Amy Collins

°10°

"Amy,vstávej."řekl nějaký hlas,který jsem nemohla identifikovat,protože můj mozek odmítal pracovat.
Něco nesmyslného jsem zamrmlala a pokračovala dál v mojí oblíbené činnosti.
Spánku.
"Amy vstávej bude snídaně."
A najednou můj mozek začal pracovat.
Jedna zmínka o jídlu a už naplno vnímám. Až teď jsem poznala hlas zdravotnice,ale nechápala jsem proč mi tu snídani nepřinesla sem.
"Proč jste mi snídaní nepřinesla sem?"
Zeptala jsem se celkem chraplavým hlasem.
No jo,ranní chraplák.
"Protože dneska už budeš normálně na chatce,ale nějaké aktivity budeš muset stále omezovat. Věřím že to ale nebude žádný problém."
Konečně.
Konečně pryč z tohoto nudného pokoje.
Loučím se s tebou strope.
Budeš mi chybět postýlko.
"Fajn."řekla jsem zvesela.
"Tak běž na snídani a já ti mezitím zabalím věci,které si tu měla."
Ještě jsem se stačila převléknout a pak jsem utíkala na snídani.

Holky byly docela překvapené když mě viděly. Já jsem jim jen řekla že už mě zdravotnice pustila a že víckrát už se tam vrátit nehodlám.
Po snídani jsme se společně vydali zpátky na chatku.
Zkontrolovala jsem jestli mi zdravotnice donesla vše co jsem si tam vzala.
Při mé kontrole do chatky vtrhla Sofie.
"Bože co ta tu zase dělá?"
Řekla otráveně a koukala se na mou osobu.
"Bydlím tu? Sice jen dočasně,ale ano."
"A ty si jako domů nejela?"
Ta je fakt blbá.
Má snad místo mozku zrcátko.
"Myslíš že kdybych jela domů,že bych tu teď byla? Navíc jsem tu měla pořád věci."
Na to se jen povýšeně odfrkla a odešla stejně rychle jako přišla.
"Nechápu jak jste to tu s ní mohly přežít."
Myslím si že holky musely mít nervy ze železa.
Protože todle je něco neskutečnýho.
"Mi povídej. Naštěstí je přes den většinou s tou její skupinkou a večer s náma ani nemluví za což jsme rádi."řekla Susan,která si dodělávala svůj culík.
"Co je dneska za program?"optala jsem se a doufala že to nebude běhání,protože jsem se chtěla zúčastnit.
"Dneska máme volný den,ale večer prý bude bojovka. Nevím co je na tom pravdy. Vedoucí nám o tom nic neřekli,ale pár lidí slyšelo že to plánují. Konec konců proč by nám z ničeho nic dali volný den?"řekla Lauren,která si spokojeně ležela rozvalená na posteli.
"A kdo bude strašit?"
Řekla jsem,protože jsem tu poprvé a bojovka tady určitě poprvé není.
"To nevím. Většinou straší vedoucí nebo kluci,kteří si myslí že už jsou na to moc starý. Uvidíme večer. Necháme se překvapit."
Zase překvapení.
Jak já je nemám ráda.
"A co plánujete celý ten volný den dělat?"
Doufám že nechtějí celý den jen ležet.
Toho jsem si užila už dost.
"Já myslela že bychom mohl-.."
Přerušilo jí klepání na dveře.
"Čekáte někoho?"zeptala jsem se jich a oni jen záporně zakroutily hlavou.
Šla jsem tedy otevřít a tam stál kluk jehož jméno jsem zatím nebyla seznámena.
"Ahoj holky,já jsem Tyler a přišel jsem se vás zeptat jestli byste si s náma nechtěly zahrát flašku."
Tak tedy Tyler.
Otočila jsem se na holky abych zjistila jejich názor.
Ony jen přikývly.
No super. Mě osobně se do toho nechtělo.
"No dobře a kdo všechno tam ještě bude?"
"Tak budete tam vy,vaše spolubydlící Sofie a její 'skupinka plastiky',Cameron, Dave a Simon."
Aha.
Teď se mi tam chce ještě méně.
Nikdy jsem na takovéhle věci nebyla.
"Fajn a kdy máme přijít?"
"Dejme tomu za 15 minut?"
"Fajn tak za 15 minut."
Tyler se potom ještě rozloučil a odešel.
Holky se začaly připravovat a já s nimi. Vzala jsem si na sebe kratší džíny a bílou mikinu s potiskem.
Holky byli taky připravené a mohly jsme vyrazit.
No hurá.

