Amy Collins

°9°

Z mého snění mě zbudilo tiché klepání na dveře. Nechala jsem to být,protože jsem si myslela že se mi to jen zdá.
Ale asi ne.
Ozvalo se to po druhé ale teď o trochu hlasitěji.
Kdo to do háje může být?
Vstala jsem tedy ze svojí vyhřáte postele a ještě jsem se s ní rozloučila a řekla jsem jí že zachvíli se vrátím.
Ne nejsem divná.
Došla jsem ke dveřím,které jsem následně otevřela.
Byla jsem trochu překvapená,když jsem spatřila osobu co stála za dveřmi.
Byl tam Cameron.
Jak nečekaně.
Nechápu co tu dělá.
Měl by přece spinkat po krásném dni,který si užil se Sarah.
"Můžeš mi říct co tu děláš takhle pozdě večer?"zeptala jsem se ho nechápavě.
"Chtěl jsem se tě zeptat co by si řekla na další noční procházku?"
Tím slovem další určitě naznačoval naší večerní procházku,která se stala pár dní zpátky.
"Camerone,myslím si že moje nožičky si toho dneska užili víc než dost a ještě bych ti ale chtěla poděkovat. Za to že si to pro mě udělal."usmála jsem se.
"Bez problémů. Udělal jsem to rád."
Aha.
Tak dobrý.
"Fajn tak můžeš zase jít,protože já na žádnou procházku nejdu."
Řekla jsem to jako kdyby to byla hotová věc.
A já to jako hotovou věc myslela,ale to by to nebyl Cameron Gray kdyby si pořád nejel svou.
"Tak když ne dobrovolně."
Prohlásil a já nevěděla co tím myslí.
"Což-.."
Nedořekla jsem to.
A víte proč?
Cameron si mě hodil přes rameno jako pytel brambor.
Skvělý způsob kam dosáhnout svého.
"Co si myslíš že děláš!"
Vyjela jsem po něm,protože todle opravdu není normální.
"Beru tě ven."prohlásil úplně v klidu.
Já ho snad uškrtím.
"Ale já jsem řekla že nikam nepůjdu!"
Opravdu ho uškrtím.
"Vždyť nejdeš. Neseš se. Takže buď radši hodná holka,protože já tě kdykoliv můžu schodit na zem."
"To by si neudělal."
"Myslíš?"
Do háje.
On to fakt udělá.
Schodil si mě z ramene a já začala křičet.
Nebylo třeba.
Místo na tvrdé zemi jsem skončila v jeho náruči.
Řeknu vám bylo to o hodně pohodlnější než kdybych skončila na zemi.
"Myslím si že umím chodit."
Prohlásila jsem,protože jsem mu nechtěla dělat zátěž.
"A jak mám vědět,že až tě pustím,že mi neutečeš?"
"Pořád zapomínáš na to,že s tím kotníkem bych nikam daleko neutekla."
Konstatovala jsem,protože to je pravda. S tím kotníkem by mě doběhl hned.
"Máš pravdu,ale stejně tě radši ponesu,protože než bychom se tam s tebou dobelhali bylo by už ráno."
"A kam vlastně jdeme?"otázala jsem se.
"To je překvapení."řekl tajemně a u toho se usmál.
"Musím ti říct jednu věc.
Nemám ráda překvapení."
"Todle překvapení se ti bude líbit."
Na to už jsem nic neřekla a zbytek cesty jsme šli v tichosti.
Tedy on šel.
Já se jen nesla.

Po nějaké chvíli jsme opět přešli dírou přes plot a dorazili jsme na velkou,prostornou louku.

Cameron mě poté pustil konečně na zem a společně se mnou na zem položil ještě deku,kterou následně rozložil na zem.
"Co tu děláme?"zeptala jsem se.
Protože je přeci úplně normální jít takhle pozdě večer na nějakou louku.
"Chtěl jsem ti todle místo ukázat."
Aha.
Lepší čas si opravdu vybrat nemohl.
"A to jsi mi to nemohl ukázat no já nevim....třeba odpoledne?"
"Ne nemohl,protože odpoledne by si neviděla todle."
Řekl a ukázal na oblohu,která byla plná hvězd.
"Páni."
"A ty jsi jsem chtěla jít odpoledne."uchechtl se Cameron.
"No jo prosím tě."pohodila jsem nad tím rukou a lehla jsem si na deku obličejem k obloze.
Cameron si ulehl vedle mě a pozoroval hvězdy jako já.
"Je to nádhera."prolomila jsem ticho.
"Jo to je. Chodím jsem docela často když se potřebuju odreagovat."
Takže další jeho oblíbené místo,pomyslela jsem si.
"Proč jsi mě sem vzal?"
"Já ani nevím. Myslel jsem,že se ti to bude líbit."řekl trošku nejistě.
No teda.
Cameron je nejistý to se jen tak nevidí.
"A myslel si správně. Aspoň na něco tu hlavu máš."zasmála jsem se.
On mě praštil do ramene,ale ne moc.
Otočila jsem se na něj a nepřestala jsem se smát.
Najednou se ke mě začal přibližovat.
Věděla jsem co chce udělat.
Nebránila bych se kdyby se mi v hlavě neobjevila vzpomínka jak jsem ho viděla se Sofii se líbat před jídelnou.
Sarah která se na něj lepila jako na mucholapku a taky na včerejší výlet,který sice uspořádal pro mě,ale jinak byl celou dobu se Sarah.
"Myslím si že bychom měli jít."
Řekla jsem když vzdálenost mezi námi byla minimální.
"J-jo jasně,půjdeme."
Za pomoci Camerona jsem se zvedla a poté jsme uklidili deku a vyrazili jsme zpátky do tábora.
Cameron mě doprovodil až na ošetřovnu a poté se se mnou rozloučil a odešel.
Přemýšlím nad tím proč mě chtěl políbit.
V jednu chvíli mě strká do bazénu a zase tu druhou mě chce líbat.
Nechápu ho.
Je jako neznámá kniha.
Plná tajemství a překvapení.