Elijah se usměje a začne uklízet nádobí od snídaně, než se děti přivítají s babičkou.

„Dobré ráno Eli"

„Dobré Mauro" Elijah se přivítá s Maurou zatím co děti se běží obléknou do svých pokojů.

„Děkuji ti, mám toho dnes hodně a ještě musím zvládnout doktora, jsem ti moc vděčná, že je dnes pohlídáš"

„Zlato víš že nemusíš děkovat, jsou to má vnoučata a myslím, že Theo je velmi rád uvidí"

Zhruba po půl hodině, kdy se Elijah ze všemi rozloučí se i ona sama vydá do studia a následně si potvrdit jednu velmi krásné tajemství, které snad přinese do jejich života opět další radost, ale i starost.....

Next day

Ze smíchem pozoruji ty dva krájející svůj obrovský dort a sleduji Nialla doslova skákajícího kolem nich, aby měl co nejvíce záběrů toho všeho. Rozhlédnu se kolem sebe a na mé tváři se usadí spokojený úsměv. Jak jinak jsou tu všichni, naše velká rozrůstající se rodina. Dokonce i Harry už našel doufejme tu pravou, když zatím se Isabelle nedá nic vytknout a navíc je to normální a řekněme obyčejné děvče, poměrně rychle mezi nás zapadla.

„Zlato na co myslíš, vypadala jsi hodně zamyšleně"

Opřu se o něj, když mě obejme a jeho dlaně mě příjemně hřejí na bocích. Vychutnávám si tu pohodu a klid a ty chvilky kdy ho mám konečně zase na chvilku doma.

„Jen tak lásko, prohlížela jsem si naší velkou rodinu"

„Hmmm když už mluvíme o té rodině, na internetu zase kolují zvěsti, někdo tě zachytil jak jsi včera odcházela od Carla z ordinace. Děje se něco lásko"

Cítím jak se jeho tělo lehce napnulo a v jeho hlase pocítím starost. Otočím se k němu čelem a vezmu jeho obličej do svých dlaní. Jeho modrý pohled je plný obav, ale když vidí na mé tváři úsměv celý se uvolní.

„Elijah?!..." je netrpělivý, znám ho vím jak nesnáší nevědomost. Podvědomě cítím pohledy všech v místnosti, jelikož malinko zvedl hlas.

„Pššt zlato, jen klid" vezmu jednu jeho dlaň kterou mě drží kolem pasu do svých rukou a položím si jí tam na to místo, kde momentálně odpočívá a roste další z členů klanu Horanů. Jeho tvář se pomalu a jistě rozzáří poznáním a než se naděju, vyzdvihne mě a začne se semnou točit po obývacím pokoji.

„Miluju, miluju, miluju tě strašně moc Elijah"

Jeho smích se rozléhá místností a nikdo kolem nás pořádně nechápe co se děje dokud jim to nevysvětlíme. Je to mnoho radosti a já vím o mnoho hodin později v naší ložnici pozorující toho tiše oddechujícího Ira vedle mě, že bych nikdy neměnila a, že je vše tak jak má být....

Mám rodinu, mám Nialla, naše dvě krásné děti a další na cestě, ale hlavně mám domov. Domov plný lásky a místo kam patřím....

••••••••••

 Dobře....takže jak začít...holky já...já vlastně nevím.Tahle story mi strašně moc přirostla k srdci. Bylo to něco nového co jsem chtěla zkusit a jen doufám, že se mi to povedlo natolik, aby se k ní některá z vás třeba někdy vrátila. Strašně moc bych vám chtěla poděkovat za vaši přízeň u tohoto příběhu, za každou jednu hvězdičku a komentář. Díky, že jste tu byli se mnou.

Tuto absolutně poslední kapitolu věnuji vám všem lásky moje.

Díky moc ještě jednou a snad se uvidíme u některé mé další story, které je potřeba dopsat (a že jich je ☻) a třeba i něčeho nového (a že něco v šuplíku mám ☺).

With big love...♥♥♥

Vaše Nathalii...