Dorazily jsme na klučičí chatku,kde už všichni seděli v kruhu.
Jak se zdá přišly jsme poslední.
No nevadí.
"Oni tu jsou taky?"řekla Sofie.
Bože jak já jí nesnáším.
"Jo,pozval jsem je. Nějaký problém?"
Řekl Tyler celkem naštvaně.
Ani se mu nedivím.
Já sama bych jí jednu vrazila.
"Ne jistě že ne."řekla a svůdně se na něj usmála.
Na to jen Tyler protočil panenkama a pokynul nám ať si sedneme.
"Takže flaška bude probíhat takhle.
Nebudem se tady svlíkat. Jasný Sofie?"
Řekl a vražedně se na ní podíval a ona si jen smutně povzdechla,ale pak přikývla.
"Budeme hrát na princip pravda a úkol. Na koho padne hrdlo láhve dostane od osoby,která tu flašku točil otázkou jestli pravdu nebo úkol a osoba na kterou to padne si vybere. Myslím si že víc k tomu říct snad nemusím."
Všechny si nás přejel pohledem aby se ujistil jestli rozumíme.
"Začínáme!"

Mám štěstí zatím to na mě ani jednou nepadlo. Většinou dávali lehký úkoly takže by nebyl žádný problém je splnit,ale já preferuju spíš pravdu.

Asi jsem to přivolala,protože se hrdlo láhve zastavilo na mě.
Supér.
To mám fákt radost.
"Pravda nebo úkol?"zeptal se mě blonďatý kluk s modrýma očima.
Myslím si že se jmenoval Dave.
"Pravda."hlesla jsem a Dave se zlomyslně usmál.
No do háje.
"Takže Amy..."udělal dramatickou pauzu.
Dělej ať už to mám za sebou.
"Líbí se ti tu někdo? Jako kluk samozřejmě,ale pokud se ti líbí i holka tak nevadí."
Bože.
Co teď.
Jako první mě napadl Cameron,ale sama nevim.
Co teď?
Do háje.
Lepší otázku vybrat nemohl.
Popravdě Cameron se mi líbí.
Vzhledově.
Povahově?
Někdy ano,někdy ne.
Záleží na jeho náladě.
Po nekonečném rozhodování jsem se rozhodla pro:
"Ano."
"Fajn,tak točíš."
Vzala jsem láhev a zatočila jsem s ní.
Hrdlo dopadlo na Simona.
"Pravda nebo úkol?"zeptala jsem se ho.
"Úkol."
Chystala jsem se toho využít.
Ptáte se proč?
Všimla jsem si totiž jak Lauren po Simonovi zamilovaně kouká. Takže jsem hodlala mojí kamarádce pomoc.
"Tak tedy polib Lauren."
Lauren se na mě překvapeně podívala. Já jsem na ní jen mrkla a ona se otočila na Simona a zčervenala.
Simon se k ní naklonil a spojil jejich rty v jedno.
Nechali jsme je ještě chvilku,ale potom jsme je museli přerušit aby hra mohla pokračovat dál.
Simon vzal láhev a roztočil ji.
Padlo to na Camerona.
"Tak pravda nebo úkol?"
"Pravda."
Simon si zamyšleně poklepal na bradě a poté se zeptal na samou otázku co mě položil Dave.
"Líbí se ti tu někdo? Jako vzhledově i povahově?"
"Ano." Hlesl Cameron a podíval se na mě.
Mírně jsem se začervenala.
Sakra Amy prober se.
Pamatuješ jak se nedávno líbal se Sofii?
Pamatuješ?
Někdy bych si přála aby můj vnitřní hlas držel jazyk za zuby.
Koukla jsem se na svoje ruce,které jsem měla položené v klíně,protože jsem se na něj nedokázala podívat .

Hra skočila.
Víte proč?
Vedoucí přišli na to že nejsme na svých chatkách takže jsme hru museli ukončit.
Myslím si že můžeme být rádi že z toho nemáme nějaký trest.
S holkama jsme se tedy vydaly na svou chatku.
"Hele co máš se Simonem?"zeptala se najednou Sofie.
"Já? Vůbec nic."hlesla Lauren.
"Bych ti radila."
"Hele co máš za problém? Pokud vím tak ty se Simonem vůbec nic nemáš!"křikla jsem na ní,protože jsem neměla náladu poslouchat její kecy.
Ona si jen odfrkla a zrychlila krok.
Ta.Je.Tak.Trapná.
S holkama jsme se tomu jen zasmály a pokračovaly jsem dál v cestě.

Dorazily jsme do chatky a Sofie už byla zalezlá v posteli.
Pochybuju že za tu chvilku stihla usnout,ale v jejím hereckým výkonu jsem jí radši nechala.
S holkám jsem řekla dobrou noc a zavrtala jsem se do peřin.
Jak to vypadá tak asi žádná bojovka asi nebude a nebo to vedoucí nechávají ještě na později.
Konec konců je teprve 10 hodin.
Pomalu se mi zavíraly víčka a já ani ne za minutu jsem usnula.